Hlad na frontě dohnal ruské vojáky ke kanibalismu, potvrzují odposlechy důstojníků. Důkazy prověřoval i nezávislý chirurg

Víkendový článek The Sunday Times, jak jej citují zahraniční média, popisuje zachycené rozhovory ruských důstojníků, v nichž zaznívají věty jako „přestaň žrát lidi“ nebo příkaz náčelníka štábu výslovně zakazující kanibalismus vedle alkoholu a drog. Nejde o první takové tvrzení: HUR podobný materiál publikovala už v červnu 2025, ale tentokrát je rozsah širší. Zahrnuje nejméně dvanáct hlášení z různých jednotek a úseků fronty, fotografie vyhublých vojáků a snímky těl s řeznými ranami, které podle konfliktologického chirurga neodpovídají typickým bojovým zraněním. Materiál nebyl plně nezávisle ověřen. Přesto jeho opakovanost a konkrétnost vypovídají o něčem víc než o izolovaném excesu jednoho psychopata.

Sklep, uříznutá noha, mlýnek na maso

Nejexplicitnější pasáž z odposlechů citovaných sekundárními zdroji popisuje případ vojáka s volacím znakem „Chromoj“ u Myrnohradu v Doněcké oblasti, datovaný do listopadu 2025. Podřízený hlásí nadřízenému, že jeden z pěšáků zabil dva spolubojovníky, jednomu uřízl nohu a pokoušel se ji zpracovat přes mlýnek na maso ve sklepě. Když na místo dorazila kontrolní skupina, pachatel po ní údajně střílel.

V jiné hlasovce se důstojník ptá, jestli vojáky „vůbec krmí“. Odpověď: všichni jsou vyhublí, na hladových přídělech. Sekundární zdroje spojují případ s 95. plukem 5. samostatné gardové motostřelecké brigády 51. gardové vševojskové armády. Důležité upřesnění: 439. motostřelecký pluk, který se v souvislosti s tímto obdobím rovněž objevuje v materiálech HUR, je v oficiálním výstupu rozvědky z 26. dubna 2026 spojen s ponecháváním raněných promrzat na pozicích, nikoli přímo s kanibalismem.

Pět případů, dvanáct hlášení — a velitelé, kteří věděli

Čísla vyžadují rozlišení. Ukrajinská strana podle sekundárních citací mluví o nejméně pěti konkrétních případech, kdy ruští vojáci měli konzumovat těla spolubojovníků. Širší soubor, čítající dvanáct a více záznamů, zahrnuje i varování, rozkazy a zmínky v komunikaci velitelů, které nemusí vždy popisovat nový incident, ale reagují na již známé.

Z materiálů vyplývá, že střední velení o problému vědělo:

• Velitel z 1437. motostřeleckého pluku u Pokrovsku nadává podřízenému za „pojídání lidí“.
• Náčelník štábu 55. motostřelecké brigády vydává příkaz, v němž vedle zákazu alkoholu a drog doslova zakazuje kanibalismus.

Samotná existence takových rozkazů je výmluvná. Velitel nepíše zákaz něčeho, co se neděje.

Co je doložené a co zatím jen tvrzené

Veřejně dohledatelný primární materiál HUR ke kanibalismu je zatím hlavně případ „Brelok snědl Fomu“ z 20. června 2025, zachycený rozhovor z 68. motostřelecké divize na kupjanském směru. Nynější širší balík stojí převážně na sekundárních citacích The Sunday Times; originální článek je za paywallem a přesnou podobu, v jaké HUR materiály zveřejnila na vlastním webu, se nám nepodařilo dohledat.

The Sunday Times podle sekundárních zdrojů tvrzení plně nezávisle nepotvrdil. Zároveň ale:

• Fotografie prošly kontrolou na manipulaci a generování pomocí umělé inteligence a nebyly upravené.
• Konfliktologický chirurg vyloučil, že by poranění na snímcích odpovídalo střepinám nebo výbuchu; jde o řeznou ránu.
• Ruské velvyslanectví v Londýně materiály označilo za fabrikaci ukrajinské rozvědky.

Pro srovnání: OHCHR ve své periodické zprávě dokumentuje nejméně 35 poprav zajatých ukrajinských vojáků ruskými silami za jedno sledované období a pracuje se standardem „credible allegations“. Materiály HUR k tomuto prahu zatím nedosáhly, nejsou ale ani holým tvrzením bez podkladů.

Hlad jako systémový problém, ne náhoda

Kanibalismus na frontě nedává smysl bez kontextu, v němž se ruská pěchota pohybuje. A ten kontext se opakuje napříč různými úseky i obdobími.

Už v září 2024 popisovali zajatci z Vovčanského agregátního závodu, že velitelé si nechávali většinu vody a jídla shazovaných drony. Obležení vojáci údajně zabíjeli toulavé psy. Objevila se i podezření z konzumace částí padlých, tehdy ještě bez explicitních audiozáznamů.

Nynější materiály přidávají k obrazu další vrstvu: nejde jen o jednu obleženou budovu, ale o opakující se vzorec v různých útvarech na stovky kilometrů vzdálených úsecích fronty. Analytik citovaný v sekundárním zdroji považuje špatnou logistickou podporu ruské pěchoty za věrohodný dlouhodobý problém, který se s prodlužováním války zhoršuje.

Právě tohle považujeme za klíčové čtení celého materiálu. I kdyby se ukázalo, že některé detaily jsou přikrášlené nebo že konkrétní odposlech patří jiné jednotce, než uvádí sekundární zdroj, samotná opakovanost podobných hlášení z různých útvarů, různých os postupu a různých měsíců je sama o sobě zprávou o stavu části ruské frontové armády. Nejde o bizarní exces jednoho šílence. Jde o extrémní projev logistického a morálního rozpadu, který se v některých jednotkách stal natolik konkrétním, že se dostal do příkazové komunikace velitelů.

Může se z toho stát důkaz před soudem?

Mediální citace sama o sobě nestačí. Aby materiály HUR mohly vstoupit do mezinárodního trestního řízení, musely by splnit standardy Berkeley Protocol, tedy prokázaný původ, řetězec uchovávání a nezávislou korroboraci. Eurojust už má mandát sbírat a sdílet elektronické důkazy k válečným zločinům na Ukrajině prostřednictvím databáze CICED a projekt CyberUA Rady Evropy přímo posiluje práci s řetězcem custody u digitálních materiálů.

Právní komplikace spočívá i v povaze činu: samotné pojídání mrtvého spolubojovníka vlastní armády není automaticky válečným zločinem ve smyslu Římského statutu. Mezinárodněprávní význam roste, pokud materiál prokazuje předchozí vraždu, zohavení těl nebo širší vzorec velením tolerovaného násilí. A právě to, tedy toleranci a vědomí velení, nynější odposlechy naznačují.

Premiér Fiala mluví o Putinově Rusku jako o hrozbě „za našimi humny“, náčelník generálního štábu Řehka označuje ruskou politiku za narůstající bezpečnostní problém. Konkrétně na tyto odposlechy česká vláda nereagovala. Obraz armády, která na některých úsecích fronty nedokáže nakrmit vlastní vojáky, však přesně zapadá do rámce, před kterým Praha varuje.