Grónsko je v hledáčku Američanů, ale Evropané na to mají svůj názor. Zvýšená vojenská přítomnost by je mohla od jakýchkoliv akcí odradit.
Není to tak dlouho, co americký prezident Donald Trump pokukoval po Grónsku, které by si rád přivlastnil pod záminkou národní bezpečnosti. A i když se mohlo zdát, že své snahy nakonec po silné kritice vzdal, opak je pravdou. Znovu vyhrožuje, že si ho vezme klidně silou, na což reagují některé země Evropy vysíláním vojáků na „mezinárodní misi“. Redakce Armádního Zpravodaje je názoru, že by Grónsku musely přijít na pomoc právě ony, nikoliv NATO.
Grónsko patří k Dánsku, není v tom samo
Situace je extrémně složitá a diplomaticky citlivá, protože Donald Trump vystupuje v pozici nejsilnější vojenské mocnosti světa, potvrzuje GlobalFirePower, což mu dává vyjednávací páky a pocit, že si může dovolit cokoliv – a to i ke svým nejbližším spojencům – Evropanům. Armádní Zpravodaj hodnotí jeho politiku od počátku jako agresivní a „neslušnou“.
Jestliže si totiž Amerika naruší vztahy s Evropou, jaký jiný spojenec jí zbyde? Rázem by se ocitla úplně sama, což by hrálo do karet jak Rusku, jelikož by došlo k roztříštění NATO, o což se snaží už dlouhou dobu, ale hlavně Číně, která by měla volné pole působnosti ve vztahu k ostrovu Tchaj-wan, o nějž usiluje, i když by to i tak bylo náročné, uvádí Bloomberg.
Armádní Zpravodaj se již dříve shodoval s řadou odborníků, že jde Američanům hlavně o nerostné bohatství Grónska, které je jako ráj pro těžební společnosti. Otázka bezpečnosti, byť asi v nějaké míře také hraje roli, je spíše druhořadá. Ostatně by tomu odpovídala i vojenská akce proti venezuelskému prezidentovi Nicolási Madurovi, kterou maskoval jako boj proti pašování drog, což sice nelze přehlížet, ale hlavním důvodem to pravděpodobně nebude.
Vojenský analytik Jiří Vojáček sdělil redakci Armádního Zpravodaje, že považuje za významný důvod právě surovinové bohatství Venezuely, a nelze si myslet, že by tomu v případě Grónska bylo jinak, jelikož má Amerika nemalé ekonomické problémy a ztrácí vliv.
„Dovolím si tvrdit, že jde o kombinaci několika vlivů. Za hlavní vidím kovbojskou povahu prezidenta Trumpa, který se chce mermomocí zapsat do dějin, na jednu stranu jako mírotvůrce, ale na stranu druhou jako vojevůdce. S Íránem nebo Venezuelou si neodpouští ani velmi agresivní kroky. V případě obou zemí jsou velkým tématem jistě energie, tedy ropa a zemní plyn.“
V dubnu 2025, když nevyšlo Trumpovi „dobrovolné“ připojení Grónska k Americe, započal jeho tichou anexi přesvědčováním tamních obyvatel o výhodách, pokud tak učiní. Ti to však odmítli, a znovu to udělali pod zastoupením svého premiéra v polovině ledna 2026, uvádí BBC s tím, že pokud si mají zvolit mezi Amerikou a Dánskem, volí si jednoznačně Dánsko.
Jenomže nevyzpytatelného Donalda Trumpa nelze brát na lehkou váhu. Obzvláště poté, co předvedl ve Venezuele, a jak často mění názory na Rusko. Některé evropské země se rozhodly, že neponechají nic náhodě a vyšlou do Grónska vojenské jednotky, z nichž první dorazily už sedm hodni po nejednoznačném konci grónského summitu ve Washingtonu, uvádí Bild.
Byli mezi nimi dánští a francouzští vojáci, po nichž mají následovat němečtí, a posléze i švédští, norští, nizozemští, britští a kanadští. Zatím jde pouze o členy tzv. průzkumného týmu, ale není vyloučeno, že země NATO neposílí vojenskou přítomnost více. Vyvstává tu však dilema, jak by probíhal boj, resp. kdo by proti komu stál, pokud by Amerika zaútočila.
Jakožto člen Severoatlantické aliance je smluvně zavázána to nedělat, ale Donald Trump zřejmě, stejně jako Vladimir Putin, nerozumí ničemu jinému než síle. Armádní Zpravodaj se domnívá, že by v takovém případě Grónsku, které oficiálně patří pod Dánsko, přišel na pomoc zbytek NATO, což by nicméně způsobilo rozvrat největší vojenské obranné aliance světa.
Nelze si ani domýšlet, jak velká katastrofa by to byla, ale na druhou stranu je redakce Armádního Zpravodaje přesvědčena, že si to musí uvědomovat i Donald Trump. A ten například zásahy ve Venezuele a Íránu ukázal, že je ochoten jít pouze do konfliktů, v nichž má Amerika jednoznačnou převahu, aniž by ohrozila svou pozici, a také prospěch. V případě rozvrácení NATO by však o vše jmenované přišla a zůstala de facto na všechno sama.



