Britské letouny Harrier jsou doslova legendou, které změnily vojenské letectví a prokázaly své kvality i v boji. Existovalo jich několik verzí a na obloze jsou dodnes.
Běžný letoun potřebuje k přistání i vzletu dlouhou letištní dráhu, event. palubu letadlové lodi, ale tu nejlépe s katapulty a záchytnými lany, i když existuje i skokanský můstek. V 60. letech 20. století se však situace výrazně změnila, jelikož se objevil unikátní letoun s vertikálním/krátkým vzletem a vertikálním přistáním V/STOL označovaný jako Harrier, a to ve 4 variantách. Mnohé státy, které některou z nich získaly, je mají ve službě i v současnosti.
Britský Harrier vzlétl již v roce 1967
Aktuálně existuje na světě jediný komerčně vyráběný letoun STOVL, a to Lockheed Martin F-35B Lightning II, za jehož předchůdce lze označit právě britský Harrier. KeyAero uvádí, že se jeho první let uskutečnil roku 1967, a už o dva roky později byl letoun označený jako Hawker Siddeley Harrier ve výzbroji pozemního letectva, kdežto pro námořní účely byl vyroben navalizovaný British Aerospace Sea Harrier. Později ještě vznikly dva typy letounů druhé generace, a to americký McDonnell Douglas AV-8B Harrier II a British Aerospace Harrier II.
Harrier je proudové letadlo, takže má trysky, která však nejsou klasicky vzadu nebo na křídlech. Wikipedia uvádí, že vychází z motoru 4 otočné trysky umožňující směrování tahu, ale letoun má ještě několik malých reakčních trysek. Tato konstrukce pilotovi umožňuje, aby nesměroval tah z trysek jenom dozadu a tím popoháněl letoun směrem dopředu. Stejně tak ho může směrovat i dolů, což mu dovoluje kolmo přistávat a vzlétat nebo se třeba ve vzduchu vznášet.
Umí to, ale většinou Harrier kolmo nestartuje
Harrier sice může vzlétnout i vertikálně, ale nemůže při tom být plně naložený, takže většinou startuje po krátké dráze a na některých letadlových lodích používá i tzv. skokanský můstek, ale pilot naopak s letadlem ve většině případů vertikálně přistává. Jednotlivé verze pak mají různý výkon, jako nejrychlejší je označen Sea Harrier s rychlostí až 1 180 km/h, uvádí Military-History, a jenom on a AV-8B Harrier mají v trupu instalovaný radar.
Třeba Sea Harrier použitý britským námořnictvem během války o Falklandy mohl nést díky radaru i radarem naváděné střely AIM-120 AMRAAM, ale i střely krátkého dosahu AIM-9 Sidewinder; jinak má i kanony ráže 30 mm. U Falkland se podařilo britským strojům sestřelit 20 argentinských letadel, aniž by samy utrpěly v soubojích jedinou ztrátu. Vedle toho mohou nosit i různé pumy nebo střely k útokům na pozemní, případně hladinové cíle.