Putin zuří a slibuje Ukrajincům pomstu. Dělají si doslova, co chtějí. Nemůže s tím nic dělat, země se mu rozpadá

28. dubna, černomořský přístav Tuapse. Ze satelitních snímků stoupá kouř nad rafinerií, kterou zasáhl ukrajinský dron. O den později totéž v Baškultajevu v Permském kraji, tentokrát hoří ropná přečerpávací stanice. Dva údery za dva dny, oba hluboko v ruském týlu, oba potvrzené agenturou Reuters. A oba ukazují totéž: Kreml ani po více než čtyřech letech plnohodnotné války neumí spolehlivě ochránit vlastní zázemí. Volodymyr Zelenskyj to 29. dubna řekl otevřeně, dosah 1 500 kilometrů už prý „není žádná novinka“ a cílem jsou ruský ropný sektor, vojenská logistika i podniky vyrábějící řízené bomby.

Kremelská rétorika: stará hrozba v novém kabátě

Putin reaguje tak, jak reaguje roky. Už v listopadu 2025 v Biškeku prohlásil, že pokud se Ukrajina nestáhne, Rusko svých cílů dosáhne „vojenskými prostředky“. V únoru 2026, při výročí invaze, přidal obléhací rámec: Západ a Kyjev se prý snaží zasadit Rusku „strategickou porážku“ a „půjdou do krajnosti“.

Nová doktrína pomsty to ale není. Je to starý vzorec, hlasitá hrozba, která má zakrýt fakt, že protivník právě úspěšně zasáhl cíl, který měl být nedotknutelný. Čím častěji Ukrajina proniká k ropným terminálům a zbrojovkám, tím ostřeji Kreml mluví o odplatě. Jenže slova nejsou protivzdušná obrana.

Ekonomika, kterou Putin sám přiznal

15. dubna 2026 se stalo něco neobvyklého. Putin na jednání vlády otevřeně řekl, že ruská ekonomika klesá dva měsíce po sobě. HDP za leden a únor spadlo o 1,8 %, problémy hlásí průmysl i stavebnictví. Požádal kabinet o nová stimulační opatření.

Pro režim, který roky prodával narativ ekonomické odolnosti navzdory sankcím, je to přiznání s váhou. Nejde o kolaps, ruský stát funguje, armáda bojuje, rozpočet se plní z ropných příjmů. Ale komfort pro dlouhodobou eskalaci bez domácích nákladů se zužuje. Válka v týlu a válka v tabulkách se potkávají.

Rusko není bezmocné, jen zranitelné tam, kde nečekalo

Rusko zůstává schopné masivních úderů na Ukrajinu. Zelenskyj v rozhovoru pro Reuters z března 2026 varoval, že Moskva míří k cíli nasadit až tisíc dronů při jediném útoku. OSN ve své zprávě o ochraně civilistů uvádí, že březen 2026 přinesl nejvyšší počet civilních obětí od července 2025. Systematické údery na ukrajinskou energetiku způsobují rozsáhlé výpadky elektřiny, tepla a vody.

Bezmoc Kremlu tedy není absolutní. Je selektivní, týká se schopnosti ochránit vlastní týl. Ukrajina si vybudovala kapacitu, která Rusku přenáší válku domů, a Moskva na to zatím nemá spolehlivou odpověď.

Co to znamená pro Česko a střední Evropu

NATO ve své výroční zprávě z března 2026 označilo Rusko za „nejvýznamnější a přímou hrozbu“ pro euroatlantický prostor. Po incidentu s ruskými drony nad Polskem Aliance zavedla aktivitu Eastern Sentry a posílila přítomnost na východním křídle.

Pro Česko platí jednoduchá logika: čím víc je Rusko pod tlakem, tím víc může sahat k hybridním nástrojům. NÚKIB ve svém čtvrtletním přehledu za Q1 2026 upozorňuje na špionážní a phishingové kampaně s dopadem na české subjekty. Česká vláda už v červnu 2024 po žhářském útoku v Praze mluvila o pravděpodobném ruském zapojení. Nejde o paniku, jde o připravenost:

• Firmy by měly prověřit kyberbezpečnost a sankční compliance.
• Veřejnost by měla sledovat doporučení NÚKIB a dalších institucí, ne titulky.
• Systém dočasné ochrany pro ukrajinské uprchlíky funguje a je prodloužen do března 2027.

Frustrace místo kolapsu

Obraz, který z konce dubna 2026 vystupuje, není obraz padajícího impéria. Je to obraz režimu, kterému se trhliny hromadí na místech, kde je nečekal, v rafineriích, v makroekonomických číslech, v neschopnosti zastavit drony tisíc kilometrů od fronty. Putin přitvrzuje rétoriku, protože to je jediný nástroj, který funguje okamžitě. Jenže rétorika požár v Tuapse neuhasí.

Kreml nezkolaboval. Ale ztratil monopol na to, kdo komu přináší válku domů.