Vzdušný boj se mění od základů. Přes 1 000 robotických wingmanů deklasuje Rusko i Čínu najednou

27. srpna 2025, testovací prostor v Kalifornii. Z dráhy se zvedá proudový letoun bez kokpitu, bez pilota, bez katapultového sedadla. YFQ-42A od General Atomics absolvuje svůj první let necelé dva roky poté, co Pentagon program Collaborative Combat Aircraft oficiálně spustil. O osm měsíců později, v dubnu 2026, se na Edwards AFB objevuje i druhý typ, YFQ-44A od Andurilu, a plní příkazy operátorů při cvičných misiích. Nejde o výstavní makety ani o animace z PowerPointu. Jsou to první kusy z plánované flotily přesahující tisíc strojů, která má zásadně předefinovat ekonomiku i taktiku vzdušného boje.

Wingman, který nepotřebuje kyslík

Označení „robotický wingman“ může svádět k představě malého FPV dronu z ukrajinského bojiště. Realita je jinde. CCA jsou proudové bezpilotní bojové letouny navržené k operování po boku pilotovaných stíhaček páté a šesté generace, F-22, F-35 a připravovaného F-47. Americké letectvo jim v březnu 2025 přidělilo stíhací designaci s prefixem „F“, poprvé v historii u bezpilotního typu.

Jejich role sahají od průzkumu a zaměřování cílů přes elektronický boj až po nesení zbraní vzduch-vzduch i vzduch-země. V únoru 2026 YFQ-42A zvládl více než čtyřhodinový poloautonomní let, při němž plnil příkazy lidského operátora ze země. Ve stejném měsíci proběhly testy s inertní municí zavěšenou pod trupem, první krok k integraci ostrých zbraní. Program ale zůstává ve vývojové fázi. Autorita nad odpálením zbraní zůstává podle USAF na člověku.

Tisíc kusů: číslo, které mění pravidla hry

Klíčový posun nespočívá v jednom prototypu, ale v zamýšlené škále. Oficiální cíl amerického ministerstva obrany zní: nejméně tisíc CCA. Vědecká poradní rada letectva upřesňuje harmonogram: první dodávky do jednotek v roce 2028, počáteční operační schopnost do roku 2030.

Proč tolik? Protože klasická stíhačka páté generace stojí desítky milionů dolarů a její výroba trvá roky. Americká flotila pilotovaných bojových letounů se zmenšuje, zatímco hrozby rostou. CCA mají být levnější vrstvou, u které si letectvo může dovolit vyšší ztráty: stroj bez posádky nepotřebuje katapultové sedadlo, životní podporu ani roky pilotního výcviku. Pilotovaná stíhačka se stává mozkem formace, bezpilotní wingmani jejím násobičem síly.

Ještě podstatnější je architektura pod kapotou. Air Force v únoru 2026 veřejně otestovala otevřený softwarový rámec A-GRA, který umožňuje přehazovat autonomní mise mezi různými platformami a dodavateli. Collins Aerospace i Shield AI už do ekosystému dodávají komponenty. Žádný vendor lock, žádná závislost na jediném výrobci. Právě tohle je podle nás silnější argument pro „změnu od základů“ než samotný první let kteréhokoli prototypu.

Kde jsou Rusko a Čína

Moskva i Peking mají vlastní programy spolupráce pilotovaných a bezpilotních strojů. Ruský S-70 Ochotnik se objevuje v médiích od roku 2019 a agentura TASS psala o státních zkouškách i plánech sériové výroby, zároveň ale sama přiznala, že klíčové termíny nemá oficiálně potvrzené. Válka na Ukrajině navíc ruský obranný průmysl zatěžuje prioritami, které s šestou generací nemají mnoho společného.

Čína prezentuje typ FH-97A jako svého „loajálního wingmana“. Studie amerického China Aerospace Studies Institute z dubna 2025 ale výslovně uvádí, že u FH-97A neexistuje veřejný důkaz letu ani zavedení do výzbroje. Peking bezpochyby investuje, veřejně doložená programová zralost je však jinde než u amerických CCA.

Tvrzení o „deklasaci“ obou rivalů je udržitelné především v kombinaci tří faktorů: veřejně doložené letové testy, plánovaná tisícikusová škála a alianční rozměr. Právě ten přidává další vrstvu.

Evropská stopa: od Nizozemska po Německo

V dubnu 2026 USAF formalizovalo partnerství s Nizozemskem na vývoji CCA, první mezinárodní dohoda svého druhu. General Atomics už dříve oznámila plán evropské verze platformy s montáží v Německu prostřednictvím své pobočky GA Aerotec Systems GmbH. CCA se tím posouvá z čistě amerického projektu do alianční roviny.

Pro Českou republiku je dopad zatím nepřímý. Veřejně oznámený zájem AČR ani ministerstva obrany o CCA se nám nepodařilo dohledat. Posílení vzdušné převahy NATO a vyšší interoperabilita spojenců ale mají bezpečnostní přesah i pro středoevropský prostor.

Británie mezitím jde vlastní cestou. RAF buduje paralelní portfolio autonomních platforem pod hlavičkou ACP Strategy; první z nich, StormShroud zaměřený na elektronický boj, už vstupuje do služby. Americký model je ale těsněji svázaný s bojovou stíhací rodinou a cílí na masovou výrobu, kterou britský přístup zatím nereplikuje.

Člověk na spoušti – zatím

Každá debata o autonomních bojových strojích naráží na jednu otázku: kdo rozhoduje o zabití? Aktuální americká linie je jednoznačná. Směrnice Pentagonu 3000.09 vyžaduje „přiměřenou míru lidského úsudku nad použitím síly“ a USAF u CCA opakovaně uvádí, že autorita nad odpálením zbraní zůstává na člověku. Mezinárodní výbor Červeného kříže potvrzuje, že mezinárodní humanitární právo se na autonomní zbraňové systémy vztahuje už dnes, zároveň ale volá po nových právně závazných pravidlech.

Co přesně bude řetězec oprávnění v konkrétním bojovém nasazení, zveřejněno není. Technologie běží rychleji než legislativa, a tisíc wingmanů ve vzduchu tu otázku učiní naléhavější, než kdy byla.

Rozhodnutí o sériové výrobě prvního incrementu má padnout ještě v tomto fiskálním roce. Pokud projde, Amerika nevstoupí do nové éry vzdušného boje s jedním prototypem a hrstkou slajdů, ale s průmyslovou základnou nastavenou na masovou produkci strojů, které nepotřebují pilota, jen jeho rozkaz.