NÁZOR: Turecko má také ve válce na Ukrajině svou vlastní politiku, která rozhodně nesdílí zájmy NATO. Jednoduše je to výhodnější pro jejich vlastní zájmy.
Jeden z politiků, který se od začátku války na Ukrajině snaží o nějaké rozhovory vedoucí k jejímu ukončení, je turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. Turecko, ačkoliv je součástí NATO, jehož členové z velké části podporují ukrajinský boj proti ruské invazi, přitom někdy působí jako přítel Ruska. V jiných oblastech zase velmi úzce spolupracuje s Ukrajinou, a dokonce jí dodává zbraně, což Rusko nikdy moc nekomentovalo. A on vlastně není takový postoj Turecka příliš překvapivý, zastává ho dlouhodobě ve více směrech, neboť je pro něj výhodný.
Turci dodávají Ukrajině a kupují od Ruska
Klasickým příkladem tureckého přátelství s Ukrajinou jsou známé turecké drony Bayraktar TB2. Ukrajinské ozbrojené síly si je sice pořídily ještě před začátkem války, ale odebírají je i po jejím zahájení dodnes, jak upozornil Defence-Blog. Některé drony dokonce dodal turecký výrobce na Ukrajinu zcela zdarma. Ale není se čemu divit, protože mnohé z tureckých dronů pohání vyspělé ukrajinské motory, na konstrukci totiž Turci s Ukrajinou úzce spolupracují.
Neznamená to ale, že by se Turecko stavělo k Rusku negativně, i když třeba „speciální vojenskou operaci“ označuje za válku a nikdy neuznalo okupaci Krymu. S Ruskem však hodně obchoduje, což je výhodné pro obě strany. Nepřipojilo se navíc k západním sankcím a ruští turisté z řad kremelské elity vesele dovádí v tureckých plážových resortech. Turecko také kupuje ruské obilí, a to pravděpodobně včetně toho ukradeného na Ukrajině. Na druhou stranu nepovolilo ruským lodím z jiných flotil proplout přes Bospor do Černého moře.
Turecký prezident Erdogan dokonce v létě 2023 podle Aljazeera ukrajinskému prezidentovi Zelenskému řekl, že si Ukrajina zaslouží členství v NATO. To je přitom podle Ruskem prezentovaných postojů jeden z největších důvodů útoku na Ukrajinu, protože se něčím podobným údajně vždy cítilo ohrožené. Ale jak se zdá, ani tento postoj zatím relativně dobré vztahy mezi Ankarou a Moskvou nenarušil. A to ani přesto, že Turecko posílá na Ukrajinu už nějakou dobu také kazetovou munici, na což upozornily Novinky.
Neutrálnější postoj má mnoho důvodů
Lavírování mezi Ukrajinou a Ruskem je pro Turecko velmi výhodné (stejnou politiku ostatně vede Recep Tayyip Erdogan také v další aktuální válce, a to mezi Izraelem a pásmem Gazy). Samozřejmě z ekonomických důvodů, ale také z řady dalších. Turecký prezidnet je autoritářský vládce, ale rád sebe a Turecko prezentuje jako regionální velmoc.
Rusko a tato muslimská země spolu navíc musí nějakým způsobem koexistovat v Sýrii, jejíž režim Vladimir Putin podporuje, ale Turecko (případně jím podporované skupiny) zase ovládají sever země. Každý tam má zkrátka své zájmy, hlavně ty ropné. Na druhou stranu prezident Vladimír Putin částečně Erdoganovi vrazil nůž do zad, když odmítl prodloužit Tureckem dojednané obilné koridory pro ukrajinské obilí v Černém moři.
Turečtí politici jistě také sledují vývoj celého ozbrojeného konfliktu a uvědomují si, jaké v něm má Ruská federace problémy, a že pravděpodobně nemá šanci uspět. I to může korigovat jejich postoje, protože určitě myslí na budoucnost (svou budoucnost). Turecko se například ve spolupráci s Japonskem velmi intenzivně hlásí do obnovy poválečné Ukrajiny, a má s Ukrajinci uzavřené i další obchody včetně zbrojních. Příkladem může být stavba dvou moderních korvet pro ukrajinské námořnictvo v tureckých loděnicích.