Útok balistických raket je vždy velice nebezpečný, protože jdou velmi obtížně sestřelovat – existuje dokonce pravidlo, že čím větší dosah mají, tím je jejich eliminace složitější. To platí i pro záběry analyzované redakcí Armádního Zpravodaje, na nichž lze vidět útok balistickými raketami středního doletu na Izrael. Ten ovšem disponuje protiraketovými systémy domácí konstrukce, případně má další zapůjčené ze Spojených států amerických.

Balistické rakety neničí Iron Dome

Video, které může vidět níže, ukazuje útok z Iránu odpálených balistických raket na Izrael, a též snahu obrany o jejich likvidaci. V tomto případě je prezentován jako činnost izraelského systému Iron Dome, ale Armádní Zpravodaj se domnívá, že jde o omyl. BBC uvádí, že je určený k likvidaci raket krátkého doletu či granátů s dosahem od 4 do 70 km, ale vzhledem k tomu, že z Íránu je to do Izraele více než 1 000 km, jde o balistické rakety středního doletu, k jejichž eliminaci tedy není Iron Dome určen – k tomu existují Arrow a THAAD.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Irán mohl použít k útoku zachyceném na videu celou škálu balistických raket, jichž má s potřebným dosahem hned několik. Wikipedia uvádí, že jde například o raketu Shahab-3 s doletem kolem 1 300 kilometrů, která má pohon na kapalné palivo, a je zastaralá a nepřesná, ale rozhodně zůstává nebezpečná – hlavně proti městům plných civilistů. Třeba moderní raketa Sejil-2 má potom dolet dokonce 2 000 kilometrů a používá tuhé raketové palivo, přičemž je i přesná a může zničit nebo alespoň poškodit i nějaký zvolený strategický cíl.

Obranu zajišťuje Arrow a THAAD

Izrael si je nebezpečí útoku balistickými raketami vědom, a proto od 80. let 20. století pracoval na obraně. Výsledkem je systém Arrow, k němuž Wikipedia uvádí, že je určen proti raketám delšího doletu, tedy přesně zbraním, jakými může útočit Írán. Skládá se z radarů schopných zachytit nepřátelské hrozby na vzdálenost zhruba 500 kilometrů, a používá dva typy protistřel označovaných jako Arrow-2 a Arrow-3, a právě ty proti balistickým raketám nejspíše startují.

Zbraně budoucnosti: íránské drony Shahed vs. izraelské Harop – hrubá síla proti preciznosti, kdy obojí vyhrává úplně jinak

Arrow-2 je starší typ protistřely – létá rychlostí až Mach 9 a cíl ničí ve vzdálenosti asi 100 km výbuchem hlavice o hmotnosti 150 kg. Arrow 3 je potom větší a rychlejší, je schopen zničit rakety s ještě delším dosahem, a to v oblastech mimo zemskou atmosféru. Oba typy interceptorů mají radarové navádění, ale mnohé informace o nich jsou pochopitelně klasifikované.

Spojené státy americké navíc Izraeli poskytují baterii systému THAAD, aby protiraketovou obranu svého spojence vyztužily. Lockheed Martin ho popisuje jako systém určený na boj s balistickými raketami krátkého a středního doletu, a také jeho střely jsou schopné lokalizované nepřátelské rakety zničit mimo zemskou atmosféru na vzdálenost zhruba 150 až 200 km.