Doteď je velkou neznámou, informací o ní totiž existuje minimum. Únik fotografií ukazuje, jak vypadá zevnitř i zvenčí Krasucha-4, která ruší systémy AWACS i dronů.
Ve výzbroji ruské armády se nachází systém elektronického boje, o němž je dodnes známo pouze minimum informací. Jedná se o 1RL257 Krasucha-4 určený proti průzkumným letounům, a hlavně dronům, které dnes představují obrovské nebezpečí pro techniku i jednotlivé vojáky. Zaměřit je má na vzdálenost až 300 km, a poté rušit jejich detekční systémy, ale umí toho více. Redakce Armádního Zpravodaje přitom narazila na detailní snímky, jak vypadá uvnitř i zvenčí. Zveřejnila je hackerská skupina „Black Mirror“, která je ukradla ruským zbrojovkám.
Všestranná rušička je velkou neznámou
I když nejde o úplně nový systém, ale prakticky o doplněk staršího Krasucha-2, uvádí Wikipedia, daří se ruské armádě většinu informací utajovat. Má být schopen rušit opěvovaný americký AWACS, ale rovněž jeho protějšky, což je létající středisko velení a řízení, které umožňuje získávání informací s pomocí výkonného radaru a další elektroniky, potvrzuje Wikipedia.
Stejně tak umí Krasucha-4 vyřadit detekční a naváděcí systémy bezpilotních letounů, nebo vysílat silné vlny poškozující elektroniku, a také má mít schopnost vyřadit satelity na nízké oběžné dráze. Zda jsou tvrzení, včetně detekčního dosahu až 300 km, pravdivá, však nelze ověřit, a v praxi se to dosud neprokázalo; Armádní Zpravodaj upozorňuje, že naopak vychází opakovaně najevo, jak moc Rusové o schopnostech svých zbraní lžou, potažmo je přechvalují.
Krasucha-4 je přitom širokopásmová multifunkční rušička, a protože operuje v pásmech X a Ku, doplňuje zmíněný systém Krasucha-2; v omezené míře má navíc zvládat také pozemní cíle. Ruská armáda měla mít v roce 2011 pouze 5 stanic, které se, jak uniklé fotografie ukazují, mají skládat ze dvou nákladních vozidel se speciálním vybavením na podvozku KamAZ-6350.
Jedno z vozidel je vybaveno anténní jednotkou na teleskopickém stožáru, pravděpodobně určenou pro komunikaci nebo elektronický průzkum dlouhého dosahu, kdežto na střeše druhého vozidla je sada antén: tři parabolické, které se mohou otáčet v libovolném směru a naklánět se v různých úhlech, což poskytuje vysokou manévrovatelnost a přesnou směrovost paprsku.
Fotografie ukazují systém nejenom zvenčí, ale zejména zevnitř. Dosud není jasné, na jakou vzdálenost je schopný rušit detekční systémy nebo poškodit elektroniku – v prvním případě může jít o zhruba stejnou hodnotu jako u detekčního dosahu, v druhém o desítky kilometrů.