Polští tankisté s Abramsem porazili elitní Američany i Brity. Za rok poskočili ze 7. místa na 2. v nejtěžší soutěži světa

Začátek května, Fort Benning v Georgii. Osm dní extrémního tlaku: ostrá střelba, noční manévry, údržba pod časovým limitem, fyzické testy a znalostní prověrky platformy. Na startovní čáře tankové části Sullivan Cupu stojí posádky z amerických elitních divizí, britský tým a čtyřčlenná polská posádka, která ještě před dvěma lety skončila sedmá z jedenácti. Tentokrát si dojela pro stříbro. Jediná posádka, která ji předčila, patřila 4. pěší divizi USA z Fort Carson, a předčila ji výrazně, o více než sto bodů. Za Polskem ale zůstala britská tanková posádka i americké týmy minimálně z 1. jízdní divize, 1. pěší divize a 3. pěší divize. Skok ze sedmého na druhé místo za jediný soutěžní cyklus nemá v historii Sullivan Cupu mezi zahraničními účastníky obdobu.

Co je Sullivan Cup a proč na něm záleží

Sullivan Cup pořádá U.S. Army Armor School jednou za dva roky. Nejde o klasickou střeleckou soutěž, organizátoři ji navrhli jako víceoborový maraton, který testuje celou šíři toho, co tanková posádka musí zvládnout v boji. Střelba je jen jedna disciplína. Vedle ní stojí manévr v terénu, zabezpečení pozice, fyzická zdatnost celé čtyřčlenné posádky, znalost technických systémů a, což je klíčové, údržba a příprava tanku pod tlakem.

Právě údržbové úlohy a komunikace uvnitř posádky letos podle amerických organizátorů rozhodovaly nejvíc. Plukovník Justin Harper z Armor School to po vyhlášení výsledků řekl přímo: pokud si zahraniční týmy vedly dobře, znamená to, že americký výcvikový systém funguje. Brigádní generál Chad Chalfont všechny účastníky veřejně pochválil. Označení „nejtěžší soutěž světa“ je redakční zkratka, ale fakticky jde o jednu z mála mezinárodních soutěží, kde se tankové posádky z různých armád měří v americkém hodnoticím rámci na americké půdě. To jí dává váhu, kterou domácí cvičení nemají.

Dva roky, pět míst nahoru

V roce 2024 polská posádka skončila sedmá z jedenácti tankových týmů. Všechny zahraniční posádky tehdy jely na zapůjčených amerických M1A2 SEPv2, tedy na platformě, kterou Poláci v té době teprve poznávali. I tak předvedli moment, který obletěl sociální sítě: při střelecké disciplíně zasáhli dva cíle jedním nábojem. Efektní, ale na celkové pořadí to nestačilo. Za Nizozemskem skončili, Německo a Kanadu nechali za sebou.

Co se změnilo mezi lety 2024 a 2026? Přímý seznam změn ve výcviku 1. brigády veřejně dostupný není. Dohledatelné jsou ale tvrdé milníky:

• Polsko dokončilo převzetí všech 116 kusů M1A1 Abrams, objednaných jako rychlé přemostění po předání starší techniky Ukrajině.
• V lednu 2025 dorazila do Polska první várka 28 kusů nejnovějších M1A2 SEPv3; v červenci 2025 je jako první polská jednotka dostala právě 1. Varšavská obrněná brigáda.
• Pokračovala Abrams Academy, výcvikový program, který Polsko s americkou armádou rozběhlo už v roce 2022.
• Před soutěží proběhl další intenzivní výcvik na americké platformě.

Nešlo o jednu revoluční změnu, ale o kumulaci hodin na Abramsu. Víc střeleb, víc údržby, lepší sehranost posádky. Přesně to, co Sullivan Cup měří.

Proč dva typy Abramsu

Polská tanková modernizace má dvoustupňovou logiku. Prvních 116 kusů M1A1 FEP slouží jako rychlé doplnění schopností, starší, ale funkční stroje s komunikačními a řídícími systémy kompatibilními s novější verzí. Hlavní zakázka na 250 kusů M1A2 SEPv3 představuje dlouhodobou páteř. SEPv3 přináší vylepšenou ochranu, pomocnou energetickou jednotku pod pancířem, datové propojení pro moderní munici a silnější elektrickou architekturu pro palubní systémy.

Polské ministerstvo obrany nákup od začátku rámovalo jako posílení obrany východního křídla NATO a jako krok ke kompatibilitě s americkou armádou. Sullivan Cup 2026 je první veřejně měřitelný důkaz, že tato investice přináší výsledky nejen na papíře. Pozor ale na proporce: soutěž měří špičkovou posádku v kontrolovaném prostředí, ne celkovou bojovou sílu všech polských tankových jednotek.

Co to znamená pro NATO, a pro Česko

Pro alianci je polský výsledek signál, že velká armáda na východním křídle umí rychle vstřebat americkou těžkou techniku a výcvikové standardy. Interoperabilita s U.S. Army není jen heslo v dokumentech, je měřitelná a Polsko ji předvedlo v přímé konkurenci s americkými profesionály.

Česká armáda jde jinou cestou. V září 2025 závazně objednala 44 tanků Leopard 2A8, první kusy dorazí až v roce 2028 a dodávky poběží do roku 2031. Polský příklad ukazuje, že výsledky přicházejí až po několika letech souvislého výcviku na nové platformě, ne hned po podpisu kontraktu. Pokud Česko chce jednou dosáhnout podobné úrovně na Leopardu, hodiny na tanku musí začít nabíhat co nejdřív, ideálně ještě před příjezdem prvních strojů, třeba na zapůjčených kusech od spojenců.

Stříbro, ne zlato, a přesto průlom

Čtyřka z Fort Carson vyhrála zaslouženě a s jasným náskokem. Polská posádka na ni nestačila napříč disciplínami, ne jen v jedné slabé části. Přesto je druhé místo pro zemi, která Abramsy provozuje teprve tři roky, mimořádný výkon. Irská posádka navíc ve stejném týdnu vyhrála soutěž v kategorii bojových vozidel pěchoty Bradley, takže Polsko nebylo jediný spojenec, který na americké půdě překonal domácí konkurenci.

Nejdůležitější zpráva z Fort Benningu není samotné stříbro. Je to rychlost, s jakou Polsko převedlo nákup Abramsů do měřitelného výkonu v americkém hodnoticím systému. Většina evropských armád potřebuje na absorpci nového hlavního bojového tanku podstatně déle, než aby její posádka za tři roky ohrozila americkou špičku na jejím domácím hřišti.