Česká firma z Plzně má pomáhat Rusům zabíjet Ukrajince. Její technika řídí válečné drony na frontě

Když americký investigativní server Hunterbrook v lednu 2026 zveřejnil rozsáhlou analýzu s názvem „Ubiquiti: The U.S. Tech Enabling Russia’s Drone War“, jedním z klíčových uzlů popsaného distribučního řetězce se stala firma Discomp, s.r.o. se sídlem v Plzni. Podle zjištění založených na celních datech, otevřených zdrojích z bojiště a obchodních vazbách proudily bezdrátové spoje Ubiquiti od tohoto oficiálního evropského distributora přes turecké prostředníky až do rukou ruské armády. Tam slouží jako komunikační páteř pro průzkumné i útočné drony, tedy pro technologii, která denně zabíjí ukrajinské vojáky.

Co přesně dělají antény Ubiquiti na frontě

Nejde o autopiloty ani o řídicí jednotky dronů v úzkém slova smyslu. Produkty jako LiteBeam, PowerBeam, NanoBeam nebo AirFiber, které Ubiquiti samo řadí mezi exportně citlivé, fungují jako bezdrátové mosty na vzdálenost jednotek kilometrů. V praxi to znamená:

• přenos živého videa z průzkumného dronu k operátorovi FPV stroje,
• propojení velitelského stanoviště s předsunutou pozicí pilota,
• koordinaci mezi pozorovatelem a útočným dronem v reálném čase.

Ukrajinský signalista citovaný Hunterbrookem to shrnul jednoduše: bez těchto rádiových mostů by bylo méně vzletů a méně obětí. Hunterbrook navíc geolokoval svazek antén se znaky Ubiquiti ke kostelu v Sudži v Kurské oblasti, další doložené použití spojuje s ruskými jednotkami v Chersonské oblasti a s dodávkami do okupovaných území v Doněcku.

Distribuční trasa: z Plzně přes Istanbul do zákopů

Hunterbrook popisuje dvě fáze. V první Discomp podle celních dat dodával přímo ruskému odběrateli, firmě WiFiMag spojené s Ivanem Ionovem Vladimirovičem. Tyto přímé zásilky měly pokračovat až do června 2023, tedy více než rok poté, co Discomp sám na svém webu 14. března 2022 varoval, že část produktů Ubiquiti spadá pod exportní kontrolu a nesmí se do Ruska ani Běloruska prodávat ani nepřímo.

Ve druhé fázi se trasa přesunula přes Turecko. Hunterbrook jmenuje mimo jiné firmu Unico Tekstil jako prostředníka, přes kterého zboží pokračovalo na ruský trh. Celková hodnota zásilek Ubiquiti do Ruska podle analýzy vzrostla o 66 % ve srovnání se stejně dlouhými obdobími před invazí a po ní, za 26 měsíců po únoru 2022 šlo zhruba o 28 milionů dolarů.

Jednatel Discompu Václav Harmáček pro česká média exporty do Turecka nepopírá. Tvrdí ale, že firma má smluvní zákaz dalšího reexportu a že po dodání zboží tureckému partnerovi už nemůže kontrolovat jeho další osud. Porušení sankcí odmítá.

Proč smluvní klauzule nestačí

Obrana „prodali jsme to do Turecka, dál to není naše věc“ má v evropském sankčním právu stále slabší oporu. EU od 20. března 2024 u vybraného citlivého zboží vyžaduje smluvní zákaz reexportu do Ruska, ale Evropská komise sama přiznává, že obcházení přes třetí země zůstává jedním z hlavních problémů vynucování sankcí.

Precedent existuje i na americké straně. V roce 2014 zaplatilo samotné Ubiquiti americkému úřadu OFAC 504 225 dolarů za porušení íránských sankcí, zboží tehdy proudilo přes distributory ve Spojených arabských emirátech a Řecku. OFAC výslovně odmítl obhajobu, že firma nemůže za to, co dělají její distributoři, a konstatoval, že management věděl nebo měl důvod vědět o reexportu.

České úřady reagují, výsledek chybí

Po zveřejnění zjištění začaly případ prověřovat ministerstvo průmyslu a obchodu i ministerstvo zahraničí. BIS ve výroční zprávě za rok 2024 potvrdila, že registruje snahy některých českých firem dostávat sankcionované zboží do Ruska. A policie v září 2025 oznámila stíhání šesti fyzických a jedné právnické osoby v kauze vývozu sedmi důlních strojů do Ruska přes prostředníky, první český precedens, že reexportní řetězec může skončit trestním obviněním.

Veřejně dostupný finální výsledek prověřování Discompu ale dosud neexistuje. Přímý důkaz, že firma znala konkrétní bojové nasazení konkrétních kusů, dohledatelný není. Doloženo je něco jiného: že Discomp prokazatelně věděl o sankční citlivosti produktů, že přímé dodávky ruskému klientovi pokračovaly i po vlastní březnové výstraze a že turecká trasa vznikla v době, kdy přímý export už nebyl obhajitelný.

Test celého systému

Případ Discompu není příběhem jedné antény na frontě. Je testem toho, zda oficiální evropská distribuce dokáže zastavit tok citlivé technologie do ruské válečné mašinérie, nebo zda stačí přepsat fakturu na Istanbul a celý sankční aparát se zastaví u smluvní klauzule, kterou nikdo nekontroluje.

Podle nás odpověď zatím zní: systém selhal. Šestašedesátiprocentní nárůst dodávek Ubiquiti do Ruska po invazi není anomálie jednoho distributora. Je to strukturální díra, kterou česká firma z Plzně pomáhala, vědomě či z nedbalosti, zaplnit.