Ukázku síly přiletěl NATO prezentovat ruský Suchoj Su-30SM2. Od hranic ho však vyprovodily španělské letouny EF-18M Hornet, proti nimž by byl souboj hodně vyrovnaný.
Zejména v posledních letech dochází ke stále více incidentům, kdy Rusko vysílá do blízkosti hranic Severoatlantické aliance bojové i průzkumné letouny, aby nejenom testovalo, jak rychle na ně země dokáží zareagovat, ale také, aby provokovalo a demonstrovalo sílu. Za příklad dává redakce Armádního Zpravodaje let Suchoje Su-30SM2 vyzbrojeného nezvykle kazetovou municí a protilodními střelami nad Baltským mořem, kam startovaly španělské stíhačky.
NATO by ruský Su-30SM2 detekovala „jinak“
Suchoj Su-30SM2 je nejmodernější evolucí víceúčelového stíhacího letounu generace 4+, která byla navržena s cílem sjednotit jeho klíčové komponenty s výkonnějším Su-35S. Úplně hlavní technologický skok spočívá v integraci motorů AL-41F-1S s měnitelným vektorováním tahu, což mu poskytuje vyšší tah, delší dolet a lepší manévrovatelnost při nižší spotřebě paliva.
DefenseMirror vysvětluje, že byla modernizace též zaměřena na úplné nahrazení zahraničních součástek ruskými, což snížilo technologickou závislost, a údajně i zvýšilo spolehlivost Su-30SM2 v bojových podmínkách, ale o druhém tvrzené lze vážně pochybovat. Kupříkladu u tanků a jiné techniky je už dlouho prokázané, že je bez západních komponentů horší.
Totéž bude s vysokou pravděpodobností platit i pro letouny, s jejichž výrobou má navíc Rusko velké problémy. V oblasti elektroniky je nicméně vybaven výkonným radiolokátorem N035 Irbis-E, který významně zvyšuje dosah detekce cílů a umožňuje současné sledování více objektů ve vzduchu i na zemi, uvádí Wikipedia. Jeho bojová hodnota je tak relativně vysoká.
Díky novému komunikačnímu a datovému systému OSNOD může navíc Su30SM2 efektivněji spolupracovat v rámci moderních řídicích sítí a využívat širokou škálu přesné výzbroje včetně hypersonických střel a raket dlouhého doletu jako R-37M. Tato kombinace palebné síly a pokročilé avioniky z něj dělá univerzální platformu schopnou plnit úkoly od vybojování vzdušné nadvlády až po námořní hlídkování, ačkoliv není všemocný.
Armádní Zpravodaj je názoru, že pokud by se střetl se španělskými letouny, které k němu měly vzlétnout, byl by boj minimálně těsný, ale řada aspektů hovoří v neprospěch Su-30SM2. V rámci mise NATO Baltic Air Policing nechalo Španělsko umístit do Pobaltí letouny McDonell Douglas EF-18M Hornet, které jsou sice starší konstrukce, uvádí Wikipedia, ale jsou dobré.
Jejich klíčová výhoda spočívá v plné integraci do sítě NATO, potvrzuje ArmyRecognition, díky čemuž mohou přijímat data o cílech z letounů AWACS nebo pozemních radarů, aniž by musely zapnout vlastní radar, čímž zůstávají pro Su-30SM2 hůře odhalitelné. Taktický počítač TPAC pak také umožňuje efektivnější zpracování informací v boji a snižuje únavu pilota.
Kde je EF-18M Hornet slabší, je rozhodně výzbroj. Sice může nést relativně dobré AIM-120 AMRAAM, ale ty mají dosah pouze 160 km, což je oproti 400 km u ruské R-37M nesrovnatelné. Na druhou stranu to neznamená, že by Su-30SM2 musel vyhrát, jelikož má detekční dosah radaru nanejvýš 200 km, ač mnohé ruské zdroje uvádí až dvojnásobek.
To je nicméně pouze teoretický scénář, jelikož měl Su-30SM2 v tomto případě demonstrovat sílu. Nesl totiž dvě pumy RBK-500 s kazetovými hlavicemi a dvě protilodní střely Kh-31A. V prvním případě jde o zbraň proti pěchotě a slabě chráněným cílům, uvádí Wikipedia, a v druhém proti plavidlům do výtlaku 8 000 tun, tedy třeba fregat, potvrzuje ODIN.
Je zcela běžné, že jakmile se ruský letoun, který má úmyslně vypnutou komunikaci, blíží k zemi NATO, vzlétají alianční letouny, aby ho vizuálně identifikovaly a dohlédly, že nenaruší vzdušný prostor, v němž nemá co dělat. V podstatě jde o neustálou „hru“, kterou se snaží Rusové stupňovat tlak na západní země, proti nimž vede hybridní válku, potvrzuje Wikipedia.



