Čína postavila obří letadlovou loď Fujian s 60 letouny. Americkým monstrům se ale vyrovnat nedokáže

Když Fujian 1. 5. 2024 poprvé opustila loděnici v Šanghaji a zamířila na otevřené moře, čínská státní média slavila historický moment. Loď o délce 316 metrů a odhadovaném plném výtlaku kolem 80–85 tisíc tun je skutečně obří, výrazně větší než obě předchůdkyně a větší i než britské nosiče třídy Queen Elizabeth. Jenže ve stejném oceánu operují americké kolosy třídy Gerald R. Ford se 100 tisíci tunami, jaderným pohonem a čtyřmi elektromagnetickými katapulty. Fujian je pro Čínu technologický milník. Vstup do stejné ligy to ale není.

Skok od sovětského dědictví

Liaoning, první čínský nosič, byl přestavěný sovětský trup o výtlaku zhruba 60–66 tisíc tun. Shandong, spuštěný v roce 2019, představoval domácí kopii téhož konceptu, asi 66–70 tisíc tun a stále ski-jump rampa místo katapultu. Obě lodě fungují v režimu STOBAR: letouny startují z nakloněné paluby vlastním tahem, což omezuje maximální vzletovou hmotnost i spektrum strojů, které mohou operovat.

Fujian je jiná kategorie. Tři elektromagnetické katapulty systému EMALS umožňují katapultový start (CATOBAR), a tedy nasazení těžších a specializovaných letounů, od stíhaček J-15T a vyvíjeného stealth letounu J-35 až po letoun včasné výstrahy KJ-600. Podle amerického ministerstva obrany může Fujian nést až 40 pevnokřídlých letounů; expertní odhady celého palubního křídla včetně vrtulníků se pohybují kolem 60 strojů, oficiální čínské potvrzení ale chybí.

Kde začíná americký náskok

Samotná velikost Fujianu imponuje, dokud ji nepostavíte vedle třídy Ford. Rozdíly jsou konkrétní:

Čísla z tabulky pocházejí z oficiálních materiálů US Navy a veřejných analytických zdrojů. Klíčový ale není jen rozdíl v tunáži nebo počtu katapultů. Je to pohon.

Proč je jaderné srdce rozhodující

Konvenční pohon Fujianu znamená závislost na palivových zásobách. Americký program námořního jaderného pohonu uvádí životnost aktivní zóny reaktoru přes 1 800 000 km (milion námořních mil) a zdůrazňuje bezkonkurenční vytrvalost a nezávislost na zásobovacích řetězcích. V praxi to znamená, že třída Ford nemusí tankovat, uvolněný prostor a hmotnost využije pro letecké palivo a munici a může zůstat v operační oblasti měsíce bez logistického konvoje.

Fujian takovou autonomii nemá. Každá delší expedice daleko od čínského pobřeží vyžaduje zásobovací flotilu, což komplikuje právě tu projekci síly, kvůli které byla loď postavena.

Přechodová generace, ne finální odpověď

Fujian není konečným cílem Pekingu. Investigativní zjištění agentury AP z listopadu 2024 odhalila satelitní snímky a dokumenty naznačující, že Čína pracuje na jaderném pohonu pro budoucí nosič. Politický komisař čínského námořnictva v březnu 2024 potvrdil stavbu čtvrté letadlové lodě. Směr je zřejmý: Liaoning jako učebna, Shandong jako domácí kopie, Fujian jako katapultový přechod, a teprve příští generace jako pokus o skutečnou paritu.

Pro nás je to relevantní nepřímo, ale reálně. NATO ve washingtonské deklaraci z července 2024 výslovně uvádí, že čínské ambice zpochybňují bezpečnostní zájmy Aliance; česká Bezpečnostní strategie i Obranná strategie z roku 2023 řadí Čínu mezi dlouhodobé výzvy. Dopad se projevuje v aliančním plánování, investicích do odolnosti a ve vazbě euroatlantické bezpečnosti na Indo-Pacifik.

Fujian je důkaz, že Čína umí stavět velké válečné lodě rychle a s moderní technologií. Zároveň je důkazem toho, jak daleko ještě má k flotile, která dokáže operovat globálně se stejnou výdrží jako jedenáct amerických supernosičů. Zatím je to loď pro západní Pacifik, ne pro celý svět.