Kam se poděl uran z nacistického jaderného programu? Vědci jsou na žhavé stopě

Vědci z americké Pacific Northwest National Laboratory představili novou metodu, které jim pomůže identifikovat nalezené kusy jaderných materiálů. Jejich snažení je inspirované pátráním po jaderném materiálu, který za války nashromáždilo Německo. Objev, který se spoléhá na radiochronometrii, již přinesl i první výsledky. V budoucnu by ale mohl sloužit i třeba při vyšetřování původu s nelegálně obchodovanými štěpnými materiály.

Nalezla se jen polovina materiálu

Podle odhadů mělo nacistické Německo asi 1200 speciálních uranových kostek, které Němci používali. Říkalo se jim Heisenbergerovi kostky, podle Wernera Heisenberga, který byl jedním z předních německých jaderných fyziků. Po skončení války jich byla nalezena zhruba polovina. Mnoho z nich samozřejmě bylo využito. V současnosti se ví asi o tuctu, které zbývají.

iZdroj fotografie: Uživatel Giorno2 / Creative Commons / CC BY-SA

Vědci chtějí zjistit původ kostek, o kterých vědí, a zkusit je spojit s konkrétní laboratoří. Byly to právě němečtí vědci Otto Hahn a Fritz Strasserman, kteří v roce 1938 rozštěpili atom. Pak se skupiny německých vědců snažili přijít na možnost využití – především přeměnit uran na plutonium v reaktorech. K tomu jim sloužily uranové kostky o hraně dlouhé pět centimetrů. Dvojici například ponořili do těžké vody a zkusili spustit reakci.

Dva hlavní týmy

Na experimentech pracovaly hlavně dva týmy. První pod vedením Kurta Diebnera prováděl výzkum v Gottowu. Pak Werner Heisenberg v Berlíně a poté v laboratoři pod středověkým kostelem v Haigerloch. Právě nedaleko této laboratoře Američané našli zakopaných v poli 664 kostek. Mnohé byly odeslány od USA, ale jiné se ztratily, případně si je vojáci odnesli jako suvenýry. Mnohé se později našli na různých místech, třeba v zásuvce stolu v New Jersey.

iZdroj fotografie: Public Domain

Vědci samotní měli jednu z takových kostech k dispozici a domnívali se, že patřila Heisenbergovi. Ovšem při jejím průzkumu zjistili, že na sobě měla povlak ze styrenu. Což byla naopak metoda, kterou používal Diebner. Domnívají se proto, že jde o jednu k kostek, kterou musel poslat svému soupeři, aby pomohl v jeho experimentech. Jak konstatovali i výzkumníci, naštěstí se německý program nikdy nedostal tak daleko, aby mohl vyvinout jadernou pumu.

Zdroj: Livescience