Rusko je neschopné zajistit bezpečnost samo sobě, natož jiným. Ukrajinský útok radar včasné výstrahy silně proškolil

Během čtyř dnů, 22. a 26. května 2024, pronikly bezpilotní prostředky ukrajinské vojenské rozvědky k radarovým stanicím Voroněž u Armaviru v Krasnodarském kraji a u Orsku v Orenburské oblasti. Nejde o běžné vojenské letiště ani muniční sklad. Jde o páteř ruského systému varování před raketovým útokem, infrastrukturu, kterou Kreml po dvě dekády budoval jako základ vlastního jaderného odstrašení. Satelitní snímky společnosti Planet Labs potvrdily poškození nejméně jednoho ze dvou radarových objektů v Armaviru. U Orsku jsou na záběrech vidět tmavé stopy požáru, rozsah škod ale zůstává veřejně nedoložený. Přesto platí: protivník sáhl přesně tam, kam podle ruské rétoriky nikdo sáhnout nemůže.

Co přesně Ukrajina zasáhla

Radary řady Voroněž tvoří pozemní složku ruského systému včasné výstrahy. Jejich úkolem je detekovat odpaly balistických střel tisíce kilometrů daleko, sledovat trajektorie a předávat data velitelským centrům strategických sil. Armavir hostí dvojici radarů Voroněž-DM, které pokrývají jihozápadní až jižní sektor, tedy jižní Evropu, severní Afriku a Blízký východ. Orsk disponuje radarem Voroněž-M orientovaným přes Střední Asii a Čínu směrem na jih.

Důležitý detail: ani jeden z těchto radarů nebyl stavěn jako protivzdušná obrana proti dronům. Jsou to strategické senzory pro detekci balistických střel ve vysokých výškách a kosmických objektů. Problém tedy nebyl v tom, že by radar útočící dron „neviděl“. Problém byl v tom, že vícevrstvá ochrana hlubokého týlu, tedy protivzdušná obrana, protidronové systémy a fyzická bezpečnost, selhala na celé trase letu.

Potvrzené škody versus spekulace

Veřejně doložitelné fakty je třeba odlišit od interpretací kolujících na sociálních sítích:

• Armavir (22. května 2024): Satelitní snímky Planet Labs ukazují poškození nejméně jednoho z dvojice radarových objektů. Jde o nejsilnější otevřený důkaz faktického zásahu.
• Orsk (26. května 2024): Snímky zachycují tmavé stopy požáru v areálu stanice, ale veřejně není potvrzeno vyřazení radaru z provozu.
• Celková síť: Podle přehledu analytika Pavla Podviga z ledna 2026 provozuje Rusko osm lokalit s radary Voroněž a čtyři pravděpodobně operační satelity EKS/Kupol. Tvrzení o úplném „oslepení“ Ruska tedy neodpovídá realitě.

Náš úsudek: rána byla dost velká na to, aby odhalila systémovou zranitelnost. Nebyla ale tak velká, aby sama o sobě vyřadila ruskou schopnost včasné výstrahy. Symbolický a reputační efekt převyšuje doložený operační dopad.

Proč to znepokojuje i Washington

Čtyři dny po druhém útoku přinesl Washington Post informaci, že americká administrativa soukromě sdělila Kyjevu obavy z úderů na systém včasné výstrahy. Důvod nebyl sentimentální. Analytik James Acton z Carnegie Endowment vysvětlil logiku: pokud Moskva přečte poškození radarů jako pokus oslabit její strategické odstrašení, může reagovat eskalačně, zvýšením pohotovosti, tvrdším signalizováním nebo přehodnocením vlastních pravidel použití.

A přesně to se stalo na doktrinální úrovni. V listopadu 2024 podepsal Putin dekret č. 991, který v aktualizované jaderné doktríně výslovně zmiňuje „zásah na kriticky důležité státní či vojenské objekty“ a „masivní vzlet prostředků vzdušně-kosmického napadení přes hranici“ jako scénáře pro jadernou úvahu. Přímá kauzalita s květnovými útoky není doložená. Časová souslednost je ale výmluvná.

Srovnání s architekturou NATO a USA

Zranitelnost ruské soustavy vynikne při srovnání se západní architekturou včasné výstrahy:

Americká a aliační architektura je navržena tak, aby ztráta jednoho pevného uzlu neznamenala mezeru v pokrytí. Ruská soustava je více závislá na geograficky předvídatelných, nepohyblivých stanicích. Každá vyřazená lokalita proto váží víc.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Poškození ruských radarů přímo neohrožuje evropskou bezpečnost v tom smyslu, že by NATO přišlo o vlastní varování. Aliance disponuje integrovanou protivzdušnou a protiraketovou obranou postavenou na vlastních senzorech, velení a národních příspěvcích. Pro Česko je relevantnější nepřímý dopad: stát, který nedokáže ochránit klíčové uzly vlastního systému odstrašení, se stává nervóznějším a méně předvídatelným partnerem v jakékoli bezpečnostní architektuře, ať už jde o jeho spojence v ODKB, nebo o stabilitu vztahů s NATO.

Květen 2024 ukázal jednu věc s naprostou jasností. Kreml dvacet let budoval obraz nedotknutelné jaderné velmoci, jejíž strategická infrastruktura leží mimo dosah jakéhokoli protivníka. Dva drony a čtyři dny stačily k tomu, aby ten obraz dostal trhlinu viditelnou z orbity.