Ukrajinci drtí Rusy tak moc, že Putin zahnaný do kouta může sáhnout k nejhoršímu. A pak zapláče celá Evropa

Dne 18. května 2026 sedí šéf estonské zahraniční rozvědky Kaupo Rosin před novináři Reuters a říká větu, která shrnuje celou současnou fázi války: „Putin čelí velmi obtížným rozhodnutím.“ Ruské ztráty převyšují nábor, sankce „opravdu, opravdu bolí“ a obecná mobilizace by mohla ohrozit stabilitu režimu. Jenže ve stejném rozhovoru Rosin dodává, že Moskva nejeví žádné známky opuštění cíle podrobit si Ukrajinu. A právě v tom spočívá jádro problému, ne v ruské síle, ale v tom, co udělá režim, kterému docházejí konvenční nástroje, ale ne ambice.

Čísla, která Kreml nechce slyšet

Západní zpravodajské služby citované Bloombergem už v únoru 2026 uváděly, že ruské ztráty převyšují nábor o 30 až 35 tisíc vojáků měsíčně. To není ukrajinské PR, jde o odhad, který sdíleli západní činitelé a který se v květnu potvrdil i z estonského zpravodajského hodnocení. Rosin výslovně řekl, že Rusko „ztrácí víc mužů, než nabírá“ a že tempo postupu patří v posledních měsících k nejslabším od roku 2023.

Rozdíl oproti předchozím fázím války je zásadní. V letech ruské převahy Moskva postupovala za cenu brutálních ztrát, ale postupovala. Teď platí vysokou cenu a nedostává za ni téměř nic. Ukrajina mezitím přetvořila bojiště. Podle prezidenta Zelenského dnes drony ničí přes 80 % nepřátelských cílů a výsledek boje neurčuje množství dělostřelectva, ale rozsah nasazení bezpilotních prostředků. V dubnu 2026 Ukrajina poprvé v historii obsadila nepřátelskou pozici výhradně bezosádkovými platformami, za tři měsíce evidovala přes 22 tisíc misí pozemních robotických systémů. To už není improvizace. Je to systémová změna charakteru války.

Proč slabší Rusko neznamená bezpečnější Evropu

Logika „Rusko prohrává, tak bude mír“ je lákavá, ale nebezpečná. Výroční zpráva estonské rozvědky z února 2026 sice říká, že Rusko v příštím roce nemá v úmyslu vojensky zaútočit na Estonsko ani jiný stát NATO. Současně ale varuje, že Moskva po válce chce rozšiřovat armádu podél hranice s Aliancí a usilovat o „vojenskou dominanci od Arktidy po Černé moře“.

Analytik Hal Brands v květnovém komentáři pro Bloomberg Opinion nastínil scénář, v němž Kreml, zahnaný do kouta na konvenčním bojišti, sáhne k jadernému vydírání nebo k omezenému testu odhodlání NATO. Nejde o potvrzený ruský plán. Jde o analytický scénář. Ale právě proto je relevantní: nejnebezpečnější fáze konfliktu nemusí přijít ve chvíli ruské síly, ale ve chvíli, kdy Putinovi dojdou konvenční karty a zbude mu jen eskalace.

Sabotáže, hybridní útoky, tlak na energetiku, testování článku 5; to všechno jsou nástroje, které Moskva může nasadit, aniž by formálně vyhlásila válku členské zemi NATO. A některé z nich už nasazuje.

Válka, která už Evropu zasahuje

Od března 2026 několik ukrajinských dronů zabloudilo přes ruské území do vzdušného prostoru Finska a pobaltských států. Alianční letoun sestřelil dron nad Estonskem. V Lotyšsku dronové incidenty přispěly ke kolapsu vlády. Ve Finsku úřady varovaly obyvatele a otevřely kryty. NATO nasadilo stíhačky.

Tohle není válka „někde daleko“. Je to přelévání konfliktu, které má reálné politické, bezpečnostní a psychologické dopady na státy EU. A pokud by došlo k útoku na členský stát Aliance, byť omezenému, vstupuje do hry článek 5 Severoatlantické smlouvy: útok na jednoho spojence se považuje za útok na všechny.

Co to znamená pro Česko

Česko není na okraji tohoto příběhu. K 31. březnu 2026 evidovalo ministerstvo vnitra 379 818 aktivních registrací dočasné ochrany, z toho muži tvořili 44,7 %. Samotná Praha hostila téměř sto tisíc držitelů. Debata ministrů vnitra EU o omezení dočasné ochrany pro nové příchozí ukrajinské muže vojenského věku, kterou začátkem června zachytil Reuters, se Česka přímo dotýká, i když zatím jde jen o politickou podporu myšlenky, ne o schválené pravidlo. Česká vláda mezitím 25. května schválila vlastní zpřísnění podmínek pro udělení dočasné ochrany obecně.

Na vojenské straně rovnice: Česko má schválený růst obranných výdajů na nejméně 2,2 % HDP v roce 2026 a 3 % do roku 2030. NATO jako celek přijalo na haagském summitu závazek investovat do roku 2035 celkem 5 % HDP do obrany a související bezpečnosti. Nejde o abstraktní čísla, znamenají konkrétní investice do protivzdušné obrany, ochrany infrastruktury, výroby munice a kybernetické bezpečnosti. Přesně to, co estonská rozvědka označuje za podmínku, aby Rusko i nadále počítalo rizika a nezkusilo otestovat Alianci.

Trumpova nejednoznačnost a evropská pojistka

Spoléhat na automatickou americkou odpověď by bylo naivní. Americká Sněmovna reprezentantů sice 4. června 2026 schválila pomoc Ukrajině a nové sankce proti Rusku, ale Reuters dodává, že Trump by zákon pravděpodobně vetoval. Ukrajina zatím nakupuje střely Patriot přes program NATO PURL financovaný evropskými spojenci, de facto americké zbraně za evropské peníze. Orbánova porážka v maďarských dubnových volbách pravděpodobně uvolnila jednu z politických brzd společné evropské linie, ale automaticky neodblokovala žádné peníze.

Ukrajinská převaha na bojišti je reálná, ale křehká. Stojí na dronové a technologické hraně, domácí výrobě, zahraniční podpoře a protivzdušné obraně. Stačí, aby jeden z těchto pilířů oslabil, a rovnováha se posune. Podle nás je právě tohle okno, v němž Kreml zvažuje, jestli ještě může změnit pravidla hry dřív, než mu definitivně dojdou prostředky na její vedení. Kontrola zatím drží. Ale cena za jedinou chybu roste každým měsícem.