Superzbraň, která má děsit hlavně Evropu, pomalu ztrácí na tajemnosti. Nově získané střípky pomohou odhalit, kdo ji vyrábí, a dost možná napoví, jak se proti ní bránit.
Za celou dobu byla raketa Orešnik odpálena na Ukrajinu dvakrát, ačkoliv náznaků, že se k tomu Rusové chystají, bylo více. Naposledy se to stalo 08. ledna 2026, a ačkoliv se jí PVO neměla jak bránit, může z toho mít prospěch jak Ukrajina, tak Západ. I malé střípky skládačky dokáží hodně prozradit, což Rusku rozhodně do karet nehraje, a může jim to uškodit.
Ukrajinci našli části Orešniku po útoku na Lvov
Orešnik je balistická střela středního doletu (IRBM) s údajným doletem 5 500 km, což znamená, že z Ruska pokrývá s přehledem celou Evropu. V rámci spolupráce byla umístěna i v Bělorusku, což má hlavně psychologický efekt, a zřejmě to má také zkrátit dobu jejího letu, i když nejspíše nepatrně, ale možná je i diverzifikace odvetných úderů při ozbrojeném konfliktu.
Vyvinuta byla z rakety RS-26 Rubež, uvádí Wikipedia, která zastarává a má oproti ní o něco horší vlastnosti. Její rychlost je přes Mach 10, kvůli čemuž není v Evropě proti Orešniku obranu. Kupříkladu MIM-104 Patriot, který se velmi osvědčil na Ukrajině i proti „nesestřelitelné“ střele Kinžal, jak Rusko tvrdilo, toho ani přes své kvality schopen není.
Umět by to nicméně měl Arrow-3 kupovaný Německem nebo námořní systémy Aegis, které provozuje německé, španělské a norské námořnictvo, potvrzuje Wikipedia. Vzhledem ke svému určení má nosit jaderné hlavice v počtu až 6 kusů, takže může během jediného letu zaútočit na několik cílů. Ukrajinští analytici nicméně připouští i možnost hlavic konvenčních.
S těmi měl totiž Orešnik zasáhnout 08. ledna 2026 ukrajinský Lvov ležící na západě země, jenom asi 60 km od polských hranic. Není překvapením, že proti tomu protivzdušná obrana nemohla nic dělat, ale nejspíše z toho bude i prospěch. Služba bezpečnosti Ukrajiny totiž nalezla různé trosky balistické rakety Orešnik, které předala k prozkoumání technikům.
Získat se podařilo různé části, kupříkladu stabilizační a naváděcí jednotku (v podstatě „mozek“ rakety), některé díly z motoru, fragmenty naváděcího systému, nebo trysky z platformy separační jednotky. I maličkost může přitom prozradit, z čeho je raketa vyrobena a jaké podniky se podílí na její výrobě. Ty pak budou moci Ukrajinci lokalizovat a napadnout, ale současně informace mohou pomoci s vylepšením PVO západním zemím.
Již dříve přitom běloruský prezident odhalil, jak raketa Orešnik vypadá, a analytikům se koncem prosince 2025 podařilo zjistit jeho pravděpodobnou polohu v Bělorusku, ačkoliv je umístěn také v Rusku. Ukrajinci mimochodem 1 ze 3 raket zničili již ve fázi testování, a později z toho ukázali záběry. Obávaná ruská superzbraň tak pomalu přestává být velkou neznámou.


