Vražedný gramofon carského důstojníka: Sovětský DP-28 je kulomet k nezastavení, v mnoha válkách bojuje dodnes

Pěchotní kulomet Děgťarjov, známý spíše jako DP, vypadal se svým horním zásobníkem archaicky, ale ukázal se jako velmi účinná konstrukce. Lehký kulomet byl spolehlivý, přesný a hlavně odolný. Stejně jako ostatní sovětské ruční zbraně mohl být používán v nepříznivých podmínkách a stále fungoval jako nový. Měl vydržet, a také vydržel, teploty pod bodem mrazu nebo spalující žár a pokračovat v palbě na nepřátelské pozice, když už jiné zbraně selhávaly.

Vražedný gramofon carského důstojníka

Stačí jeden pohled a je jasné, proč si vysloužil DP-28 přezdívku „gramofon“. Zbraň měla na horní ploše pouzdra závěru velký diskový zásobník, který pojal 47 nábojů ráže 7,62×54 mmR, tedy stejnou ráži, jakou používala ruská/sovětská vojenská puška Mosin Nagant. Neexistují sice žádné důkazy o tom, že by vycházel z kulometu Lewis americké konstrukce, kterou používala britská armáda během 1. světové války, ale určitá podobnost designu tu je.

iZdroj fotografie: Flickr

Kulomet DP-28, jak je znám na Západě, přestože podle některých pramenů se v Rudé armádě pod tímto názvem nikdy nevyskytoval, zkonstruoval koncem 20. let minulého století Vasilij Alexejevič Děgťarjov. Děgťarjov (1880-1949) byl jedním z těch sovětských zbrojních konstruktérů, kterým se podařilo přežít konec carské éry v Rusku a pokračovat v práci pro nový komunistický režim. Dokonce se dostal do čela první sovětské konstrukční kanceláře pro palné zbraně.

Během své dlouhé kariéry vytvořil mnoho typů kulometů, samopalů, a dokonce i protitankových zbraní. Děgťarjov dosáhl hodnosti generálmajora ženistů a dělostřelectva, byl doktorem technických věd a byl mu byl udělen titul Hrdina socialistické práce. Stal se druhým nositelem tohoto vyznamenání. Hned po Josifu Stalinovi!

Robustní kulomet do nepohody

Jednou z Děgťarjových prvních konstrukcí byl lehký kulomet DP-28. Lehký je však jistě relativní a na rozdíl od toho, co mohou naznačovat sovětské válečné filmy, se z něj ve skutečnosti nedalo snadno střílet za pohybu. Diskový zásobník umístění na horní ploše se dnes může zdát jako zvláštní volba, ale je třeba si uvědomit, že mnoho dalších výrobců a konstruktérů zbraní uvažovalo o tom, jak by mohla gravitace napomoci při nabíjení zbraně.

iZdroj fotografie: Flickr

Proto například Bren a další lehké kulomety té doby měly také horním plnění munice. V případě DP-28 poskytoval diskový zásobník dostatek střeliva, ale také zajišťoval, aby nebyla snížena viditelnost nad zbraní. Umístěním nábojů na horní straně zbraně také zajišťovalo mobilitu, která u lehkých kulometů s pasovým zásobníkem chyběla.

Ačkoli byl těžší než puška, mohl jej stále nosit a obsluhovat jeden voják Rudé armády – podobně jako Bren, Lewis nebo americkou automatickou pušku Browning. S hmotností zhruba 9,12 kilogram nenabitý a 11,5 kilogramu nabitý byl o něco těžší než BAR, ale přibližně stejně těžký jako Bren. Na rozdíl od těchto zbraní však voják musel být v předklonu nebo mít dvojnožku opřenou o rovný povrch, pokud střelec chtěl mít vůbec nějaký alespoň trochu přesný zásah.

Symbol Rudé armády měl své mouchy

Ve srovnání s jinými kulomety meziválečné doby se DP-28 se vyznačoval jednoduchou konstrukcí s velmi malým počtem dílů. U prvních modelů jich bylo celkem jen 80.  Kadenci měl Děgťarjov přibližně 550 ran za minutu, což byla nižší rychlost střelby než u některých kulometů, ale ve skutečnosti to pomohlo snížit riziko přehřátí hlavně. To bylo důležité, protože na rozdíl od kulometu Bren nebo univerzálního kulometu MG34 německé armády neměl DP-28 výměnnou hlaveň.

iZdroj fotografie: Public Domain

Navzdory tomuto nedostatku v bojových situacích plnil úlohu lehkého kulometu družstva velmi dobře. Daleko větším problémem DP-28 byl zásobník na pouhých 47 nábojů a jeho výměna nebyla zdaleka tak rychlá. Ještě horší byla skutečnost, že nabíjení zásobníků bylo pomalé a zdlouhavé. Střelci z DP-28 obvykle nosili zbraň s nabitým zásobníkem a další tři měl v torně na munici.

Pro tankisty i letce 

Kulomet DT-28 byl již od začátku plánován jako multifunkční zbraň. Letecky kulomet DA (Děgťarjov Aviatsionny) byl upraven pro střeliště letadel. Standardní kulomet DA dostal tlumič plamene a kratší hlaveň a zdvojenou opěrkou pro ramena místo pažby pro lepší ovladatelnost. Tento kulomet byl od roku 1928 montován na bombardéry TB-3 a legendární Polikarpovi U/Po-2. Když se objevily kulomety ŠKAS s větší kadencí a ráže, byla výroba DA po 1200 kusech ukončena.

iZdroj fotografie: uživatel Mil.ru / Wikimedia Commons / CC BY

Úprava pro obrněná vozidla DT (Tankovy)se od standardní verze odlišovala kovovou skládací pažbu, prvky pro upevnění v tanku a plátěný pytlík pro zachycení vystřílených nábojnic. Nabíjení bylo jako u pěchotní verze z diskového zásobníku, který byl však na 60 nábojů. Kulomety DT byly montovány jak do tanků T-32 tak do T-34. Ve výrobě se udržely až do rok 1959.     

Rozsáhlá modernizace

V letech 1943/44 byl DP-28 modernizován na verzi DPM. Tato verze měla pevnější dvojnožku a přidanou pistolovou rukojeť, která usnadňovala držení. Celkem Sověti od roku 1928 do počátku 50. let vyrobili asi 795 000 lehkých kulometů DP-28/DPM. Kopie této zbraně později na počátku studené války vyrábělo Polsko, zatímco komunistická Čína vyráběla vlastní kopie pozdně válečného DPM jako typ 53.

Po válce byl DP-28 modernizován na verzi RP-46. Zmizel charakteristický „talíř“ a pod zbraní se objevila schránka na 250 nábojů v pásu. Zbraň dokázala vystřelit 500 ran, než musela být kvůli přehřátí odstavena. RP-46 byl základem výzbroje sovětské armády až do 60.let 20. století, kdy byl nahrazen lehkým kulometem PK. Licenční výroba této verze probíhala i v Číně jako Typ 58 a v KLDR jako Typ 64.

iZdroj fotografie: Flickr

Během 2. světové války se jednalo o standardní sovětský pěchotní lehký kulomet. Byl ostatně používán i vojáky naší armády na Východní frontě. Po válce byla zbraň používána v čínské občanské válce, korejské válce, a dokonce i ve vietnamské válce, kde byly DP-28 i DPM dodávány jednotkám severovietnamské armády a Vietkongu.

DP-28 se objevuje i v moderních konfliktech včetně Somálska, stejně jako v probíhajících občanských válkách v Libyi a Sýrii, a dokonce i v Afghánistánu. To svědčí o kvalitě Děgťarjovy konstrukce. Je to prostě nezastavitelný střílející gramofon!

Zdroj: NationalInterest