Generál spočítal ruské ztráty na Ukrajině. O tolik nepřišla ani Amerika za celou druhou světovou válku

Dne 3. dubna 2026 stál čtyřhvězdičkový generál ve výslužbě a bývalý ředitel CIA na pódiu Kyiv Security Forum a vyslovil číslo, které si zaslouží zastavení. „Výrazně přes 1,3 milionu mrtvých a zraněných.“ Jeden konflikt, čtyři roky, jedna armáda. Když totéž číslo položíte vedle oficiální statistiky amerického ministerstva pro veterány, vyjde vám, že ruské ztráty na Ukrajině převyšují veškeré americké vojenské ztráty z let 1941–1945 o zhruba 224 tisíc lidí, tedy o pětinu navíc. Jenže vysoký účet sám o sobě válku neukončuje, a právě v tom je jádro příběhu.

Jak vypadá srovnání v číslech

Americké ztráty ve druhé světové válce podle U.S. Department of Veterans Affairs: 291 557 padlých v boji, 113 842 dalších úmrtí ve službě a 670 846 nesmrtelných zranění. Dohromady 1 076 245 vojenských ztrát za téměř čtyři roky globálního konfliktu na dvou oceánech a třech kontinentech.

Petraeovo „výrazně přes 1,3 milionu“ je nad tím o 223 755 lidí. Jinak řečeno: Rusko za čtyři roky války proti jedinému sousedovi zaplatilo víc než Spojené státy za celou světovou válku. Srovnání má limity, nejde o sovětské ztráty z téhož konfliktu (ty byly mnohonásobně vyšší) ani o celkové spojenecké součty. Ale jako měřítko ceny, kterou jedna armáda platí za jeden konflikt, je brutálně výmluvné.

Odkud číslo pochází a co říká metodika

Petraeus v přepisu projevu nepublikoval vlastní výpočetní metodu. Jeho odhad je expertní syntéza, nikoli auditovatelná databáze. Nejbližší oficiální opora je ukrajinské ministerstvo obrany, které téhož dne uvádělo 1 301 260 ruských personálních ztrát. Analytický think-tank CSIS v lednu 2026 odhadoval „téměř 1,2 milionu“ ruských ztrát do konce roku 2025, tedy nižší číslo, ale starší časový řez.

Na opačném konci spektra stojí nezávislý projekt Mediazona/BBC, který k únoru 2026 ověřil jménem a příjmením 200 000 ruských mrtvých. Sami autoři upozorňují, že jde o konzervativní minimum, zahrnuje jen oběti potvrzené z otevřených zdrojů, nikoli zraněné ani nezvěstné.

Petraeovo číslo tedy není osamocené. Leží v horní části veřejně dostupného odhadového pásma a je prakticky totožné s ukrajinskou oficiální linií. To neznamená, že je přesné na jednotky, znamená to, že řádová velikost je konzistentní napříč zdroji.

Proč Rusko při takových ztrátách stále bojuje

Tady končí síla tohoto srovnání a začíná složitější realita. CSIS popisuje válku jako opotřebovací konflikt, v němž Rusko akceptuje extrémní cenu za minimální teritoriální zisky. Malé pěší útočné skupiny, masivní dělostřelecká podpora, klouzavé bomby, FPV drony. Ekonomika je pod tlakem, ale nezhroutila se.

Petraeus sám na pozdějším vystoupení 24. dubna tvrdil, že Rusko už ztrácí více lidí, než dokáže mobilizovat. To je důležitý ukazatel trendu, ne okamžitého kolapsu. Opotřebovací válka funguje, dokud stát dokáže nahrazovat ztráty náborem, průmyslem a politickou vůlí. Podle průzkumu Levada Center z března 2026 sice 64 % Rusů chce přejít k mírovým jednáním a 43 % z nich argumentuje právě vysokými ztrátami, ale 72 % současně deklaruje podporu ozbrojeným silám. V autoritářském prostředí mají taková čísla omezenou výpovědní hodnotu, přesto naznačují, že společenský tlak roste, byť nerovnoměrně.

Mediazona navíc ukazuje, že břemeno války dopadá především na chudší regiony, malá města a venkov. Moskva a Petrohrad zůstávají relativně nedotčené. To vysvětluje, proč se v ruských metropolích neprojevil společenský šok odpovídající absolutním číslům.

Co stojí za vysokou cenou: ukrajinský ekosystém

Petraeův hlavní argument nebyl jen o počtu mrtvých. Byl o tom, proč je cena tak vysoká. Podle něj není klíčový samotný dron, ale celý systém: bezpilotní prostředky ve vzduchu, na zemi i na moři propojené se senzory a softwarem pro řízení boje. V rozhovoru pro CBS News rozvedl, že klíčem je celkový ekosystém velení a řízení, konkrétně systém DELTA, který digitalizuje bojiště a zkracuje rozhodovací smyčku mezi detekcí a zásahem.

Ukrajina podle Petraea proměnila válku v konflikt, kde každý ruský voják na frontové linii čelí bezprecedentní hustotě senzorů a úderných prostředků. Výsledkem je, že postup o kilometr stojí stovky životů.

Co to znamená pro Česko

Pro českou bezpečnostní politiku jsou ruské ztráty dvojsečné. Na jedné straně potvrzují, že ruská armáda platí za postup cenu, která podkopává její dlouhodobou bojeschopnost. Na druhé straně válka urychluje vývoj hrozeb, na které se musí připravit i střední Evropa, především drony a útoky na kritickou infrastrukturu.

Bezpečnostní rada státu v lednu 2026 potvrdila pokračování české muniční iniciativy a výslovně zmínila čerpání zkušeností z Ukrajiny pro ochranu infrastruktury proti dronům. Ministerstvo obrany v dubnu představilo pět zakázek na téměř 3 000 bezpilotních prostředků pro Armádu České republiky do roku 2028. Směr je jasný: Česko nejen pomáhá Ukrajině, ale současně přestavuje vlastní obranu podle lekcí, které válka každý den přináší.

Číslo 1,3 milionu je měřítko ceny, kterou Rusko platí. Není to ale datum konce války. Opotřebovací konflikty končí, až jedna strana vyčerpá schopnost nahrazovat ztráty, a ten bod se blíží, ale ještě nenastal.