Bělorusko se připravuje na válku. Volí selektivní mobilizaci, která má zemi zachránit

Dne 12. května 2026 se Alexandr Lukašenko sešel s ministrem obrany a potvrdil, že běloruská armáda bude „selektivně“ doplňována o další jednotky. Nebyl to blesk z čistého nebe. Předcházely mu dva měsíce rozsáhlých prověrek bojeschopnosti, neohlášené povolávání rezervistů a dubnový dekret nařizující nástup mladých důstojníků ze zálohy. Žádný z těchto kroků sám o sobě nepředstavuje všeobecnou mobilizaci. Dohromady ale skládají obraz státu, který se systematicky připravuje na scénář, ve kterém bude muset bojovat, a přitom se snaží vyhnout politickým a ekonomickým nákladům plného válečného režimu.

Pět měsíců, čtyři klíčové kroky

Chronologie začíná 16. ledna 2026. Toho dne odstartovala nejrozsáhlejší prověrka bojeschopnosti běloruských ozbrojených sil za poslední roky. Podle analýzy polského Institutu mezinárodních vztahů (PISM) šlo o dvouměsíční akci, jejíž části poprvé přímo zadával a dohlížel sám Lukašenko. To ji posouvá nad úroveň běžného výcvikového cyklu.

Během prověrky byli bez předchozího ohlášení povoláváni rezervisté. Armáda testovala, jak rychle dokáže doplnit stavy, přesunout techniku a aktivovat teritoriální obranu. V březnu přišlo závěrečné cvičení Západního operačního velitelství podle scénáře odražení útoku silnějšího protivníka.

Třetí krok padl 17. dubna: dekret č. 132 nařídil nástup mužských důstojníků v záloze do 27 let bez možnosti odkladu. Cíl byl konkrétní: zaplnit primární důstojnické pozice, které armáda nedokázala obsadit z řad aktivních vojáků.

Čtvrtý krok přišel 12. května, kdy Lukašenko veřejně potvrdil princip „selektivního doplňování“ dalších částí armády. Přesný počet povolaných otevřené zdroje neuvádějí.

Co znamená „selektivní mobilizace“

Důležité upozornění: v běloruském právu pojem „selektivní mobilizace“ jako formální institut neexistuje. Zákon o branné povinnosti rozlišuje službu v záloze, svolání na cvičení a mobilizaci v době války. To, co Minsk od ledna provádí, je spíš politicko-administrativní praxe, kombinace nástrojů, které dohromady zvyšují bojeschopnost armády, aniž by stát musel vyhlásit mobilizaci celostátního rozsahu.

Srovnání s Ruskem je poučné. Moskva 21. září 2022 spustila federálním dekretem „částečnou mobilizaci“ a tehdejší ministr obrany Šojgu hovořil o 300 000 rezervistech. Výsledek: chaotické odvody, masový útěk mužů za hranice, politický šok. Bělorusko v roce 2026 jde jinou cestou:

• Žádný celostátní mobilizační dekret
• Cílené doplňování konkrétních kategorií (důstojníci v záloze do 27 let)
• Neohlášené testy rezerv místo plošného odvodu
• Prověrky řízené přímo z prezidentské kanceláře

Právě v tom vidíme jádro věci. Lukašenkův režim chce zvýšit vojenskou použitelnost státu, ale nechce doma otevřít plnohodnotný válečný režim. Nižší ekonomická cena, nižší politické riziko, menší šance na paniku.

Proč teď a proti komu

Oficiální rámec je obranný. Běloruské zdroje mluví o hrozbách v podobě dronů, přesně naváděné munice a útoku technologicky vyspělého protivníka. Širší kontext je ale jiný.

NATO explicitně uvádí, že Bělorusko umožňuje ruskou válku proti Ukrajině tím, že poskytuje své území a infrastrukturu. Kyjev jde ještě dál: v únoru 2026 uvalil sankce na Lukašenka osobně a na více než 3 000 běloruských podniků napojených na ruské válečné úsilí. Ukrajinská strana tvrdí, že z běloruského území byla ve druhé polovině roku 2025 budována infrastruktura pro řízení útočných dronů a připravováno rozmístění raketového systému Orešnik.

PISM čte celou dvouměsíční prověrku jako vojenský signál směrem k Ukrajině i státům východního křídla NATO. Prakticky tedy nejde jen o obranu před hypotetickým útokem. Jde o přípravu na regionální eskalaci, ve které by Bělorusko mohlo být vtaženo, nebo se samo zapojit, do konfliktu, který už čtvrtý rok zuří na jeho jižní hranici.

Jak reagují sousedé

Polsko, Litva i Ukrajina berou situaci vážně a převádějí obavy do konkrétních opatření:

• Polsko v březnu 2026 prodloužilo nárazníkovou zónu na hranici s Běloruskem do 4. června, pokračuje v kontrolách na hranici s Litvou do října a v březnu spustilo první moduly antidronového systému na běloruské hranici.
• Litva v lednu formálně protestovala kvůli narušení vzdušného prostoru z běloruského směru. Ministr zahraničí Budrys v únoru označil demokratické Bělorusko za litevský národní bezpečnostní zájem a upozornil na pokračující hybridní útoky.
• Ukrajina v únoru a dubnu uvalila dvě vlny sankcí s výslovným varováním, že Bělorusko nesmí být vtaženo do války a nesmějí z něj směřovat operace proti dalším evropským státům.

Pro Českou republiku jsou důsledky nepřímé, ale reálné. Vyšší tlak na východní křídlo NATO znamená větší potřebu rychlého posílení protivzdušné obrany, průzkumu a logistické podpory spojencům na severovýchodě aliance. Aktivita Eastern Sentry, kterou NATO provozuje od září 2025, je jednou z odpovědí.

Co nemůžou ti, kterých se to týká

Běloruští muži spadající do kategorií zasažených dubnovým dekretem mají úzký manévrovací prostor. Alternativní civilní služba existuje, ale podle International Peace Bureau je dostupná prakticky jen na náboženském základě. Novela trestních zákoníků z února 2025 zpřísnila postihy za vyhýbání se službě. A prostředí, ve kterém by mohl vzniknout otevřený odpor, popisuje Human Rights Watch jako prostor pokračující represe: procesy v nepřítomnosti proti exilu, tlak na příbuzné, zabavování majetku.

Veřejné protesty proti aktuální mobilizační praxi se v otevřených zdrojích nepodařilo doložit. V zemi, kde režim od roku 2020 systematicky likviduje jakoukoli organizovanou opozici, to nepřekvapí.

Bělorusko si vybralo cestu, která mu umožňuje zvyšovat vojenskou pohotovost po kapkách, bez šoku celostátní mobilizace, bez masového útěku branců za hranice, bez otevřeného přiznání, že se chystá na válku. Právě ta opatrnost ale prozrazuje, jak vážně Minsk situaci bere.