Vrtulníky Mi-24 byly ve výzbroji československých a českých letců dlouhou dobu, ale vše jednou končí. Zcela je nahradily vyspělejší americké alternativy.
Mezi legendy českého vojenského letectva patří nepochybně sovětské (a později ruské) bitevní vrtulníky Mil Mi-24 Hind. České nebe hlídaly neuvěřitelných 46 let, i když se samozřejmě jednalo o různé verze, a ty novější byly v mnohém vylepšené. Naše letectvo je nicméně poslalo do důchodu a oficiálně je již nepoužívá. Jako náhradu mají letci americké vrtulníky Bell AH-1Z Viper, i když na jejich konečný počet si ještě nějakou dobu počkají.
Mi-24 byl na českém nebi od roku 1978
Vrtulník Mi-24 byl sériově vyráběn od roku 1972, uvádí na svých stránkách Armáda české republiky, ale do tehdejšího Československa dorazil až v roce 1978, a to ve vylepšené verzi Mi-24D. V posledních letech pak čeští letci používali modernizovanou verzi Mi-24V, které měli nakonec ve výzbroji celkem 13 kusů. Některé z nich přitom Česká republika poslala na Ukrajinu, která je měla ve výzbroji rovněž, takže se piloti nemuseli učit ničemu novému.
České letectvo zvolilo jako jejich náhradu americké vrtulníky Bell AH-1Z Viper používané hlavně americkou námořní pěchotou. V současné době jsou však v ČR pouze 4 kusy, přičemž je ministerstvo obrany koupilo spolu s 8 kusy Bell UH-1Y Venom – dalších 6 Viperů a 2 Venomy pak Česko dostane jako dar za pomoc Ukrajině, doplňuje AČR. Jedná se však o již použité stroje, takže musí před zařazením do výzbroje projít modernizací, kterou nicméně uhradí USA; tyto vrtulníky mají být přitom zařazeny do výzbroje do roku 2026.
Mi-24 Hind zvládal kromě boje i výsadek
Vrtulník Mi-24 je veliký stroj. Trup má na délku 17,5 metrů, uvádí Wikipedia, má 2 nebo 3 členy osádky a v zadní části i prostor pro výsadek až 8 vojáků. Jeho výzbroj je buď kulomet nebo kanon, ale může nést i různé typy neřízených a řízených raket, pum a mnoho dalšího vybavení. Poslední verze používané v ČR byly značně modernizované, měly nové motory, GPS nebo optoelektronický systémem nočního vidění FLIR, a jejich rychlost byla až 310 km/h.
Oproti tomu nastupující AH-1Z Viper je menší a rychlejší; WeaponSystems udává jeho délku na 14,6 metrů a maximální rychlost 337 km/h. Má přitom dvoučlennou osádku a nedisponuje žádným místem pro výsadek, stavěn je totiž pouze na boj, a to za jakéhokoliv počasí. K tomu nese trojhlavňový kanon ráže 20 milimetrů a může používat i známé protitankové řízené střely AGM-114 Hellfire, případně neřízené rakety Hydra 70 a jejich naváděnou modifikaci APKWS, stejně jako střely vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder.