Francie nabízí zbraň budoucnosti, testuje nový raketomet X-Fire s dostřelem 150 km. Má nahradit americké protějšky

Dva květnové testy na jihofrancouzských střelnicích vypadají jako rutinní průmyslové milníky. Jenže za nimi stojí něco mnohem naléhavějšího než technologická demonstrace. Francouzská armáda provozuje devět stárnoucích raketometů LRU, domácí verzi amerického M270 MLRS, a ty mají dosloužit už příští rok. Náhradní díly z USA se vlečou, dostupnost flotily klesá a válka na Ukrajině vrátila raketometům roli, kterou jim západní armády po studené válce odepřely: schopnost zasáhnout cíle hluboko za linií fronty. Francie proto staví vlastní řešení. A staví ho ve spěchu.

Dva systémy, jeden cíl

Důležité je rozlišit dvě věci, které se v titulcích snadno slévají. X-Fire je odpalovač, kolová platforma 8×8, kterou vyvíjí Thales (řízení palby a odpalovací systém) a Soframe (podvozek). FLP-T 150 je naváděná munice s dostřelem přes 150 kilometrů, za kterou odpovídá ArianeGroup. Odpalovač a střela se vyvíjejí paralelně, ale samostatně, proto se také testovaly zvlášť.

Při květnových zkouškách X-Fire použil Thales cvičné 68mm rakety X-Fum, nikoli ostrou munici. Důvod je prostý: firma nejprve ověřovala samotný odpalovač, navigační řetězec odolný proti rušení, palebný systém, mechaniku nabíjení. Letová zkouška FLP-T 150 už proběhla o dva týdny dříve a podle tiskové zprávy Thales splnila všechny stanovené parametry. Oddělená validace obou komponent dává smysl, snižuje riziko a urychluje cestu k integraci.

Závod s mezerou ve výzbroji

Proč takový spěch? Rok 2027 zní jako vzdálená budoucnost, ale v akvizičních cyklech armád je to zítra. Informační zpráva Výboru pro obranu francouzského Národního shromáždění z roku 2025 varuje před „schopnostní mezerou“, obdobím, kdy staré LRU už nebudou provozuschopné a nový systém ještě nebude zaveden. Podle Defense News francouzská zbrojní agentura DGA počítá s minimálně 13 systémy do konce roku 2030 a 26 do roku 2035.

To znamená, že mezi vyřazením LRU a plným náběhem X-Fire vznikne tříletá díra. Francie to ví. Proto je X-Fire navržen jako otevřená platforma schopná přechodně střílet i zahraniční municí, právě aby překlenul období, než bude FLP-T 150 sériově dostupná. A proto se současně zvažují i přechodná řešení včetně nákupu ze zahraničí.

Klíčové slovo celého programu přitom není „150 kilometrů“. Je to suverenita. Parlamentní zprávy výslovně zmiňují americkou kontrolu nad softwarem řízení palby, exportní pravidla omezující použití a plný výrobní backlog HIMARS sahající až do let 2029–2030. Francie nechce být závislá na amerických dodacích lhůtách ani na souhlasech Washingtonu s tím, kam a proti komu svou munici použije.

Konkurence doma i za oceánem

X-Fire není jediný francouzský uchazeč. MBDA se Safranem nabízejí systém Thundart, integrovanou platformu s věží a dvěma kontejnery po čtyřech raketách, která poprvé letěla 14. dubna 2026. Existuje i třetí domácí projekt Foudre od firmy Turgis Gaillard. Francouzská armáda si tedy může vybírat, a právě soutěž mezi domácími firmami je součástí strategie: tlačí cenu dolů a zrychluje vývoj.

Jak si ale X-Fire stojí proti americké konkurenci? Srovnání je zatím asymetrické:

• HIMARS/M270: Bojově ověřené na Ukrajině, široká rodina munice od 70 do 500+ km (PrSM), masová výroba, ale plný backlog a americká kontrola nad použitím.
• X-Fire/FLP-T 150: Francouzská suverenita, odolnost proti rušení, flexibilní odpalovač, ale zatím demonstrátor bez bojového ověření a s malou plánovanou sérií.

Dostřel 150 km je dnes evropsky konkurenceschopný základ, odpovídá americkým přesným raketám ER-GMLRS nebo izraelskému systému PULS EXTRA. Není to ale strop. Americký PrSM míří na 500 km a Francie sama uvažuje o pozdějším pásmu 300–500 km. Podle analýzy Ifri z února 2026 je FLP-T 150 prvním stupněm ambice, ne jejím vrcholem.

Co to znamená pro Evropu a pro Česko

Francie svůj program zasazuje do širšího evropského rámce. V únoru 2026 podepsalo šest zemí (Francie, Německo, Itálie, Polsko, Švédsko a Británie) komuniké iniciativy ELSA, která mimo jiné řeší společnou evropskou raketometnou platformu. Česko mezi signatáři není.

Pro českou armádu je X-Fire zajímavý spíš jako indikátor směru trhu než jako bezprostřední akviziční cíl. AČR vyřadila raketomety RM-70 už na konci roku 2010 a hlavní dělostřeleckou modernizací je dnes houfnice CAESAR. Systém typu X-Fire by pro Česko znamenal zavedení zcela nové vrstvy hluboké palby, schopnosti zasáhnout velitelská stanoviště, logistické uzly nebo prostředky protivzdušné obrany daleko za dosahem konvenčního dělostřelectva. Veřejný český zájem o tento konkrétní systém ale zatím nikdo neoznámil.

Exportní potenciál X-Fire je širší otázkou. Thales i ArianeGroup ho prezentují jako evropskou alternativu k americkým systémům, ale k červnu 2026 neexistuje žádný oznámený zahraniční zákazník ani kontrakt. Při plánované sérii pouhých 26 kusů pro domácí armádu budou jednotkové náklady vysoké; jako redakční srovnání lze uvést, že kompletní rumunský balík HIMARS vychází podle Ifri zhruba na 550 milionů korun za systém. Bez exportních zakázek bude francouzské řešení pravděpodobně dražší.

Skutečná síla X-Fire se neměří dostřelem. Měří se tím, zda Francie dokáže dodat hotový systém dřív, než jí po roce 2027 vznikne prázdné místo v arzenálu. Květnové testy ukázaly, že technologie funguje. Teď musí fungovat i kalendář.