Český radar DPET nejde rušit ani odhalit. Babiš ho poslal k Hormuzskému průlivu

V polovině dubna 2026 premiér Andrej Babiš veřejně oznámil, že Česko je připravené poskytnout pro připravovanou spojeneckou misi u Hormuzského průlivu systém DPET, mobilní pasivní radar vyvinutý pardubickou firmou ERA na míru české armádě. Průlivem, který Írán de facto uzavřel, prochází podle britské vlády pětina světové ropy. Námořníci uvízlí v oblasti se počítají na dvacet tisíc, Mezinárodní námořní organizace hlásí desítky útoků na plavidla a varuje, že bezpečný průjezd neexistuje. Právě do tohoto prostředí by měl zamířit systém, jehož hlavní předností je, že dokáže sledovat stovky cílů na stovky kilometrů, aniž by prozradil vlastní pozici jediným impulzem elektromagnetické energie.

Co přesně DPET umí

DPET, celým názvem Deployable Passive Electronic Support Measures Tracker, je pátá generace české pasivní radiolokační školy. Pracuje výhradně jako přijímač: zachycuje elektromagnetické emise okolních cílů, letadel, lodí, radarů a komunikačních systémů, a z rozdílů v čase příjmu na čtyřech anténních jednotkách vypočítává jejich polohu. Podle webu 53. pluku průzkumu a elektronického boje zvládne současně sledovat až 200 vzdušných, pozemních i námořních cílů do vzdálenosti 500 kilometrů. Sám přitom nevyzařuje jedinou vlnu. ERA o systému říká, že vidí, aniž by byl viděn.

Formulace „nejde rušit“ je ovšem zkratka, která si zaslouží upřesnění. Veřejně doložené je hlavně to, že DPET není odhalitelný klasickými prostředky elektromagnetického boje a nemůže se stát cílem protiradarových střel tak jako aktivní radar, protože prostě netvoří vyzařující terč. To je zásadní výhoda. Neznamená to ale veřejně doloženou absolutní nezranitelnost vůči jakékoli formě protiopatření. Přesněji řečeno: nelze ho rušit a zaměřovat stejným způsobem jako aktivní radar. A to je v praxi obrovský rozdíl.

Proč právě Hormuz – a proč právě teď

Hormuzský průliv se od počátku roku 2026 proměnil v jednu z nejnebezpečnějších námořních oblastí světa. Společné prohlášení desítek států z 19. března, mezi nimiž figurovalo i Česko, odsoudilo íránské útoky na obchodní plavidla, kladení min a dronové i raketové údery. Mezinárodní námořní organizace 24. dubna konstatovala, že v průlivu „není nikde bezpečný průjezd“, evidovala 29 ověřených útoků a upozornila na humanitární problém: kolem dvaceti tisíc námořníků uvězněných v oblasti.

Británie a Francie 22. dubna oznámily dvoudenní plánovací konferenci k „striktně defenzivní mnohonárodní misi“ zaměřené na ochranu obchodních lodí, obnovení svobody plavby a odminování po dosažení udržitelného příměří. Právě do tohoto rámce Babiš 17. dubna nabídl český příspěvek. Řekl, že s návrhem přišli „kolegové z ministerstva zahraničních věcí a obrany“, a dodal, že o případném vyslání bude rozhodovat Parlament. K 28. dubnu 2026 ale ve veřejně dostupných zdrojích není dohledatelné finální rozhodnutí, ani usnesení vlády, ani bezpečnostní rady státu, ani obou komor Parlamentu. Jde tedy zatím o politickou nabídku, nikoli o hotové nasazení.

Česká pasivní škola: od Tamary po DPET

DPET nestojí ve vzduchoprázdnu. Je dědicem vývojové linie, která začala systémem Ramona, pokračovala Tamarou v roce 1987, jež sledovala až 70 cílů a rozvíjela se zhruba hodinu, a vyústila ve Věru S/M se schopností sledovat kolem 200 cílů na 450 kilometrů. DPET tuto kapacitu posouvá dál: dosah narostl na 500 km, přibyla lehčí varianta pro snazší přepravu a výrazně se zlepšila mobilita celého kompletu na podvozcích Tatra 815 8×8. Klíčový je i důraz na rychlé napojení do národních a aliančních systémů velení a řízení.

Armáda dnes disponuje dvěma komplety. Smlouva z roku 2020 zněla na dva systémy, první převzal 532. prapor elektronického boje v prosinci 2023, druhý byl dodán v roce 2024. Pokud by jeden zamířil k Hormuzu, v Česku by zůstal jediný. ERA, součást skupiny OMNIPOL, přitom podle vlastních údajů instalovala přes 160 systémů ve více než 67 zemích. Mezi doloženými zakázkami je například dodávka VERA-NG pro moldavskou armádu v rámci European Peace Facility.

Není to zázračná zbraň – ale přesně to, co koalice potřebuje

Babišovo prohlášení, že „nikdo jiný ho nemá“, je politická nadsázka. Obdobnou roli pasivního sledování v zahraničí plní například německý HENSOLDT TwInvis nebo švédský Saab Sirius, byť používají odlišné technické principy a nejsou přímými konkurenty DPET v jeho armádní konfiguraci. Výjimečnost českého příspěvku nespočívá v tom, že by šlo o jedinou pasivní technologii na světě. Spočívá v tom, co Česko reálně může nabídnout: funkční, odzkoušený a mobilní systém s obsluhou, která ho umí integrovat do aliančního velení.

V prostředí Hormuzského průlivu, úzkém a přeplněném elektromagnetickými emisemi lodí, letadel, radarů a komunikačních systémů, dává pasivní senzor mimořádný smysl. Může dlouhodobě monitorovat aktivitu na moři, ve vzduchu i na pobřeží, aniž by prozradil vlastní pozici. Není to samospásný štít. Je to oči a uši, které fungují právě proto, že mlčí. A v koalici, kde Británie a Francie dodají lodě a letadla, je tichý český senzor přesně ten dílek, který do mozaiky zapadá.

Mise zatím nemá schválený mandát, velení se teprve dopracovává a Parlament o vyslání nehlasoval. Jedno je ale jasné už teď: Česko má co nabídnout, a tentokrát to není symbolický příspěvek, ale schopnost, kterou si spojenci nedokážou snadno nahradit.