Polsko bude mít brzy více F-35 než Rusko slavných Su-57, už jich testuje 12. Na střet nemůže ani pomyslet

10. března 2026 oznámil polský ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz na sociální síti X zprávu, na kterou Varšava čekala šest let: americká strana certifikovala základnu Łask pro trvalé bazování F-35A. Tím se program s interním označením „Husarz“ přesunul z kategorie papírových kontraktů do reálné infrastruktury na východním křídle NATO. První dva stroje mají na Łask dorazit v polovině letošního roku a do roku 2030 má polská flotila čítat plných 32 kusů. Na druhé straně rovnice stojí ruský Su-57, letoun vyvíjený od počátku tisíciletí, jehož aktivní stav podle ročenky FlightGlobal World Air Forces 2026 činí 30 kusů. Matematika je prostá: Polsko jedinou objednávkou překoná dosavadní ruskou produkci nejmodernějšího bojového letounu.

Od kontraktu k přistávací dráze za šest a půl roku

Smlouvu na 32 letounů F-35A podepsala Varšava 31. ledna 2020, v době kdy polské letectvo ještě spoléhalo na kombinaci stárnoucích MiGů-29 a modernějších F-16C/D Block 52+. Prvních pět let zabrala výroba a příprava výcvikové infrastruktury v USA. Klíčové milníky přišly rychle za sebou:

• 28. srpna 2024 — slavnostní představení prvního polského F-35A (bort 3501) v závodě Lockheed Martin ve Fort Worth.
• 31. ledna 2025 — první let polského pilota za kniplem F-35 na základně Ebbing v Arkansasu.
• Polovina března 2026 — v USA létá už 10 polských strojů (borty 3501–3510) a Łask získává americkou certifikaci.

Šest a půl roku od podpisu ke skutečnému domácímu přistání. V aliančním kontextu jde o standardní tempo, ale pro zemi, která ještě před dekádou provozovala výhradně postsovětskou techniku, je to skok o generaci.

Třicet Su-57 a rozšiřující se mezera

Ruský Su-57 není špatný letoun. Exportní materiály Rosoboronexportu zdůrazňují nízkou radarovou zjistitelnost, schopnost trvalého nadzvukového letu a široký víceúčelový profil. Jenže problém nikdy nebyl v parametrech jednoho kusu, byl v počtech.

FlightGlobal eviduje 30 aktivních Su-57 a dalších 46 objednaných. Ruská UAC v únoru 2026 oznámila předání „velké dávky“ ministerstvu obrany, ovšem bez uvedení počtu kusů. Výroba tedy pokračuje, ale tempo zůstává nízké. Studie britského think-tanku RUSI z listopadu 2025 pojmenovává důvody: závislost dodavatelského řetězce Suchoje na importovaných obráběcích strojích, měřicí technice a subkomponentech, které sankce ztěžují nahradit. I malý výpadek v tak složité platformě brzdí celou linku.

Výsledek? Program F-35 má k dubnu 2026 za sebou přes 1 325 dodaných strojů pro 20 zemí na 51 základnách. Su-57 zůstává flotilou v řádu desítek kusů pro jediného operátora.

Vrstvená obrana, ne izolovaná flotila

Skutečná síla polského přezbrojení neleží v samotném čísle 32. Leží v tom, co kolem něj Varšava staví. V srpnu 2025 podepsalo polské ministerstvo obrany modernizaci všech 48 stávajících F-16C/D na standard F-16V, výslovně kvůli lepší integraci s F-35, tanky Abrams a vrtulníky Apache. Vzniká tak vrstvená architektura:

• F-35A — stealth průzkum, první úder, síťový uzel sdílející data celé alianci.
• F-16V — objemová síla, vzdušná policie, těsná spolupráce s pozemními systémy Patriot.
• NATO infrastruktura — Łask a plánovaná druhá základna ve Świdwinu jako certifikované uzly pro rychlé rozvinutí aliančních sil.

Kdyby Rusko hypoteticky uvažovalo o vzdušném střetu s Polskem, nenarazilo by na izolovanou flotilu 32 stealth strojů. Narazilo by na síťově propojený ekosystém F-35, F-16V a protivzdušné obrany, za nímž stojí článek 5 Severoatlantické smlouvy. To je podstata odstrašení, ne duel dvou typů, ale asymetrie celého systému.

Polsko v evropském kontextu a český rozměr

Polská objednávka 32 kusů není v Evropě rekordní. Finsko pořizuje 64 strojů, Německo 35, Belgie 34, Rumunsko rovněž 32. Polsko ale bude na východním křídle mezi nejvýznamnějšími uživateli, a hlavně bude mezi prvními, kdo je tam reálně provozuje.

Česká republika podepsala kontrakt na 24 F-35 v lednu 2024 s plánovaným příletem prvního stroje do Čáslavi v roce 2031. Polsko je v programu o několik let napřed a české ministerstvo obrany to otevřeně přiznává. Pro region to znamená, že do konce dekády bude od Baltu po Karpaty operovat hustá síť stealth letounů, které spolu komunikují v reálném čase. Łask od české hranice dělí vyšší stovky kilometrů vzdušnou čarou, nejde o hraniční základnu, ale o centrální uzel, z něhož se dá pokrýt celý východní sektor.

Výroba pokračuje na obou stranách, ale v jiném tempu

Rusko Su-57 nevzdalo. UAC hlásí nové dávky, objednávka dalších 46 kusů existuje. Uvedená čísla platí k dnešnímu aktivnímu stavu, ne jako nadčasová jistota. Jenže i kdyby Moskva tempo zdvojnásobila, strukturální handicap zůstane: jeden výrobce, jeden odběratel, sankční tlak na dodavatelský řetězec. Oproti tomu Lockheed Martin plánuje do roku 2030 v Evropě více než 550 F-35. Polsko není výjimka, je součástí vlny, která mění bezpečnostní architekturu kontinentu.

Až první „Husarz“ s polskými insigniemi dosedne na dráhu v Łasku, nepůjde jen o slavnostní okamžik pro Varšavu. Půjde o signál, že východní křídlo NATO přešlo od deklarací k páté generaci na vlastní půdě.