„Nevěřte Rusům o válce vůbec nic, jenom lžou.“ Dezertér od Wagnerovců prozradil realitu bojiště

Muž vystupující pod jménem Michail pochází ze Střední Asie. Na okupovaná území dorazil v době, kdy se Wagner stahoval od Bachmutu, zažil Prigožinovu vzpouru, přesun do Běloruska a po Prigožinově smrti podepsal kontrakt s ruským ministerstvem obrany. V rozhovoru pro portál Nastojaščeje Vremja v dubnu 2025 popsal frontovou realitu, která se podle něj zásadně liší od obrazu šířeného ruskou státní televizí. Sám tvrdí, že se přímo neúčastnil bojových akcí a nikoho nezabil — jeho výpověď je proto spíše svědectvím zevnitř systému než vyprávěním elitního bojovníka. A právě to ji dělá tak znepokojivou.

Televize hlásí vesnici, vojáci sedí ve stejném lese

Michailovo nejostřejší tvrzení se netýká palby ani ztrát. Týká se informací. Ruská televize podle něj opakovaně hlásila, že armáda obsadila určitou vesnici, zatímco vojáci v jeho okolí seděli pořád ve stejné lesní linii a sami nevěděli, kdo co skutečně drží. „Má to málo společného s realitou,“ shrnul obraz, který stát předkládá vlastním občanům.

Nejde přitom o ideologickou kritiku. Michail neshazuje ruský narativ z pozice odpůrce režimu, ale provozně. Popisuje armádu, která na papíře vykazuje techniku a palivo, jež ve skutečnosti neexistují, kde důstojníci fiktivně odepisují zásoby a kde vojáci sloužící od roku 2022 nedostávají dovolené. A když ji přece dostanou, značná část z nich se už nevrátí.

Občanství výměnou za podpis

Proč vůbec muž ze Střední Asie skončil v ruské armádě? Odpověď je systémová. V březnu 2024 vydal Vladimir Putin dekret, který cizincům sloužícím v ozbrojených silách otevřel zjednodušenou cestu k ruskému občanství. Pro migranty ze Střední Asie, kteří v Rusku žijí v nejistotě a čelí xenofobnímu nátlaku, to byl silný argument. Michail ho přijal.

Kreml tím řeší konkrétní problém: další masová mobilizace vlastních občanů je politicky riskantní, zdroje z chudších regionů a věznic se vyčerpávají. Analytici z berlínské Stiftung Wissenschaft und Politik i z Atlantic Council popisují rozšiřování náborové základny na cizince jako vědomou strategii „skryté mobilizace“. Michailův příběh je jejím produktem.

Jenže slib občanství a peněz naráží na praxi. Investigace RFE/RL dokumentují případy vojáků, kteří nedostali slíbené bonusy, jejichž rodiny po smrti vojáka marně shánějí kompenzace a kteří nemají ani potvrzení o službě. Pro rodiny cizinců je vymáhání čehokoli ještě obtížnější.

Útěk přes zubaře

Zlom přišel v listopadu 2024, kdy byl Michail odeslán ke Kursku. Tam podle svých slov definitivně pochopil, že jde o „nesprávnou“ a nesmyslnou válku. Rozhodl se utéct.

Mechanismus útěku zní až banálně: od lékaře získal potvrzení na čtyři dny kvůli návštěvě zubaře. Pak jel taxíkem do Volgogradu, odletěl do Moskvy na letiště Domodědovo a jako cizinec prošel pasovou kontrolou ven ze země. Vrátil se do své domovské středoasijské země, jejíž přesný název nezveřejnil.

Není sám. Dezertér Anton, jehož příběh zachytilo Nastojaščeje Vremja už v roce 2023, utekl během dovolené. Investigativní server iStories popsal celé podpůrné sítě, které dezertérům pomáhají s trasou a komunikací. A interní dokumenty z 20. gardové motostřelecké divize, které iStories získaly, zachycují přes tisíc uprchlých vojáků jen z jedné jednotky k jaru 2024. Celkově ruské soudy od začátku invaze řešily téměř 11 700 případů samovolného opuštění jednotky.

Korupce sahá až na generálský štáb

Michail popisuje korupci na úrovni jednotky: fiktivní odepisování paliva, techniku existující jen v hlášeních, důstojníky, kteří si přilepšují na úkor vojáků. Ale problém sahá mnohem výš. V roce 2024 byl zatčen náměstek ministra obrany i zástupce náčelníka generálního štábu Vadim Šamarin, oba v korupčních kauzách. Agentura AP tehdy popsala sérii zadržení na nejvyšších patrech ministerstva, která naznačují systémový, nikoli epizodický charakter problému.

A pak je tu otázka bezpečí. Michail vystupuje anonymně, ale ani návrat domů nemusí znamenat ochranu. Ruské právo počítá u dezertérů s trestem až patnáct let a z postsovětského prostoru existují doložené případy pokusů o vydání uprchlíků zpět do Ruska. U bývalých wagnerovců je riziko ještě specifičtější — výpovědi dalších dezertérů popisují exemplární popravy odpíračů v řadách skupiny.

Jeden hlas, ale ne osamělý

Výpověď jednoho anonymního muže nelze zvenčí ověřit detail po detailu. Její síla ale spočívá v tom, že její hlavní motivy, korupce, vyčerpání, nefunkční logistika, lživé výkazy, útěky přes dovolenou, se opakují ve svědectvích dalších dezertérů, v investigativních zjištěních i v západních analytických materiálech. Michail nepřináší senzační odhalení. Přináší další střípek do mozaiky, která ukazuje armádu fungující na jiných principech, než jaké její vlastní propaganda předkládá světu.

Přesné místo jeho pobytu není známé. Jisté je jen to, že za svou výpověď riskuje víc než reputaci.