Putinův kritik z vězení cupuje Kreml: „Jsme světu pro smích. Ukrajinci mohou brzy operovat 500 km od fronty a nezastavíme je“

Nejde o liberálního disidenta ani o exilového blogera. Girkin, známý pod přezdívkou Strelkov, patří k nejtvrdšímu jádru ruského ultranacionalismu, člověk, který dodnes volá po totální mobilizaci a bezpodmínečném vítězství. Právě proto jeho květnové dopisy z vězení, publikované spolupracovníky na oficiálním telegramovém kanálu, zasahují Kreml na místě, kde to bolí nejvíc. Kritika nepřichází zvenčí. Přichází zevnitř válečného tábora.

Ponížení před celým světem

V dopise datovaném 7. května 2026 Girkin píše, že Rusko je „poníženo před celým světem“ a nedokáže uhájit ani „obyčejné národní zájmy“. Výčet, který sestavuje, čte jako obžalobu: cizí státy zabavují ruské lodě a náklady bez jakékoli odpovědi. Moskva prodává suroviny zemím, které z nich financují zbraně pro Ukrajinu. Diplomacie selhává na celé čáře, Arménii Kreml ztrácí, aniž by pohnul prstem.

Ta poslední poznámka není úplně přehnaná. Británie a Arménie 5. května 2026 formalizovaly strategické partnerství, tedy další krok Jerevanu směrem k západním vazbám. Současně ale arménský premiér Pašinjan v únoru prohlásil, že neusiluje o uzavření ruské základny v Gjumri. Girkinova „ztráta Arménie“ je tedy spíš eroze výlučného vlivu než okamžité vyklizení pozic. Jenže právě taková eroze, pomalá, tichá, nezastavitelná, je pro velmocenský narativ Kremlu smrtící.

Girkin si bere na paškál i ruské elity. Sarkasticky komentuje polemiku, kterou otevřela mluvčí ministerstva zahraničí Zacharovová, o ruských diplomatech, kteří jezdí rodit do USA. V jeho podání je to obraz pokrytectví: lidé, kteří veřejně křičí proti Washingtonu, tam posílají své rodiny.

Duch Anchorage jako nový Minsk

Nejjedovatější pasáže se týkají toho, co Girkin nazývá jedinou ruskou strategií: čekání na „Ducha Anchorage“. Kreml tímto pojmem označuje soubor porozumění z jednání prezidentů USA a Ruska v Anchorage v roce 2025. Mluvčí Peskov o nich v únoru 2026 mluvil jako o základu pro průlom v urovnání konfliktu.

Girkin z toho dělá posměšnou nálepku. V jeho textech je „Duch Anchorage“ synonymem pro samoklam, opakování Minsků a Istanbulu, tedy dohod, které nikam nevedly. Země, která na pátý rok války nemá jinou strategii než doufat v kompromis s protivníkem, podle něj nemůže vyhrát. A Girkin chce vyhrát. To je na celé věci klíčové: nevolá po míru, volá po tvrdším vedení války. Tím jeho kritika zasahuje Kreml z úhlu, proti kterému se špatně brání, protože ji nelze odbýt jako „západní propagandu“.

Girkinův odkaz na státní návštěvu britského krále Karla III. v USA na přelomu dubna 2026 pak slouží jako další střípek mozaiky: Západ se podle něj koordinuje, zatímco Moskva čeká.

Dronová zóna: prognóza, nebo realita?

Druhá polovina Girkinových dopisů se věnuje vojenskému rozměru. Popisuje současnou realitu úderů ukrajinskými drony v pásmu 100–150 kilometrů od fronty a předpovídá, že do roka se tato „zóna dronového teroru“ rozšíří na 300 až 500 kilometrů. Města, komunikace, logistika, infrastruktura, to vše se podle něj stane pravidelným cílem.

Jak realistická je taková předpověď? Částečně ji potvrzují nezávislé zdroje:

• Analýza Carnegie Endowment z dubna 2026 popisuje novou kategorii systémů pro údery do středních hloubek operujících zhruba 30–300 km za frontovou linií.
• Oficiální ukrajinská prezentace z téhož měsíce ukazuje platformy pro hloubkové údery s doletem 700 až 2 000 kilometrů.
• Ministr Fedorov veřejně mluví o dálkově řízených dronech schopných zasahovat cíle na stovky až tisíce kilometrů.

Girkinova teze tedy nestojí na vynálezu dlouhého doletu, ten už existuje. Stojí na obavě z jeho systematizace. Rozdíl mezi jednorázovým úderem na ropné zařízení tisíc kilometrů od fronty a pravidelným, každodenním ničením logistických uzlů v pětistovkovém pásmu je obrovský. První je demonstrace schopnosti. Druhé je válka o zázemí.

Přesah, který se týká i nás

Rozšíření dronové války hluboko do ruského týlu má důsledky přesahující bilaterální konflikt. V březnu 2026 dopadly drony související s ukrajinskými útoky na ruské cíle v Pobaltí, v Estonsku zasáhl jeden z nich elektrárnu, incidenty zaznamenalo i Lotyšsko a Litva. Litevský prezident následně prohlásil, že jeho země nedovolí cizím mocnostem využívat svůj vzdušný prostor pro dronové údery.

České ministerstvo obrany mluví o opakovaných narušeních vzdušného prostoru Aliance a o vyslání českých vojáků do Polska po dronových incidentech. Na cvičení Federated Cloud 2026 Armáda ČR společně s integrovaným záchranným systémem nacvičovala ochranu obyvatel a kritické infrastruktury před drony. Praha sice Girkina jménem nekomentuje, ale řeší přesně ten typ hrozby, který popisuje.

Co Girkinovy dopisy skutečně odhalují

Nejsilnější sdělení těchto textů není „Rusko se hroutí“. Girkin sám by takovou interpretaci odmítl, chce tvrdší válku, ne kapitulaci. Skutečný význam spočívá jinde: i uvnitř pro-válečného tábora, mezi lidmi, kteří by nejraději viděli tanky na Dněpru, narůstá veřejně artikulovaná nervozita ze strategického vakua. Kreml ho zavřel, ale nedokázal umlčet jeho vliv v části publika, které čte válku jako promarněnou příležitost.

Stát, jehož vlastní jestřábi otevřeně mluví o ponížení, nekompetenci a zranitelném týlu, má problém, který se nedá vyřešit dalším trestním stíháním.