Špatně dopadly dva ruské tanky, na které zaútočili výsadkáři střelami Stugna-P. Na zničení obou jim postačily tři výstřely.
Na dnešním bojišti to mají tanky těžké a zdaleka nehrají takovou roli, jako tomu bylo kdysi, i když je nelze považovat za zcela odepsané. Když najedou proti slabším obrněncům nebo vojákům, mají obrovskou převahu. K jejich zničení může však dojít prakticky odkudkoliv, což dle redakce Armádního Zpravodaje dobře ukazují záběry (níže), na nichž je vidět ukrajinská 82. samostatná výsadková útočná brigáda, jak zničila dva ruské tanky pomocí střel Stugna-P.
Reaktivní pancéřování zafungovalo, ale tank stejně padl
Stugna-P je ukrajinský protitankový raketový komplet, který se dostal do výzbroje teprve v roce 2011, uvádí Wikipedia. Používá přitom střely ráže 130 nebo 152 mm vybavené tandemovou kumulativní hlavicí schopnou prorazit i moderní reaktivní pancíř, takže dokáže efektivně ničit také nejnovější tanky, ale zároveň je využitelný proti lehčím obrněným vozidlům.
Odpalovací zařízení je umístěno na stativu a na desítky metrů propojeno kabelem s ovládací konzolí, díky čemuž může obsluha střelu navést, aniž by byla vystavena riziku odhalení, pakliže by třeba dron lokalizoval odpalovací pozici. I když je Stugna-P mimořádně silná, tak na rozdíl od amerického Javelinu nevyužívá režim „top attack“, tedy útok na tank seshora.
Spoléhají se tak na vysokou průbojnost po přímé nebo mírně stoupavé dráze, a ideální je trefit cíl z boku nebo zezadu, ale určitě ne zepředu – zejména, pokud jde o tank, protože ten jí může v případě, že má nejlepší reaktivní pancéřování, odolat. Sic není vidět, na jaké tanky Ukrajinci útočí, ale na první nejspíše zezadu, což by jim dávalo výhodu, ale poté se otočil.
Úder mu proto vedli do boku, což je také dobré místo, ale zjevně zafungoval reaktivní pancíř, o nějž se střela zneškodnila. Třeba moderní Kontakt-5 poskytuje ochranný účinek až 250 mm RHAe proti APFSDS, a 600 mm proti HEAT hlavicím, potvrzuje Wikipedia, zatímco Relikt osazovaný třeba na tanky T-90M má být dvakrát účinnější, což by stačilo i na nejlepší střelu.
Druhý útok už ale osud ruského tanku zpečetil a následovala mohutná exploze, pravděpodobně umocněná výbuchem vezené munice, což je velká slabina jeho konstrukce. V druhém případě byla Stugna-P úspěšnější, protože se začal z tanku hned po zásahu valit dým, což naznačuje, že ho čekal stejný scénář jako ten první, i když to na záběrech vidět není.
Jak hodnotíte zničení ruských tanků pomocí Stugna-P?


