Ke konci studené války si byl Sovětský svaz vědom, že jsou západní země technologicky vyspělejší a využívají toho i při konstrukci zbraní. Ale protože se jim nebyl schopen vyrovnat, zaměřil se mj. na to, jak jejich výhodu eliminovat. Jednou z možností se staly prostředky elektronického boje, s nimiž by mohl vyspělé zbraňové systémy rušit. K takovým protiopatřením mělo patřit i letadlo Iljušin Il-76PP, které však vzniklo jediné a jeho osud nebyl slavný.

MIM-104 Patriot měl být rušen ze vzduchu

V 80. letech 20. století vyvinuli konstruktéři na západě celou řadu vyspělých systémů, proti nimž by neměly sovětské zbraně příliš šancí. Jednou z nich byl i MIM-104 Patriot určený k sestřelování letadel, řízených střel a balistických raket. K jeho rušení pal začal SSSR asi v polovině 80. let 20. století, uvádí Deference-Ua, vyvíjet speciální letoun Il-76PP s výkonnými rušičkami. Nakonec ale vznikl jenom jeden nepovedený prototyp.

Tak málo stačí, aby ruské letadlo Iljušin Il-76 shořelo na prach. Není sice špatné, ale zanedbanou údržbou si ho Rusové oddělají i sami

Jak název letounu napovídá, jeho základem se stal transportní Iljušin Il-76 Candid. Wikipedia k němu uvádí, že je více než 46 metrů dlouhý a pohání ho čtveřice proudových motorů maximální rychlostí až 900 km/h. Konstruktéři museli jeho základní drak značně pozměnit a odlišuje se tak například válcovitými konstrukcemi na konci křídel, v nichž jsou umístěny součásti rušícího systému Landysh. Pod trupem má pak velké vypoukliny, v nichž je umístěna anténa, ale všemožných změn je pochopitelně mnohem více.

Systém letounu se nedařilo vyladit

Sovětský svaz, a po jeho rozpadu Rusko, letoun rozsáhle testovaly, uvádí MilIn, ale nikdy se jim nepodařilo uvést ho do funkčního stavu. Jedním z problémů byly požadavky na dostatek energie pro rušící systémy, což se podařilo vyřešit instalací turbogenerátoru; nikdy se ale nepovedlo dostatečně vyladit spolehlivost a problémy byly údajně i s kompatibilitou jednotlivých částí. Sověti, a později ani Rusové, tak MIM-103 Patriot za pomoci letounu nerušili.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Letoun nakonec skončil v 90. letech 20. století v Irkutsku na jednom z cvičných letišť, kde bez povšimnutí chátral. Pozemky nakonec stát převedl na soukromého developera a zjistilo, se že drak unikátního stroje není možné z prostoru odstranit vcelku. Nakonec tak nezbylo nic jiného než povolat demoliční týmy a nechat ho rozebrat, aby ho bylo možné sešrotovat. Je proto značně nepravděpodobné, že by byl znovu sestaven a skončil třeba v muzeu.