Americká CIA lovila havarovanou sovětskou ponorku, která v sobě skrývala mnohá tajemství. O financování výlovu se postaral známý miliardář

Během studené války se Američané a Sověti snažili zjistit, co přesně druhá strana dělá a jaké má technologie. Utajování a jejich odhalování bylo základem strategie obou stran. Když v roce 1968 ztroskotala v Tichém oceánu sovětská ponorka K-129, která měla na palubě balistické rakety R-21 s jadernými hlavicemi, dostali Američané příležitost. Znamenalo to sestavit speciální plavidlo a kvůli utajení se obrátit na miliardáře Howarda Hughese.

S pátrání Sověti neuspěli

Že se něco stalo, bylo na jaře roku 1968 jasné, protože Sovětský svaz spustil v Tichém oceánu obrovskou pátrací akci. Trvala asi dva měsíce, ale byla neúspěšná. Když pátrání přestalo, byla řada na Američanech. Ti disponovali tajným odposlouchávacím zařízením SOSUS. Díky němu nejenže mohli slyšet zvuky pod hladinou na obrovské vzdálenosti, ale pomocí triangulace i určit jeho polohu. Měli zvuk výbuchu a lokalizaci s přesností několika kilometrů.

iZdroj fotografie: Public Domain

Do akce poslali ponorku USS Halibut používanou ke speciálním operacím. Té se nakonec podařilo vrak K-129 najít. Byl poměrně nepoškozený v hloubce 4900 metrů. Taková operace byla něco nevídaného, ponorka váží asi tři tisíce tun. Bylo třeba vyvinout technologii a zajistit utajení před Sověty. Všeho se nakonec ujala CIA. Rozhodla se vybudovat speciální plavidlo s drapákem, které mělo vrak vyzvednout. O krytí poprosila známého miliardáře Howarda Hughese.

Plavidlo pro geologický průzkum

Tak vzniklo plavidlo Hughes Glomar Explorer. Aby se Sověti nedozvěděli, k čemu slouží a proč se potlouká po Pacifiku, bylo veřejně deklarované jako speciální loď pro geologický průzkum. Výstavba lodi začala v roce 1972. Byla 182 metrů dlouhá a vybavená speciálním drapákem, který měl ponorku vyzvednout a umístit do jakého skrytého bazénu ve dně lodi. Celá akce v dnešních cenách vyšla na asi čtyři miliardy dolarů (90 miliard korun).

iZdroj fotografie: Public Domain

Loď se vydala na cestu v roce 1974, tedy šest let po potopení ponorky. Úspěšně zastavila nad vrakem a spustila dolů speciální zařízení. Když ponorku zdvíhala z obrovské hloubky, část drapáku držícího vrak se porouchala. Zhruba polovina ponorky se uvolnila a dopadla zpět. Druhou polovinu se podařilo dostat do lodi, včetně mnoha tajemství, která v ní byla. Co přesně Američané získali, není jasné, dodnes je to tajné. Ale mohly to být dokumenty i technologie kolem elektroniky, raket nebo jaderných torpéd.

CIA se dokonce chystala, že vyzvedne i druhou část ponorky, aby se dostala ke zbytku. Ovšem američtí novináři se k celé historce dostali a ta přestala být tajemstvím. Spolu s vrakem bylo vytaženo i šest těl námořníků posádky ponorky. Byli pochováni v oceánu, Rusko údaje dostalo v roce 1992. Hughes Glomar Explorer byla později přebudována na speciální vrtnou loď. Byla sešrotována v roce 2015.

Zdroj: Warhistoryonline