Obrněný transportér OT-64 SKOT byl pýchou ČSLA a doslova deklasoval sovětský BTR-60, i když nakonec musel využít jeho výzbroj

Na začátku 60. let 20. století měla ČSLA docela značný problém s obrněnými transportéry pro pěchotu, neboť jako jediný byl k dispozici OT-810, což byla mutace německého Sd.Kfz. 251. Roku 1957 bylo proto rozhodnuto vyvinout vlastní moderní obrněný transportér (nakonec ve spolupráci s Polskem), a výsledkem se stal OT-64 Střední Kolový Obrněný Transportér, tedy SKOT, který se stal jakýmsi symbolem našeho vojska na více než 40 následujících let.

Zkomplikovaný vývoj a volba Tatry

Základem pro OT-64 SKOT měl být nákladní automobil Praga S-360, nástupce legendární V3S, s nímž měl mít zaměnitelných mnoho součástek. Jenomže ten se nakonec do výroby vůbec nedostal, a tak byla zvolena Tatra 138, což veškeré práce značně urychlilo, a první prototyp vyjel už v roce 1960. Konstruktéry však přesto čekala ještě tvrdá práce, a to především s motorem a převodovkou, ale koncepce se ukázala správná. Roku 1963 byla také navázána spolupráce s Polskem, a SKOT byl nakonec vyráběn v závodech v Lublinu.

iZdroj fotografie: OT-64, zdravotnická verze

Na délku OT-64 měří 7,44 metrů, na šířku 2,5 metrů, a výška bez věžičky dosahuje 2 metrů. Pohotovostní hmotnost vozidla byla 12,15 tun a nosnost 2 000 kilogramů, a k tomu mohlo táhnout i přívěs zatížený max. 3 000 kg. Jeho posádku tvořili dva vojáci a až 8členný výsadek. Ve zdravotnické verzi mohla být potom převážena dvě lůžka a 5 sedících. Motor SKOTu byl osmiválec Tatra 948-14 s výkonem 132 kWd. Max. rychlost dosahovala 100 km/h na souši a 10 km/h na vodě, uvádí AČR, a uvádí i dojezd na plné nádrže až 740 km.

Mnohem lepší než sovětský protějšek

Původně měl mít OT-64 SKOT melou věž s kulometem vz.59, ten ovšem Poláci neměli ve výzbroji a vozidlo by nevyužilo svůj zbrojní potenciál. Byla proto lafetována sovětská věž, kterou byly vyzbrojeny transportéry BRDM-2 a BTR-60, a byla v ní navíc silnější výzbroj tvořená velkorážním kulometem KPVT ráže 14,5 mm a kulomet PKT ráže 7,62 mm. Poláci potom instaloval do svých vozidel SKOT také protitankové řízené střely PTŘS 9K11 Maljutka (v kódu NATO AT-3 Sagger). Vybavena byla mj. i československým infradalekohledem TKN-1 firmy Meopta.

iZdroj fotografie: OT-64, SFOR, Bahna 2018

Že se konstruktéři vydali správnou cestou ukázaly i polní testy, při nichž SKOT naprosto deklasoval sovětský BRT-60, načež se stal perlou ve výzbroji ČSLA. Do poloviny 70. let 20. století vznikl v počtu 4500 ks, z čehož převzala 2 100 naše tehdejší armáda. A kde jsou dnes? Když se federace rozpadla, ČR i SR své přebytečné OT-64 exportovaly, čímž se dostaly do výzbroje dalších 15 armád. V českých barvách byl mimochodem OT-64 SKOT nasazen během války v Zálivu, v Bosně a Kosovu. Ze služeb AČR byl nakonec vyřazen v roce 2006.