NÁZOR: Když se pilot a operátor v letounu F-111 ocitli v nouzi, katapultovali se i s celým kokpitem. Ten je mohl ochránit a při dopadu do moře dokázal i plavat.
Jedním z nejpozoruhodnějších letadel historie amerického letectva je bojový letoun General Dynamics F-111 Aardvark používaný nejčastěji v roli taktického bombardéru. Jedná se mimochodem o první sériově vyráběný letoun s měnitelnou geometrií křídla, což mu dávalo řadu výhod. A jedinečný byl také v tom, že jako u jednoho z mála letadel nepoužil pilot ani operátor při katapultovací sedadlo, ale vystřelil se i s kokpitem.
F-111 létal nízko a byl 1. svého druhu
F-111 Aardvark je produktem 60. let 20. století, kdy Američané hledali letoun schopný pronikat nepřátelskou protivzdušnou obranou. Toho nakonec dosáhl nadzvukovým letem v extrémně nízké výšce, k čemuž mu pomohla měnitelná geometrie křídel. Letoun dokázal podle Airforce-Technology letět rychlostí až Mach 2,5, a u hladiny moře Mach 1,2. Měl i radar sledující povrch země, aby se při nízkém letu nesrazil s nějakou překážkou. Konstruktéři přitom usoudili, že nejlepším řešením, jak v případě nouze ochránit osádku, bude vystřelení celého kokpitu.
Nebyla to však zcela originální koncepce, už Convair B-58 Hustler měl zapouzdřená sedadla, a odhazovací kabinu pak dostal prototyp North American XB-70 Valkyrie, i když Aardvark byl první v tímto konceptem v sériové výroby. Kabina se oddělila za pomoci dvou raketových motorů, jejich aktivace záležela na rychlosti letounu. Kabinu vynesly vzhůru a ta se pak zbrzdila skluzem, než došlo k otevření padáku. Pod kabinou byly vaky, které se podle TheDrive před dopadem nafoukly, aby snížily náraz, a při přistání na vodě sloužily jako plováky.
Letoun unesl velký náklad
Osádka F-111 musela poprvé využít katapult 1. října 1967, a velmi krátce nato byl letoun nasazen ve Vietnamu, kde se nouzové situace opakovaly. Jeho zapojení do několika konfliktů (použit byl třeba v Libyi nebo Perském zálivu) lze hodnotit jako úspěšné, v Perském zálivu měl dokonce nejvyšší úspěšnost ze všech amerických strojů. Dokázal nést náklad o hmotnosti 14,3 tun složený z různých typů bomb nebo střel, a to i přesně naváděných, a ke všemu měl schopnost nosit jaderné pumy nebo střely.
Koncept odhazovatelné kabiny použilo americké letectvo ještě u 3 ze 4 prototypů bombardéru Rockwell B-1 Lancer, ale když jeden z nich havaroval, jeden z členů posádky při odstřelení kabiny zemřel, a další se zranili. Ačkoliv je to koncept funkční a má své výhody, konstruktéři ho nepreferují, je totiž technicky náročný. Raději tak volí osvědčená katapultovací sedadla, která rovněž prokázala, že jsou schopná v kombinaci s obleky životy pilotů v nějaké míře ochránit.