Ruské letectvo má jeden moderní letoun, který svým zaměřením nemá ve světě konkurenci, protože jde o stíhací bombardér. Suchoj Su-34 Fullback je, na rozdíl od běžně používaných víceúčelových bojových letounů, určený hlavně k útokům na pozemní cíle, i když může vést i letecký souboj a omezeně působit také v dalších rolích. Jeho problémem ovšem je, že má několik slabin, které jeho potenciál sráží. Vojenský analytik Jiří Vojáček redakci Armádního Zpravodaje řekl, že letoun přesto smysl dává a je veskrze nedoceněný.

Su-34 lze až příliš snadno zaměřit

Mezi nevýhody Su-34 patří, že není stealth a je velký. Jeho délka je 23,34 m a rozpětí křídel 14,7 m, uvádí Wikipedia, což znamená, že ho radary nepřítele vidí na dlouhou vzdálenost a nemůže nikoho překvapit, takže je jasné, že když se objeví na obloze, zaměří se na něj protiletadlové zbraně. Má sice systém na ochranu systém L-175V Chibiny, ale ten se ukázal jako nedostatečný. Je tady velmi snadno zranitelný a nemůže nepřátelské střely mást.

Úder na 1 400 km nikdo nečekal, Flamingo zasáhlo Rusům strategickou továrnu. Putin ví, že má problém větší, než zvládne

Předností letounu potom je, že unese až 14 tun výzbroje. CentcomCitadel uvádí, že jsou to mnohdy jenom takzvané hloupé pumy, s nimiž by měl podporovat pozemní jednotky. Ačkoliv byly zaznamenány i modernější zbraně, fakt, že ho takto Rusko vyzbrojovalo, byl jednou ze základních chyb. Při použití takovýchto zbraní musí totiž letoun létat nízko, což se ukázalo jako fatální. Třeba na Ukrajině proti němu při takové taktice mohli zasahovat vojáci vyzbrojení MANPADS, a proto není divu, že ruské letectvo zaznamenalo vysoké ztráty.

Velký letoun je neohrabaný

Velikost letounu má nicméně negativní dopady i na jeho letové schopnosti. 19FortyFive uvádí, že oproti běžným víceúčelovým letounům se musel spokojit s kompromisy, takže je oproti nim mnohem méně obratný, což mu škodí v okamžiku, kdy se potřebuje vyhnout nějakému nebezpečí. Problém však může být i skutečnost, že má pouze radar typu PESA – ten je sice relativně výkonný, ale nedosahuje kvalit moderního radaru AESA, který redakce Armádního Zpravodaje vidí ve výzbroji vyspělých letectev stále častěji.

Malá ukrajinská komanda otřásla základem ruské válečné doktríny. Začalo to jako improvizace, skončilo jako výhra

S tím souvisí i poslední možná slabina, a tou jsou omezené schopnosti v protiletadlovém boji. „Su-34 může nést všechny tři nejrozšířenější typy protiletadlových řízených střel ruského letectva, R-27, R-73 i R-77. Ze srovnatelných strojů (Su-24, F-111) má bezesporu nejlepší protiletadlové vlastnosti i vzhledem ke svému původu v letounu Su-27. Zároveň to však není dedikovaný protiletadlový stroj a v současném leteckém boji mu bude překážet předpokládaná velká radiolokační odrazová plocha,“ komentuje jeho schopnosti vojenský analytik Jiří Vojáček

Zároveň dodává, že se v minulosti v tisku objevily informace o možné protiletadlové verzi, která by byla ověšená moderními střelami vzduch-vzduch. Ta ale zatím nevznikla. „Souboj indického a pákistánského letectva nad Kašmírem vloni v létě však ukázal, že taktika odpálit salvu PLŘS na velkou vzdálenost může mít smysl, takže možná se vysloveně stíhací varianty Su-34 ještě někdy dočkáme. Ten stroj podle mě rozhodně neřekl poslední slovo,“ doplnil Vojáček.