Kontinentu se vrací síla, o jaké si Rusko může nechat zdát. Evropský HIMARS má dvojnásobnou palebnou sílu

Raketa GMLRS opustila dvoupodový odpalovač na podvozku Rheinmetall HX a dopadla přesně tam, kam měla. Pro čtrnáct evropských armád, které si systém o čtyři měsíce dříve prohlédly na uzavřeném summitu, to byl signál: Evropa si po dekádách buduje vlastní průmyslovou kapacitu v segmentu, kde dosud závisela na amerických dodávkách hotových odpalovačů. GMARS, Global Mobile Artillery Rocket System, není jen „evropský HIMARS“. Přesněji řečeno je to M270 přenesený z pásů na kola. Stejná zásoba munice, ale na silnici jede stovkou a dojede 700 km bez tankování.

Dvojnásobek, ale oproti čemu

Titulková „dvojnásobná palebná síla“ vyžaduje upřesnění. HIMARS nese jeden pod se šesti raketami GMLRS, jednou střelou ATACMS nebo dvěma novými PrSM. GMARS nese pody dva. Výsledný loadout:

• 12 raket GMLRS nebo ER-GMLRS (dosah přes 150 km)
• 2 balistické střely ATACMS (dosah přibližně 300 km)
• 4 střely PrSM (dosah přes 400 km)

Dvojnásobek tedy platí striktně vůči jednomu HIMARSu. Pásový M270, který v Evropě slouží od osmdesátých let, nese totéž, dva pody a dvanáct raket. Jenže M270 váží přes 25 tun, potřebuje tříčlennou osádku a na silnici se pohybuje rychlostí obrněnce. GMARS podle Rheinmetallu zvládne přesun se dvěma lidmi v kabině a logisticky sdílí díly se široce rozšířenou rodinou nákladních vozidel HX. Pro evropské armády, které potřebují rychle přesunovat palební prostředky po tisícikilometrových komunikacích od Baltu po Černé moře, je to zásadní rozdíl.

Schopnost, kterou Evropa ztratila

Konec studené války přinesl evropským armádám masivní škrty v dělostřelectvu. Česká armáda vyřadila poslední raketomet RM-70 na podvozku Tatra T-813 na konci roku 2010. Nebyla sama, studie IISS z roku 2025 popisuje evropské „hardware gaps“ v dlouhodosahových úderech jako systémový problém. Koncepce výstavby AČR 2035 otevřeně přiznává „limitované schopnosti vedení přesných paleb na velké vzdálenosti“.

GMARS tuto mezeru neřeší sám, ale nabízí průmyslově ukotvené řešení: evropský podvozek, evropská montáž, evropská servisní síť, a přitom plná kompatibilita s americkou municí, na níž dnes stojí západní přesná raketová palba od Chersonu po Záporoží. Klíčová munice, GMLRS, ER-GMLRS, ATACMS, PrSM, zůstává americká. Evropa se tedy nezbavuje závislosti na Washingtonu v oblasti střeliva, ale přestává být závislá na americké výrobní kapacitě samotných odpalovačů.

Co na to Rusko

Rusko disponuje Iskanderem s dosahem až 500 km a bojovou hlavicí 480–700 kg, raketomety Tornado-S i starším Smerčem. Tabulkově tedy nelze tvrdit, že by mu dlouhý dosah chyběl. Analytici RUSI ale upozorňují na něco jiného: ruský problém není v dostřelu, nýbrž v průzkumně-úderném řetězci. Nedostatek naváděcích sad, mezery v průzkumu a disperze cílů limitují reálný efekt ruských raketometů v praxi. GMARS oproti tomu vstupuje do ekosystému, kde GPS-naváděná GMLRS rutinně zasahuje bodové cíle na vzdálenost desítek kilometrů a PrSM totéž slibuje za horizontem čtyř set kilometrů.

Skutečná asymetrie tedy neleží v počtu trubek, ale v přesnosti a v integraci do západního velitelského řetězce. Dvanáct naváděných raket na jednom kolovém podvozku, který se po salvě přesune rychlostí dálničního kamionu, je pro protiúder výrazně těžší cíl než pásový M270 plížící se po polní cestě.

Kdy to bude skutečnost

Časová osa programu je krátká, ale stále neúplná. V dubnu 2023 podepsaly Rheinmetall a Lockheed Martin memorandum o spolupráci s explicitním cílem vytvořit řešení pro Německo s maximálním podílem domácí výroby. V březnu 2025 proběhl summit pro čtrnáct zemí. V srpnu 2025 první ostrá střelba. Oba výrobci mluví o „rychlé kvalifikaci a uvedení na trh“. Pevné datum sériové výroby ani první dodávky ale veřejně neoznámili.

Pro Česko by systém dával schopnostní smysl, a precedent existuje: protivzdušný SPYDER jezdí na podvozcích Tatra 815-7, historické RM-70 stálo na Tatře T-813. Rozpočet MO na rok 2026 počítá s investicemi 56,1 miliardy korun; plnohodnotný balík šesti odpalovačů s municí a podporou by podle estonského benchmarku stál řádově nižší desítky miliard. Reálné, ale jen jako velký strategický projekt.

GMARS zatím nevystřelil v boji a žádná armáda ho dosud formálně neobjednala. Přesto už není papírovým konceptem, je to fungující stroj, který v srpnu 2025 na poušti v Novém Mexiku dokázal, že umí to, co slibuje. Zbytek je otázka politické vůle a průmyslové kapacity. Obojího má Evropa v posledních třech letech víc než kdykoli od pádu Berlínské zdi.