Na počet letadel je Čína druhá na světě. Má moderní stealth stroje páté generace i kopie desítky let starých sovětských letounů.
Čínské letectvo stále sílí. S počtem zhruba 1700 vojenských strojů druhé nejsilnější na světě. Silnější jsou jen Spojené státy. Ne všechna letadla čínského letectva jsou však moderní. Zdá se, že na modernizaci země zase nespěchá. Musí totiž hlavně dohnat náskok u letadel čtvrté generace, která jakoby přeskočila. Přesto i její staré letouny mají nějaké využití.
Kopie starých migů
Čínské vojenské letectvo bylo v minulosti vybudováno na sovětských strojích a hlavně jejich klonech. To platí i u letounu J-6. Jde vlastně o sovětský MiG-19. V minulosti jich Čína postavila velké množství, ale většina již je vyřazena. Ve službě jich je ale asi 150 přestavěných na útočné stroje. Mohou nést přesně naváděnou munici.
Kopií je i letoun Chendu J-7. Tentokrát jde o MiG-21, který je o něco těžší a odolnější než jeho vzor. Tyto letouny jsou samozřejmě zastaralé, i když třeba rychlostí se vyrovnají F-16. I přes modernizace mají mnohem horší radary než letadla čtvrté generace. Ta je teoreticky mohou ničit z bezpečí dostatečné vzdálenosti. Čína jich má kolem 400. Jejich nespornou výhodou je, že díky nim má země dostatek vycvičených pilotů.
Sovětským klonem je i Bombardér H-6 založený na stroji Tu-16. Má mnohem horší parametry než B-52, ale může nosit těžké střely s dlouhým doletem. Je nebezpečný hlavně pro svazy lodí. Naopak Čína ho nepoužívá jako nosič jaderných zbraní. Ve vývoji je i moderní bombardér H-20. O něm ale zatím není dostatek veřejných informací.
Činil se domácí průmysl
V šedesátých letech Čína začala pracovat i na svých strojích. Vznikl tak dvoumotorový J-8, kterých nyní slouží asi kolem 150. Je rychlý ale těžký, dá se přirovnat k F-4 Phantom. Na počátku 90. let Čína postavila i kolem 200 stíhacích bombardéru JH-7. Jejich výhodou je velká nosnost různých druhů raket.
Modernější je stíhací letoun J-10, který je takovou čínskou kopií F-16. Ve službě jich je kolem 250. Je ale proslulý několika nehodami, které nejspíše souvisí s jeho avionikou. V devadesátých letech Čína od Ruska koupila i licenci na kvalitní Su-27. Vznikl tak model J-11. Čína dokonce dokázala postavit jeho vylepšené verze a ty jsou dnes páteří vojenského letectva.
Snahou získat moderní letoun čtvrté respektive 4,5 generace je J-16. Jde o derivát ruského stíhače Su-30 ale vybavený řadou vylepšení. Stroje by měly být srovnatelné s F-16 a F-15. Část jich slouží i na letadlových lodích. Pravdou je, že měly problémy s domácími motory. Čína ale nakoupila i letadla Su-35 a dostala se tak k technologii moderního motoru Al-41F.
Posledními přírůstky jsou i čínské stealth letouny, která zdejší průmysl dokázal vyprodukovat v krátké době. Prvním byla dvoumotorová stíhačka J-20. Je optimalizovaná na rychlost, dostřel a těžké zbraně na úkor ovladatelnosti. Posledním je menší J-31. Podobá se dvoumotorové verzi F-35, i když pravděpodobně není vybaven tak kvalitními senzory. Měl by sloužit i na letadlových lodích.