Střela s dosahem 300 km pro české vrtulníky: utajovaný projekt může posílit NATO na východním křídle

Dlouho málo zveřejňovaný program se jmenuje Precision Attack Strike Munition, zkráceně PASM. Dříve běžel pod označením LRAM, tedy Long-Range Attack Munition. Průmyslovým řešením, které americký NAVAIR vybral 30. 1. 2026, je systém Red Wolf firmy L3Harris. Původní kongresový požadavek z dubna 2024 mluvil o zásahu ze vzdálenosti větší než 150 námořních mil, tedy přes 278 kilometrů. Firma dnes tvrdí víc: prokázaných 200 námořních mil, zhruba 370 kilometrů, v nízké výšce a při vysoké podzvukové rychlosti. První úspěšné odpálení z AH-1Z proběhlo na konci roku 2025. Dodávky pro americkou námořní pěchotu mají skončit do konce fiskálního roku 2027. A právě tady začíná otázka, která se týká i Česka.

Od experimentu k pojmenovanému programu

Kořeny sahají minimálně do roku 2023, kdy tehdejší velitel Marine Corps generál David Berger před senátním výborem zmínil podporu Pentagonu pro projekt LRAM v rámci takzvané Joint Capability Technology Demonstration. Kontext byl jasný, expediční operace v Pacifiku proti „pacing threat“, což v americkém slovníku znamená Čínu. Evropa a Rusko v původním rámování nefigurovaly.

Jenže zbraň, která umí zasáhnout mobilní pozemní i námořní cíl ze stovek kilometrů, není vázaná na jeden oceán. V dubnu 2024 podklady pro slyšení výboru Sněmovny reprezentantů pro ozbrojené síly výslovně popsaly LRAM jako munici pro rotorové platformy s dosahem přes 150 námořních mil a s cílem nasazení z expedičních letišť ve spolupráci se senzory páté generace. V září 2025 L3Harris provedla úspěšný ostrý test, při němž Red Wolf v nízké výšce zasáhl námořní cíl. V listopadu 2024 předtím proběhlo na střelnici Yuma Proving Ground první odpálení z AH-1Z ovládané přes tablet, což naznačuje i zcela novou ergonomii obsluhy zbraně.

Oznámení kontraktu z ledna 2026 pak projekt definitivně posunulo z experimentální fáze do formální akvizice pod správou NAVAIR / PMA-242.

Co přesně Red Wolf umí, a co zůstává neveřejné

Veřejně známé parametry stačí na to, aby bylo jasné, proč je střela zajímavá:

• Dosah: prokázaných 200+ námořních mil (cca 370 km) v nízké výšce
• Rychlost: vysoká podzvuková
• Výdrž: přes 60 minut letu
• Komunikace: za horizontem
• Navedení: autonomní zásah za horizontem s využitím externího síťového zaměřování
• Cíle: mobilní pozemní i námořní

To je hodně. Ale hodně také chybí. Nezveřejněný zůstává typ naváděcí hlavy, rozměry, hmotnost, bojová hlavice, profil letu, odolnost proti rušení, kusové počty v kontraktu i jednotková cena. Veřejný je kontrakt za 86,2 milionu dolarů, ale zahrnuje i manuály, výcvik, testovací vybavení a podporu, cenu jedné střely z něj spočítat nelze.

Označení „utajovaný“ tedy dnes sedí spíš na parametry než na existenci programu. Že PASM existuje, kdo ho vyrábí a kdy má být zaveden, ví od ledna 2026 každý, kdo čte tiskové zprávy NAVAIR.

Co by to znamenalo pro české AH-1Z

Česká republika provozuje deset bitevních vrtulníků AH-1Z Viper a deset víceúčelových UH-1Y Venom. Dosavadní veřejně popsaná výzbroj českých Viperů zahrnuje střely Hellfire, řízené rakety APKWS, neřízené rakety a palubní kanón. Hellfire má otevřeně uváděný dosah 7 až 11 kilometrů. JAGM, novější standard AH-1Z u americké námořní pěchoty, dosáhl počáteční operační způsobilosti v březnu 2022, ale jeho přesný dosah otevřené námořní zdroje neupřesňují.

Proti tomu stojí PASM s prokázanými 370 kilometry. Násobek oproti Hellfire je nejméně pětadvacetinásobný. Změna by nebyla jen kvantitativní, šlo by o kvalitativní posun v taktické roli. Z AH-1Z by se vedle platformy pro přímou palebnou podporu a protitankový boj stal i síťový nosič pro údery za horizontem, schopný zasahovat pohyblivé cíle na velkou vzdálenost.

Jedno číslo to ilustruje nejlépe: bojový rádius samotného AH-1Z je podle českých armádních zdrojů 131 námořních mil, tedy 243 kilometrů. Střela by tedy svým dosahem překonala vlastní operační dosah vrtulníku, který ji nese.

Posílení NATO, ale ne palba z Vysočiny

Tvrzení o posílení východního křídla platí, ale vyžaduje realistický výklad. AH-1Z není strategický bombardér. Smysl PASM pro alianci v Evropě nespočívá v tom, že by český vrtulník z domácí základny pálil hluboko na východ. Spočívá v něčem jiném: v předsunutém rozmístění.

Pokud by české nebo alianční AH-1Z operovaly z expedičních letišť v Polsku, Rumunsku nebo Pobaltí, mohly by s touto municí zasahovat cíle ze vzdálenosti, která výrazně snižuje potřebu přiblížit se do dosahu krátkodosahové protivzdušné obrany. Vrtulník by fungoval jako síťový střelec, přijímá zaměřovací data z dronů, letounů páté generace nebo pozemních senzorů a odpaluje za horizontem. Neznamená to automatickou imunitu vůči vrstvené integrované protivzdušné obraně ani stíhacím hlídkám. Znamená to ale jinou taktickou roli, než jakou dnes vrtulníkům přisuzujeme.

Srovnání se Storm Shadow, které se občas objevuje, sedí jen na úrovni titulkového dosahu. Storm Shadow je těžká střela pro hluboké údery na předem plánované pevné vysoce hodnotné cíle, odpalovaná z bojových letounů. PASM je vrtulníková munice pro mobilní cíle s důrazem na cenovou dostupnost a masovost. Jiná kategorie, jiná mise.

Česká cesta k PASM: podmíněná a vzdálená

Ve veřejně dostupných českých zdrojích k dnešnímu dni neexistuje potvrzený zájem, žádost ani probíhající jednání o pořízení PASM. České rozpočtové dokumenty řeší servisní podporu H-1 do roku 2030 za 4,34 miliardy korun včetně letecké výzbroje, ale bez zmínky o nové dlouhodosahové střele. Pokud by Česko systém chtělo, muselo by projít standardním americkým procesem Foreign Military Sales, tedy vládní žádostí, schválením State Department a Pentagonu a podpisem Letter of Offer and Acceptance.

Realisticky: ne dříve než po americkém zavedení do výzbroje, tedy nejdříve po fiskálním roce 2027, a s víceletým horizontem na celý proces. Navíc s náklady, které dnes nelze vyčíslit, na pořízení munice, výcvik, skladování, integraci i střelecké zkoušky.

Cesta je otevřená, ale zatím po ní nikdo veřejně nevykročil. Pokud se tak stane, české AH-1Z přestanou být jen blízkými bitevníky. Stanou se něčím, s čím alianční plánování na východním křídle dosud nepočítalo.