Kanady nebo barety byly legendární, ale armády je hodily do smetí. A to není všechna výstroj, kterou už u vojáků nenajdete

Vývoj jde neustále vpřed a nelze jej zastavit. Z tohoto důvodu se otřásá i mnoho tradic, které dříve patřily k armádám na celém světě, byly znakem nejen hrdosti, ale rovněž považovány za praktické. A přesto je z výzbroje armád vyřazována řada výstroje, bez které bychom si ji ještě před několika lety neuměli představit. Mnoho případů se zdá těžko uvěřitelných.

Barety a lodičky

Pokrývka hlavy, která byla a je pro mnohé vojáky symbolem hrdosti a příslušnosti k jednotkám, a lze je podle ní snadno rozeznat dle nášivky a barvy, už zkrátka neletí. Proč, když především červené barety, byly pro jejich nositele odznakem prestiže a dosaženého válečného umění, a mít je znamenalo být členem elity, do níž chtěl patřit snad každý voják?

iZdroj fotografie: Public Domain

Důvody jsou dva – různobarevné barety na bojišti narušovaly kamufláž, prozrazovaly pozici, a navíc také, o jakou jednotku se jednalo. Ještě větší problém je však v tom, že barety, ale ani lodičky a brigadýrky, neposkytují žádnou ochranu, a to nejen před bojovou činností nepřítele, ale ani před nepřízní počasí. Před deštěm, sněhem, ale i horkem byl baret stejně neúčinný jako před šrapnelem. Na bojišti jej tedy nahradily moderní kevlarové helmy.

Černé uniformy

Černé uniformy přijdou mnohým „fešácké“ a v nepřátelích, ale i civilech, vzbuzují nejen respekt a obdiv, ale též strach. Proto si je také vybíraly nejobávanější jednotky diktátorů. Černé uniformy však měly i tankisté, a pro noční operace i speciální jednotky. Proč tedy jejich konec?

iZdroj fotografie: Bundesarchiv / Creative Commons / CC BY-SA

Jednoduchá odpověď – nefungovaly jako kamufláž. Muži v černém působily v terénu jako pěst na oko, a soustředila se na ně veškerá palba. V noci se pak díky zavedení noktovizorů staly černé uniformy naprosto sebevražedné. Ty totiž naopak v těchto přístrojích zvýrazňují obrysy těch, kteří je nosí, takže jim ani černočerná tma k ničemu nebyla.

Kožené opasky

I koženým opaskům zvoní hrana. Kdo by neznal fotografie válečných hrdinů s řadou sumek s municí granátů a pouzdry na pistoli na opasku? Zdálo se to být praktické a pohodlné, a navíc, takto ověšení vojáci působili jako velcí frajeři. Leč i této praktické pomůcky se armády zbavují.

iZdroj fotografie: Eugene Zelenko / Creative Commons / CC BY-SA

Opasky jsou sice stále praktické pro automechaniky a řemeslníky, ale pro vojáky mohou být smrtelně nebezpečné. Při boji mohou bránit vojákům v pohybu a mohou je při dopadu na zem zranit. Navíc mohou přezky a opasky, pokud jsou z kovu, „házet prasátka“ a narušit kamufláž.

Kanady

Symbol vojenského drilu a ústrojného pořádku. Kanady, u nás také půllitry, vysoké černé kožené boty, které museli především branci hodiny a hodiny leštit k absolutní lesklé dokonalosti. Na bojišti byly odolně, vydržely stovky kilometrů pohybu v terénu, a byly pohodlné. Ale dnes to armády překvapivě vnímají jinak a postupně se jich zbavují.

iZdroj fotografie: Public Domain

Hlavní problém byl opět v narušení kamufláže. Černé boty ve všech terénech prostě byly do očí, a především v poušti to byl obrovský problém. Černé boty navíc pohlcují teplo a špatně jej odvádějí, přičemž kůže také špatně větrá nohu. To vede k jejímu zapaření, a v horku a vlhku může dojít ke vzniku nepříjemných kožních potíží.