Odborníci mají jasno: „Evropský vůdce pro případ války s Ruskem jedině z Finska.“ Je připravené nejlépe ze všech

Rindvigová, která vede ukrajinskou akcelerační organizaci Defence Builder a denně pracuje s ukrajinskými vojáky i ministerstvem obrany v Kyjevě, svůj výrok pronesla pro finskou veřejnoprávní stanici Yle začátkem května 2026. Nejde o výsledek žádného hlasování v EU ani o proces uvnitř NATO. Je to expertní soud člověka, který vidí, jak jednotlivé evropské státy reagují na ruskou hrozbu, a Finsko podle ní reaguje nejrychleji. Stubb v tom není osamělý politik s charismatem; je personifikací systému, který za ním stojí.

Proč právě Stubb, a proč právě teď

Sami Luukkonen, spoluzakladatel finského obranného akcelerátoru 17Tech, v témže rozhovoru vysvětluje mechanismus: Stubbova aktivní diplomacie vůči Kyjevu otevřela finským firmám a institucím dveře, které zůstávají většině Evropy zavřené. Ukrajinský prezident Zelenskyj v posledních měsících změnil přístup, Kyjev už nechce jen přijímat pomoc, chce sdílet válečné technologie a zkušenosti s těmi, kdo je dokážou využít.

Finsko se podle Luukkonena dostalo na seznam preferovaných partnerů díky kombinaci dvou věcí: politické důvěry a průmyslové schopnosti absorbovat poznatky z fronty. Ukrajinci vnímají paralelu se zimní válkou z let 1939–1940, kdy malé Finsko čelilo sovětskému kolosu. Ta historická analogie vytváří u Kyjeva vůči Helsinkám unikátní důvěru, kterou si větší západní země musí teprve budovat.

Systém, ne jen armáda

Finská „připravenost“ neznamená jen velkou armádu. Podle vládního obranného reportu z roku 2021 stojí finský model na několika pilířích:

• Všeobecná branná povinnost a válečná síla 280 000 vojáků
• Rozsáhlá vycvičená záloha schopná rychlé mobilizace
• Obrana celého území, ne jen klíčových bodů
• Zapojení celé společnosti, průmyslu i občanů do obranného plánování
• Průběžná připravenost reagovat i pod prahem otevřeného konfliktu

Tohle není seznam přání z obranné strategie. Je to fungující praxe, kterou Finsko provozuje desítky let. Země s 1 340 kilometrů dlouhou hranicí s Ruskem si nikdy nemohla dovolit luxus mírového optimismu.

Rindvigová k tomu přidává rozměr, který většina Evropy teprve objevuje: schopnost rychle převádět válečné poznatky do technologií. Zatímco evropské zbrojovky vyvíjejí systémy za miliony eur v mnohaletých cyklech, ukrajinské startupy podle ní dosahují srovnatelných výsledků za několik set tisíc, protože mají přímou bojovou zpětnou vazbu a tlak urgentní potřeby. Finsko je podle ní v Evropě nejdál v tom, že tuto logiku přejímá.

Jak to funguje v praxi: 17Tech a Defence Builder

Ekosystém kolem 17Tech a Defence Builder představuje konkrétní mechanismus. Akcelerátor nabízí čtyřměsíční program, jehož součástí je pobyt na Ukrajině, validace technologií s reálnými uživateli a u vybraných produktů přímo testování v bojových podmínkách. Defence Builder za dva běhy provedl 15 startupů, šest z nich dosáhlo testu nebo nasazení na frontě, devět řešení bylo ověřeno s ukrajinskými ozbrojenými silami.

Nejde o charitativní projekt. Jde o obchodní model postavený na premise, že válka generuje inovace rychleji než mírový výzkum, a kdo se k nim dostane první, získá technologickou výhodu i pro vlastní obranu.

Institucionální rámec už existuje i na evropské úrovni. Evropská komise spustila v červenci 2025 iniciativu BraveTech EU a v dubnu 2026 přešla do druhé fáze s rozpočtem 35 milionů eur přes Evropskou obrannou agenturu. Finsko ale podle Rindvigové nečekalo na Brusel.

Co dělá zbytek Evropy špatně

Rindvigová je ve své kritice přímá: většina evropských zemí se přizpůsobuje příliš pomalu. Stále věří, že problémy řeší hlavně velké rozpočty. Málo zapojují soukromý sektor. A hlavně, nerozumí tomu, jak rychle Rusko mění taktiku.

Příklad, který uvádí: ruští vojáci už nepostupují v obrněných kolonách. Používají koně, osly, elektrokola, motorky. Nejde o kuriozitu ani návrat do minulosti. Je to nízkonákladová taktická adaptace, rozptýlit útok, snížit zranitelnost vůči dronům, šetřit techniku. A Evropa na to reaguje tempem, které odpovídá mírovému stavu.

Podle expertky by skutečný zlom v evropském myšlení pravděpodobně vyvolal až přímý útok na kritickou infrastrukturu nebo pokus o invazi do pobaltské země. Institucionální změna začala. Psychologický přerod zaostává.

Český kontext: jiná základna, stejný směr

Česká republika není Finsko, nemá všeobecnou brannou povinnost, nemá srovnatelnou vycvičenou zálohu, nemá tak hluboce zakořeněný model celospolečenské obrany. Ale směřuje podobným směrem. Obranná strategie z roku 2023 explicitně říká, že profesionální vojáci nestačí a že je nutné posílit rezervy, mobilizaci a odolnost společnosti.

Cvičení Reserve Resources 2025 prověřovalo odvodní mechanismy ve všech krajích. Cvičení Odolné Česko 2025 testovalo téměř 400 modelových situací meziresortní spolupráce. Česko je ve fázi posilování systému. Finsko je ve fázi jeho operativního používání a průběžné aktualizace podle toho, co se právě děje na ukrajinské frontě.

Rozdíl není v ambici. Je v tom, jak daleko je cesta od dokumentu k praxi, a kolik desetiletí konzistentní práce za vámi stojí.

Rindvigová netvrdí, že válka s Ruskem je nevyhnutelná. Tvrdí, že připravenost na ni je měřitelná, a že Finsko v tom měření vede. Zbytek Evropy má co dohánět, a tempo, jakým se Rusko adaptuje, mu nedává příliš času na rozmyšlenou.