Ukrajinci padli do zajetí ruských speciálních jednotek, ale utekli z něj. Všichni nepřátelé potom padli, jelikož je v tom spolubojovníci sledující situaci z povzdálí nenechali.
Když je v nějaké oblasti potřeba splnit náročnější úkol, může armáda nasadit speciální jednotky, u nichž je předpoklad lepšího výcviku, vybavení i motivace, a tedy dosažení výsledků. Ne vždy to ale znamená, že vědí, co dělat – za příklad dává redakce Armádního Zpravodaje záběry (níže), na nichž je vidět, jak ruská skupina šesti speciálních jednotek zajala čtyři ukrajinské vojáky, kteří jí nakonec utekli, protože na ni zaútočily drony a do jednoho ji roznesly.
Zajetí ukrajinských vojáků netrvalo dlouho
Ruské speciální jednotky, často známé jako specnaz, mají dlouhou tradici. Jejich vznik je sice oficiálně datován do 50. let 20. století, uvádí TopWar, ale předchůdce mají už v době cara Petra Velikého, tzv. corvolant. Jednalo se o jednotku na koních a s lehkým dělostřelectvem, která působila v týlu nepřítele. Jejím předchůdcem zase byli v jistém smyslu partyzáni.
V roce 1951 potom byly v rámci armády SSSR vytvořeny první sabotážní a průzkumné jednotky, a to konkrétně 40 rot po 120 vojácích. Ale nezůstalo jenom u armády. Sovětská rozvědka v roce 1957 vytvořila prapory, a poté brigády speciálního určení. Jejich úkolem byly oficiálně sabotážní akce v týlu nepřítele, ale sloužily i k boji proti povstalcům, partyzánům a dalším.
Specnaz je mimochodem označení pro speciální jednotky nejenom v dnešním Rusku, ale také v dalších postsovětských zemích. Ty ruské přitom patřily ještě před válkou na Ukrajině mezi velmi uznávané, poklonu jim kdysi vysekl i americký voják od zelených baretů. Kolik jich z původní sestavy zbylo, není jasné, Ukrajinci měli vymazat 95 % veškerých příslušníků.
Armádní Zpravodaj nicméně připomíná, že to není nutně jejich špatnou vizitkou, ale mohou za to převážně jejich velitelé, kteří je hnali do akcí, pro něž nebyly vycvičeny ani určeny, a hlavně v prvních měsících války na Ukrajině je dokonce nasazovali jako běžnou pěchotu v zákopech a ve městech, což je doslova plýtvání skvěle vycvičenými vojáky.
Když jsou tedy dnes vyslány do boje speciální jednotky, jedná se velmi pravděpodobně o ještě nedávno běžné vojáky s nějakými zkušenostmi, případně jenom prošly delším výcvikem. Na chování ze záběrů to nicméně není poznat, protože absolutně nebyly na drony připravené, a tak se před nimi, stejně jako řadoví vojáci, snažili schovat do křoví a zákopů.
To sice není vyloženě špatně, ale takové jednotky by měly být vybaveny zbraněmi proti dronům, případně je umět sestřelovat klasickou útočnou puškou. To se ovšem nestalo, a všechny pod útoky padly, zatímco zajatí ukrajinští vojáci „vzali roha“. Dokazuje to také, že ruská armáda nemá v okolí Pokrovsku nadvládu, ačkoliv ráda tvrdí, že tomu tak je.


