Ukrajinci vyřadili nosič raket Kalibr přímo v přístavu. Lodě třídy Karakurt mizí z Černého moře jedna po druhé

Útok na baltický přístav v Leningradské oblasti potvrdil šéf SBU Jevhen Chmara přímo prezidentu Zelenskému. Podle jeho hlášení šlo o společnou operaci bezpečnostní služby, Sil bezpilotních systémů, speciálních operací, vojenské rozvědky a pohraniční služby. Kromě korvety třídy Karakurt, tedy malého, ale plnohodnotného nosiče střel Kalibr, byly zasaženy hlídkový člun, tanker a přístavní infrastruktura. Reuters útok popsal jako vlnu dronových úderů; ruský gubernátor tvrdil, že protivzdušná obrana sestřelila přes šedesát dronů. Přesto se část z nich probila až k molu. A právě tady se láme klíčový příběh: nejde o jednu loď, ale o to, že Rusko postupně ztrácí schopnost ukrýt své raketové nosiče kdekoli.

Osm buněk, které mění rovnici

Karakurt, oficiálně projekt 22800, je malá raketová korveta s výtlakem pouhých 870 tun a posádkou 39 lidí. Na papíře nic impozantního. Jenže v trupu se skrývá osm univerzálních vertikálních odpalovacích sil schopných vypustit střely Kalibr nebo protilodní Oniks. Defence Express třídu popisuje jako levný a mobilní nosič přesné raketové salvy, loď, kterou lze snadno rozptýlit do menších přístavů a která nepotřebuje infrastrukturu velké námořní základny.

Právě proto ji Rusko plánovalo jako páteř černomořské raketové přítomnosti. Pět Karakurtů mělo zajistit stálou rotaci nosičů Kalibrů v dosahu ukrajinského pobřeží. Z toho plánu dnes nezbylo téměř nic.

Černomořský účet: pět plánovaných, nula aktivních

Chronologie úbytku je přímočará:

• Askold – zasažen 4. listopadu 2023 v kerčské loděnici ještě před plným zařazením do služby. Těžce poškozen, fakticky vyřazen.
• Tsiklon – zničen 19. května 2024 v Sevastopolu. Podle ukrajinského ministerstva obrany šlo o první potvrzené zničení plně operačního Karakurtu.
• Amur a Tucha – přesunuty z Černého moře do Kaspického moře, tedy mimo dosah ukrajinských úderů, ale zároveň mimo operační využití proti Ukrajině.
• Pátý kus – podle ISW citujícího mluvčího ukrajinského námořnictva Dmytra Pletenčuka stále ve stavbě.

Den po zničení Tsiklonu Pletenčuk řekl novinářům větu, která shrnuje celý trend: „V Černém moři v tuto chvíli nejsou žádné raketové nosiče tohoto typu.“ Od května 2024 toto tvrzení nikdo veřejně nevyvrátil.

Přístav už není bezpečný týl

Primorský útok posouvá problém do jiné dimenze. Rusko po ztrátách u Krymu přesunulo zbývající raketové nosiče do Novorossijsku a Tuapse, dál od ukrajinských námořních dronů. Jenže dubnový a květnový souhrn ukrajinského ministerstva obrany ukazuje, že operace hlubokého úderu dnes systematicky zasahují přístavy od Baltu po Černé moře. V březnu 2026 byly zasaženy fregaty Admiral Essen a Admiral Makarov. V dubnu další fregata projektu 11356R. V prosinci 2025 ponorka projektu 636.

Primorsk leží na Baltu, stovky kilometrů od fronty. Přesto se stal terčem. Právě tohle mění strategickou kalkulaci víc než samotná ztráta jednoho trupu: Rusko nemůže jednoduše přesunout lodě „dozadu“, protože dozadu už neexistuje.

Co to znamená pro ruské Kalibry

Ztráta jednoho Karakurtu neznamená konec raketových úderů na ukrajinská města. Kalibr má podle databáze CSIS dolet 1 500 až 2 500 kilometrů a Rusko disponuje i dalšími námořními, leteckými a pozemními nosiči. Efekt je jiný, kumulativní a provozní:

• Menší počet dostupných námořních odpalovacích platforem znamená nižší hustotu salvy v jednom časovém okně.
• Nutnost ukrývat lodě ve vzdálenějších základnách prodlužuje reakční dobu a zvyšuje logistické náklady.
• Každá další ztráta zvyšuje ochranné nároky na zbývající kusy, více prostředků protivzdušné obrany kolem přístavů, méně flexibility v nasazení.

K 5. květnu 2026 ukrajinské ministerstvo obrany uvádělo celkové ruské námořní ztráty na 33 lodích a člunech plus dvou ponorkách. Přibližně 30 % bojových aktiv Černomořské flotily bylo podle stejného zdroje zničeno nebo vážně poškozeno.

Trend, který nekončí jednou lodí

Srovnání s křižníkem Moskva, potopený v dubnu 2022, nabízí perspektivu. Moskva byla vlajková loď s protivzdušným deštníkem pro celou námořní skupinu, její ztráta byla symbolický šok. Karakurt je nesrovnatelně menší. Ale zatímco Moskva byla jedna velká rána, Karakurty představují systematické ořezávání raketové kapacity po osmi buňkách najednou. A hlavně: ukazují, že ani rozptýlení do malých přístavů, ani přesun stovky kilometrů od fronty nezaručuje bezpečí.

Ruská námořní raketová hrozba nezmizela. Ale prostor, kde ji Rusko může bezpečně provozovat, se zmenšuje s každým dalším úderem na přístav, o kterém se dosud předpokládalo, že je mimo dosah.