Protivzdušný systém S-400 Triumf měl být – tedy alespoň podle Ruska – schopný vypořádat se s téměř každou hrozbou na obloze. Zvládat měl vše od letadel a vrtulníků, přes řízené střely až po balistické rakety, a poradit si měl dokonce i s hypersonickými střelami. Někdo to nebude číst rád, ale nelze popřít, že S-400 opravdu patří k tomu nejlepšímu, co ve světě existuje, ale jeho schopnosti rozhodně nejsou takové, jak je Rusko prezentovalo. Ostatně i praxe ukazuje, že lze zničit i takové cíle, které hlídá právě tento systém, a že v bezpečí není ani on samotný.

Systém S-400 detekuje cíle na 400 km

Ruská federace vyvinula systém S-400 hlubokou modernizací staršího sovětského předchůdce S-300, což mj. umožnilo odpalovat nové typy střel s lepšími schopnostmi i delší dosahem. Oba systémy mají shodných řadu částí, tedy nejen některé střely, ale například i radary, jichž je více druhů, aby byl S-400 schopen zachytit různé typy cílů v různých vzdálenostech. Dosah některých radarů by měl být i 400 kilometrů, a další mají zase umět lokalizovat cíle letící jenom jednotky metrů nad terénem. Nejlepší střely mají mít dosah až 380 kilometrů.

#Ukraine: A Russian S-400 system was recently targeted by the Ukrainian army, allegedly using GMLRS – as a result a 5P85SM2-01 TEL and a 92N6A multi-functional radar were destroyed.

h/t @aloha9916 pic.twitter.com/CvrwkWuzAF

— 🇺🇦 Ukraine Weapons Tracker (@UAWeapons) July 10, 2023

Jestliže se ale podíváme na působení S-400 v praxi, konkrétně ve válce na Ukrajině, je jasné, že i přes kvality jsou jeho výkony zklamáním. Již v roce 2022 vyšlo najevo, že je bezmocný třeba proti střelám z amerického M142 HIMARS, a ukrajinská armáda pak dokázala i několik těchto systémů zničit. Příkladem může být úspěšný útok, údajně střelami Neptun, na postavení S-400 na Krymu, nebo zničení některých částí S-400 v Chersonské oblasti v létě 2023.

A právě na poloostrově anektovaném na jaře 2014 se velmi dobře ukazuje, že S-400 rozhodně není všemocný (ano, každý systém jde snáze nebo hůře zničit, ale tady jde spíše o to, jak snadno lze někdy ruský S-400 „obelstít“, ačkoliv měl být dle slov řady ruských představitelů téměř nepřekonatelný). Takže i když stráží Krym, není to v podstatě hlavní překážka – už nejednou mu totiž ukrajinská armáda některé části zničila, a to i pomocí dronu, který jinak vidí.

Fotky: nejlepší obrana je útok, což mohla v nestřežený okamžik pocítit i ruská ponorka Rostov na Donu, která podlehla GPS navádění

Dalším příkladem může být útok na loděnice v Sevastopolu nebo na velitelství flotily v tom samém městě. Ukrajinské armádě tam stačilo vyslat více střel, dronů, a pravděpodobně zapojit i speciální jednotky, díky čemuž nakonec některé vypálené střely pronikly a své cíle zasáhly. Způsobené škody byly veliké, včetně zničení moderní ponorky a možného zabití velitele černomořské flotily, o jehož osudu se stále debatuje.

S-400 zvládne odpálit až 72 střel

S-400 Triumf je velmi komplexní systém, který se většinou skládá z několika odpalovačů střel umístěných na kolových podvozcích. Na jednom přitom bývají umístěny 4 střely, a vozidla jsou od sebe obvykle vzdálená i několik kilometrů. Doplňuje je přitom hned několik typů radarů a středisko řízení palby ovládající celý systém. S-400 dokáže najednou sledovat až 36 cílů a odpálit na ně až 72 střel ve stejném okamžiku. Ty mají aktivní nebo poloaktivní radarové navádění, což záleží na typu, a liší se také velikostí a dosahem.

„Lovec ruských S-400“, protiradarová střela AGM-88G AARGM-ER zničí cíl vzdálený i 300 km, piloti tak zůstanou v bezpečí

Systém S-400 nemá ve výzbroji jenom Rusko, protože ho úspěšně vyvezlo, ačkoliv exportní verze mají mít tradičně některé schopnosti omezené. Velkým odběratelem se stala Čína nebo Indie, a zajímavostí je, že ta jich část nasadila u hranic s Čínou, s níž má dlouhodobé spory. Nejznámější je ale prodej S-400 do Turecka, tedy členovi NATO, což přimělo Ameriku k jeho vyřazení z programu letounů 5. generace F-35 Lightning II. Obávaly se totiž, že by Rusko mohlo z dat tureckých systémů získávat informace, což se také později částečně potvrdilo.

Naopak mnohé západní systémy se ukázaly být mnohem účinnější, ačkoliv ani ty nejsou všemocné. Kupříkladu americký MIM-104 Patriot však dokázal zastavit i ruské hypersonické střely CH47-M2 Kinžal, když letěly na Kyjev, a třeba i německé IRIS-T SLM nebo norské NASAMS se prokázaly jako mimořádně schopné a svůj „křest“ zvládly na výbornou.