Na konci 60. let 20. století se plány naší armády měnily – spolu s dalšími vojsky varšavského paktu měla ČSLA v případě války vyrazit na západ proti NATO. Problém byl ovšem v tom, že dosavadní dopravní prostředky rychlým tankům nestačily a bylo třeba je modernizovat. Coby spojencům nabídl řešení Sovětský svaz, v ČSSR ho ale upravili k obrazu svému.

ČSSR udělalo produkt lepší než originál

V 50. letech 20. století scházel Československé armádě moderní a rychlý obrněný transportér. Do výzbroje byl sice zaváděn polopásový OT-810 „Hakl“, ale ten rozhodně nepatřil ani k typům s nejvyšší rychlostí nebo průchodností terénem, ale neměl ani dobrou ochranu posádky. Bylo proto potřeba zavést něco nového a jako vhodný se ukázal OT-64 Skot domácí provenience, zatímco k druhému, BTR-50, poté dodali licenci tehdejší spojenci z Moskvy.

Ukrajina chce mír ještě letos. Potřebuje však pevné bezpečností záruky, jinak ji Vladimir Putin celou zničí, tvrdí V. Zelenskyj

BTR-50 byl těžký obrněný obojživelný transportér, který byl v terénu jako doma a podle odborníků v něm dokonce překonával i legendární tank T-34, uvádí Wikipedia. A nebylo divu, jelikož byl postaven na platformě plovoucího tanku PT-76. Trpěl však i řadou neduhů – v první řadě se jednalo o nevyřešený výstup z vozidla, kdy výsadek musel přeskočit výstupem na stropě přes okraj nekrytý do strany, případně po krytu motoru dozadu.

iZdroj fotografie: Mohit S / Creative Commons / CC BY

Vojáci tak byli lidově řečeno na ráně. Českoslovenští inženýři proto přidali boční dveře otevírané dopředu, které výsadkářům dopřávali alespoň základní ochranu, a upravili vrchní poklopy na střeše. Původní modely BTR-50 měly dokonce zcela nekryté přepravní prostor, což byla obrovská slabina. Naši technici vyřešili rovněž i výhled ze stroje, kdy na jeho čelo přidaly dvě „boule“, resp. pozorovací kupole pro velitele a pozorovatele/střelce.

Nové srdce OT-62 a vysoká kapacita

Topas, tedy transportér obrněný pásový, vojáky přezdívaný kačena, měl kromě zmíněného především nový pohonný systém. Šestiválec PV-6 měl 220 kW, tedy o 44 kW více než sovětský V-6, a byl také úspornější. Maximální rychlost měl Topas 58 km/h (BTR-50 pak 44km/h), na vodě hnán vodními tryskami dosahoval 10km/h (stejně jako BTR-50), a dojezd vycházel na 550 km (v případě BTR-50 to bylo znatelně méně, 410 km).

Rozměry obou vozidel pak byly podobné; délka Topasu činila 7 m, šířka 3,2 m a výška 2,10 až 2,70 m podle modifikace, pancéřování mělo sílu až 17 mm. Hmotnost se pohybovala mezi 15 až 17 tunami dle verze a ta standardní pro ČSLA byla vyzbrojena buď bezzákluzovou houfnicí T-21 82 mm nebo kulometem 7,62 mm vz.59 v minivěžičce ovládané pozorovatelem.

Armádní technika ČSLA: nezapomenutelná sovětská BVP, vrtulníky a stíhačky, ale i vlastní technika, která neměla obdoby

Posádku tvořili tři muži – v pozici vpravo seděl velitel, uprostřed řidič vybavený přístrojem pro noční vidění, a vlevo pozorovatel střelec. Za jejím prostorem se pak nacházelo místo pro výsadek, a zajímavé je, že se do něj vešlo až 17 vojáků. Ti byli pancířem chráněni před palbou ze zbraní ráže 7,64 mm a v případě průjezdu zamořeným územím mohl být OT-62 Topas natlakován a ochránit je tak před zhoubnými vlivy zbraní hromadného ničení.

OT-62 Topas proudil do celého světa

Příprava a vylepšování obrněného transportéru OT-62 Topas začala v roce 1958 a sériová výroba ve slovenském městě Detva se rozjela v roce 1962, kde probíhala celých 10 let. Nakonec vzniklo 2 641 ks – vedle základní verze se jednalo o 12 dalších variant včetně mobilní dílny, odtahového vozidla nebo speciální konfigurace pro polskou námořní pěchotu. Právě v Polsku pak probíhala i licenční výroba ze součástek dovezených z ČSSR, která dala vzniknout 600 kusů.

iZdroj fotografie: Hubert Śmietanka / Creative Commons / CC BY

Největším odběratelem se stalo s 890 kusy Československo, které mělo z OT-62 velmi dobrý a lukrativní artikl. Vývoz totiž probíhal do mnoha zemí Afriky, např. Maroka, Libye, Súdánu nebo Angoly, ale především do Egypta. Deset kusů pak odebrali i soudruzi z NDR a Bulharska. Do Indie, stejně jako do Iráku, jich šla rovná stovka, a mnohé odebrala i Sýrie. Byl to opravdu dobrý obchod, třeba Maroko zaplatilo za jeden 55 000 USD (dnes 12,5 milionů Kč).

Obrněný transportér OT-64 SKOT byl pýchou ČSLA a doslova deklasoval sovětský BTR-60, i když nakonec musel využít jeho výzbroj

Topasy se účastnily i bojů, a to především na Blízkém východě, kde řadu těch syrských a egyptských ukořistil Izrael, který je zařadil do služby ve své armádě. V boji se však ocitly také irácké stroje během války s Iránem a obou válek v Zálivu. Posledními uživateli Topasu jsou Egypt a Súdán, zatímco u nás na Slovensku došlo k vyřazené posledních „kačen“ v roce 1994. A tak skončil příběh jednoho československého úspěchu.