Již během 2. světové války se konstruktéři připravovali na dobu po ní a také u nás začala vznikat celá řada výrobků, která po roce 1945 domácí průmysl proslavila. Na rozdíl od výrobků, s nimiž to bylo i přes jejich modernitu přesně naopak. Mezi takové se řadí i Pancéřovka 27, jelikož coby moderně působící zbraň naprosto selhávala.

Československá variace na Panzerfaust

O konstrukci legendární jednorázové protitankové zbraně Panzerfaust se naši konstruktéři zajímali již během války a mnozí se dokonce pokoušeli o její zkopírování. Ale až teprve v roce 1947 ministerstvo obrany pověřilo firmu Konstrukta Brno (Praha) vytvořením nové zbraně vycházející z nejnovějších poznatků. Vedoucím vývoje se stal inženýr Ladislav Urban.

iZdroj fotografie: VHÚ / Creative Commons / CC BY-SA

Na rozdíl od Panzerfaustu, který P-27 z dálky připomínal, byla hlaveň vícenásobně použitelná a hlavice měla jiný tvar, uvádí Wikipedia. Ráže hlavně byla 45 mm, ale průbojná hlavice HEAT byla 110mm „nadrážová“, zatímco délka zbraně 1 630 mm (z toho hlaveň 1 030 mm) a její hmotnost 6,40 kg (z toho hlaveň 3,75 kg). Dostřel byl 330 m a průbojnost až 150 mm oceli při kadenci 4 až 6 ran v minutě, ale účinná byla P-27 na všechny typy cílů včetně lidských.

Radost střídalo zklamání, problémy se množily

P-27 fungovala na principu bezzákluzového kanónu, odpálení probíhalo elektricky. Hlavice byla vypuzena z hlavně a protinálož smíšená s ocelovým prachem eliminovala velké kusy mířící za raketou na střelce, což mělo za důsledek jeho velkou bezpečnost při palbě. Za ním však muselo být minimálně 15 metrů volného prostoru, aby nedošlo ke zraněním týmu.

Zabiják tanků T-90, to je bezzákluzová protitanková pancéřovka Carl Gustav M4; ve výzbroji ji mají desítky zemí, i ČR

K výhodám zbraně patřila rychlost přepravy a přípravy palby, asi 1,5 minuty, potřeba pouze dvoučlenné obsluhy, vysoká přesnost a skrytí při střelbě. Začaly se ovšem množit i problémy. Ocelová hlaveň byla příliš tenká a deformovala se, mířidla naopak byla příliš hrubá a na větší vzdálenost (nad 125 m) nepoužitelná, uvádí OpisyBroni. Rakety byly ze slabého bakelitu a praskaly. Výmetná nálož byla původně originální německá vz.34 N, ale když došla, nahradila ji naše vz.47 CZ, která však nevyhovovala a hrozila katastrofou, což působilo potíže i později.

Nechtěné dary soudruhům v exotice

Když se začaly postupně projevovat slabiny, jela již výroba ve vsetínské zbrojovce na plné obrátky a P-27 i náboje pro ně plnily sklady. Z Polska navíc přišla objednávka na 2 800 raketometů a 85 000 nábojů. Čechoslováci se snažili situaci řešit, načež vznikaly modifikace P-27A, PII a PIII, které třeba měly při střelbě chránit plexisklem. V tomto případě se k celé situaci postavili soudruzi vcelku správně a pancéřovky byly dokonce na nějaký čas vyřazeny z výcviku.

iZdroj fotografie: VHÚ / Creative Commons / CC BY-SA

Roku 1958 měla ČSLA ve svých skladech celkem 18 400 ks P-27, z nichž 2 800 odebralo Polsko a tisíc Albánie. Čechoslováci a Poláci se však nespolehlivých zbraní snažili co nejrychleji zbavit, a tak ze SSSR koupili licenci na RPG-7, kterou rychle zavedli. P-27 za drobné nebo zcela zdarma rozdávali bojujícím soudruhům v tak exotických zemích jako Angola, Mosambik, Guinea-Bissau nebo Jemen, a v roce 1969 už v našich skladech nezbyla ani jedna.