Jedni z nejdůležitějších pomocníků člověka byli po dlouhá tisíciletí koně. Konkrétně k válečným účelům začali být nejspíše využíváni někdy ve 4. až 3. tisíciletí před naším letopočtem, první ilustrace znázorňující válečného koně je stará asi 4 500 let. Intenzivně sloužili až do druhé světové války, a následně je většinou nahradila vozidla se spalovacím motorem. Jejich konec to však není, i dnes totiž existují situace, kdy se mohou koně na bojišti objevit.

Koně jsou na rozdíl od automobilů tišší

Spoléhat se na koně musela třeba americká armáda při válce v Afghánistánu v roce 2001, kdy na nich spolu s odpůrci Tálibánu vyrazili členové 5. skupiny speciálních sil americké armády. Ale najít je lze i v dnešní době ve válce na Ukrajině – na špatně přístupných místech nebo tam, kde chtějí vojáci zůstat neodhalení, je používají k zásobování. Slouží tam na ruské straně, přičemž pochází z Baškotostánu (republika Ruské federace v Povolžském federálním okruhu), kde má jejich chov a výcvik dlouhou tradici, a vojáci si je nemohou vynachválit.

Americká jednotka „Černý kůň“, která patří k nejzkušenějším vůbec, má k dispozici i „falešná“ ruská vojenská vozidla

Na rozdíl od vozidel jsou tišší, takže nepřitahují pozornost a tím ani palbu. Dvojice koní přitom dopraví na frontu asi 200 kilogramů nákladu, což je sice výrazně méně než nákladní vozidlo, ale je to bezpečné, a koní je relativní dostatek. Naopak v moderních armádách pak koně často plní ceremoniální úkoly, skvělým případem je britský Cavalry Mounted Regiment.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Třeba indická armáda má však 61. jízdní pluk, k jehož vybavení patří stále právě koně, a ještě ve 21. století se účastnili akcí třeba na hranicích s Pákistánem. I v této asijské zemi mají však koně nahradit obrněné vozidla. Některé ozbrojené síly pak využívají koně pří hlídkování, příkladem mohou být polské hlídky na hranici s Běloruskem, a výjimkou nejsou ani v policejních složkách.

Mnoho koní službu v armádě nepřežilo

Koně byli v armádách využíváni různými způsoby, a nutno podotknout, že mnozí z nich zaplatili životem. Neumírali přitom pouze na následky zranění z boje, ale někdy i hladem, vyčerpáním a na různé nemoci. Velmi často přitom sloužili přímo jezdectvu, ať se jedná třeba o mongolské jezdce s luky, těžce obrněné středověké rytíře nebo dragouny, případně o jiné jednotky. Hlavně ve starověku pak byly známé válečné vozy tažené koňmi.

„Sklepe“ i nesestřelitelný Kinžal, MIM-104 Patriot střílí na Ukrajině po všem ruském hned 5 typy střel, nejschopnější je PAC-3 MSE

Vedle toho byli ale koně nedílnou součástí zásobování, v době před vynálezem parního (a později spalovacího) motoru tahali naprostou většinu těžkých nákladů v armádách právě koně, ať šlo o zásoby potravin, různé vybavení, střelivo nebo těžké zbraně, jakými byla děla. Značný počet koní ovšem používala ještě na začátku 2. světové války na svou dobu silně motorizovaná německá armáda (stejně jako jiné), nejvíce u dělostřelectva. Během války jich ale většinu nahradila vozidla, a ozbrojené síly se jich až na výjimky zbavily.