Kreml je zoufalý, že válku na Ukrajině prohrává. Nejvyšší ruské velení ztrácí zábrany a hrozí totální likvidací Západu

Místopředseda ruské Rady bezpečnosti vystoupil 29. a 30. dubna na moskevském maratonu „Znanie. Pervyje“ a řekl věci, které i na ruské poměry překračují dosavadní práh. Každý nový člen NATO je podle něj automaticky v hledáčku ruských ozbrojených sil „včetně jaderné složky a preventivních opatření“. O den později doplnil, že svět čelí reálnému riziku „jaderné apokalypsy“ a že konflikt Ruska s Evropou nezmizí ani v horizontu jedné generace. Apokalyptický slovník přichází ve chvíli, kdy ruská armáda na Ukrajině útočí s obrovskou intenzitou, ale bez rozhodujícího průlomu.

Co Medveděv řekl a proč to není jen další z hrozeb

Medveděv není uniformovaný velitel, ale v ruském systému moci funguje jako ventil pro nejtvrdší signály. V květnu 2023 mluvil o preventivním jaderném úderu. V červnu 2024 vyzýval „doslova ničit“ energetiku, dopravu a bankovní systém Západu a proměnit život jeho obyvatel v „permanentní noční můru“. Dubnové výroky z roku 2026 ale posouvají rámec dál, poprvé explicitně spojují rozšíření NATO s konkrétním zacílením jaderné složky na nové členské státy.

NATO na to reagovalo ještě tentýž den: označilo ruskou rétoriku za „nezodpovědné jaderné signalizování“ a zdůraznilo, že aliační odstrašení a obrana zůstávají plně funkční. Důležité je, co v otevřených zdrojích chybí, a to jakýkoli důkaz o bezprostřední přípravě k použití zbraní hromadného ničení. Jde tedy o zastrašování, ne o operační přípravu. Ale zastrašování, které se s každou vlnou zostřuje.

Fronta: Rusko tlačí, ale za co?

Čísla z posledních dnů ukazují válku na plné obrátky. Jen 29. dubna zaznamenal ukrajinský generální štáb 137 bojových střetů, 155 řízených leteckých pum a přes 4 600 útočných dronů. O den později to bylo 177 střetů a 226 klouzavých bomb. Nejtěžší boje probíhají u Pokrovsku, Huljajpole a Kostiantynivky.

Jenže intenzita se nepřetavuje ve výsledky. Podle analýzy ISW/CTP z 21. dubna náčelník generálního štábu Gerasimov nadsazuje rozsah ruských zisků. Data Russia Matters za období 24. března až 21. dubna ukazují čistou ruskou ztrátu přibližně 5,2 km² (dvou čtverečních mil) ukrajinského území, tedy záporný přírůstek. Rusko drží zhruba 20 % Ukrajiny, ale v posledních týdnech se tento podíl nezvedl. Spíš naopak.

Současně platí, že ruská armáda nepřestala být nebezpečná. V březnu vyslala na Ukrajinu 7 889 dronů, nejvíc za celou válku. Z dvanácti balistických střel ve stejném měsíci Ukrajina nezachytila ani jednu. Válka je vyčerpávací a obě strany platí vysokou cenu.

Ukrajina: aktivní obrana s výsledky

Ukrajinský vrchní velitel Syrskyj v dubnu oznámil, že od začátku února jeho síly znovu získaly přes 480 km² území. Jen v březnu to bylo téměř 50 km². Nejde o masivní ofenzivu, ale o soustavné lokální protiútoky, přesně to, co analytici označují za „aktivní obranu“.

Ještě výmluvnější jsou údery do hloubky. Podle ISW/CTP zasáhly ukrajinské síly v dubnu nejméně 18 cílů ruské ropné infrastruktury a 41 vojenských objektů v 19 federálních subjektech Ruské federace. Rusko tak nebojuje jen na frontové linii, ale musí řešit i systematické oslabování vlastního týlu, od rafinérií po vojenské sklady.

Shrnuto: Ukrajina vzdoruje armádě, která má mnohonásobnou převahu v munici, dronech i živé síle. Že ji dokáže na řadě míst zadržovat a místy postupovat, je samo o sobě strategický neúspěch Moskvy.

Proč apokalyptická slova přicházejí právě teď

Čím méně přesvědčivě vypadá rychlý průlom na frontě, tím víc se důraz přesouvá do slovní eskalace. Gerasimov potřebuje Putinovi prezentovat úspěchy, a když je nemá, nafukuje je. Medveděv potřebuje domácímu publiku i Západu vysvětlit, proč válka po čtyřech letech nekončí, a volí rámec existenčního střetu civilizací, který ospravedlňuje jakékoli trvání a jakékoli náklady.

Podle nás je to rétorika mocnosti, která nechce připustit, že se ocitla ve vleklém opotřebovacím konfliktu bez jasného konce. Není to řeč strany, která má rozhodující průlom za rohem. Je to řeč strany, která za malé výsledky platí nepoměrně vysokou cenu a potřebuje odvrátit pozornost od tohoto nepoměru.

Co to znamená pro Česko

Česká republika je součástí aliančního prostoru, na který Medveděvova rétorika míří. Armáda ČR se v únoru zapojila do cvičení Steadfast Dart s více než deseti tisíci vojáky z jedenácti států NATO. V dubnu ministerstvo obrany testovalo protidronovou koordinaci na cvičení Federated Cloud. Generál Řehka opakovaně mluví o potřebě věrohodného odstrašení a varuje, že Rusko by mohlo být schopné zaútočit na NATO kolem roku 2029.

Střízlivé doporučení přitom platí pro každého: projekt 72 hodin ministerstva vnitra radí mít doma zásoby vody, jídla, léků a hotovosti na tři dny. Ne kvůli zítřejšímu jadernému úderu, ale proto, že krizová připravenost je v době, kdy se apokalyptický slovník stává běžnou diplomatickou měnou, prostě rozumná.

Medveděvova slova jsou nejtvrdší za celou válku. Frontová realita ale ukazuje něco jiného než triumf, ukazuje armádu, která útočí ze všech sil a přesto ztrácí území. Právě ten rozpor dělá z kremelské rétoriky spíš projev frustrace než předzvěst rozhodujícího úderu.