Ukrajinci přeletěli Azovské moře, aby překvapili ruskou leteckou základnu. Hořela a PVO zcela selhala

Kolem třetí hodiny ranní místního času se na stojánkách ruské námořní letecké základny v Jeysku na pobřeží Azovského moře rozsvítily první ohně. Ukrajinské Síly bezpilotních systémů oznámily, že jejich dlouhodosahové drony pronikly přes azovské akvatorium a dopadly přímo na vojenskou techniku, obojživelný letoun Be-200 „Altair“, námořní vrtulník Ka-27 a krátkodosahové systémy PVO Tor-M2 a Pancir-S1, které měly základnu chránit. Velitel Sil bezpilotních systémů Robert „Maďar“ Brovdi upřesnil na svém kanálu, že noc přinesla celkem 55 zásahů na 23 vojenských cílů po celém Rusku, přičemž Jeysk patřil k nejcennějším.

Co přesně hořelo a co zatím chybí

Ukrajinská strana prezentuje bilanci sebevědomě: zničený Be-200, zasažený Ka-27, vyřazené prvky blízké PVO. Be-200 přitom není sériový stroj, jde o specializovaný obojživelný letoun, jehož posádky podle dřívějších zpráv agentury TASS procházely výcvikem právě v centru bojového použití v Jeysku. Ka-27 zase tvoří páteř ruských námořních vrtulníkových perutí a plní průzkumné i protiponorkové úkoly.

Nezávislé satelitní snímky, které by potvrdily úplný rozsah škod na hangárech a stojánkách, v době publikace veřejně dostupné nejsou. Bilanci proto čteme jako ukrajinské oficiální tvrzení, konkrétní, ale zatím jednostranné.

Proč PVO selhala právě tady

Ruské ministerstvo obrany tentýž den oznámilo zničení 355 ukrajinských dronů nad řadou regionů včetně Krasnodarského kraje a Azovského moře. Jinými slovy: Moskva útok jako celek registrovala, hlásila masivní sestřely, a přesto se část vlny dostala až na plochu chráněné základny.

Překvapení nespočívalo v neviditelnosti. Spočívalo v tom, že útočná trasa vedla přes azovské akvatorium, kde je hustota radarového pokrytí nižší než nad pevninou, a drony obešly právě tu vrstvu obrany, která měla základnu krýt na posledních kilometrech. Analýza ukrajinských dálkových úderů publikovaná Ukrajinskou pravdou popisuje, že klíčem k průniku je identifikace mezer v krátkodosahových systémech Tor a Pancir kolem cíle. V Jeysku tyto systémy nejenže nezabránily zásahu, samy se staly terčem.

Jeysk už hořel jednou

Nejde o první úspěšný průnik k tomuto uzlu. V červnu 2024 ukrajinské námořnictvo oznámilo zásah 726. výcvikového centra PVO v Jeysku a tvrdilo zničení 120 dronů různých typů, které tam byly uskladněny. Tehdy šlo hlavně o infrastrukturu a výcvikové zázemí pro operátory bezpilotníků. Tentokrát je těžiště jinde, podle ukrajinské strany padla letecká technika přímo na stojánkách. Analytici z RUSI přitom opakovaně upozorňují, že ruská předsunutá i pobřežní letiště často postrádají tvrdé kryty, takže i relativně lehký prostředek dokáže způsobit citelné škody na drahé technice.

Jeysk leží zhruba 270 kilometrů od ukrajinského Záporoží. Není to hluboké vnitrozemí, ale pobřežní uzel námořního letectva, výcviku a blízké PVO, kombinace, která z něj dělá lákavý a opakovaně zasažitelný cíl.

Systematický tlak, ne náhoda

Útok na Jeysk zapadá do kampaně, kterou Kyiv Independent na základě databáze ověřených zásahů popsal jako systematické ničení ruské protivzdušné obrany, přes 492 úderů na infrastrukturu PVO jen mezi červnem 2025 a březnem 2026. Logika je jednoduchá: každý zničený Tor nebo Pancir znamená díru, kterou příště proletí další vlna. A každý úspěšný zásah na základnu nutí Rusko přesouvat obranu z jednoho sektoru do druhého, čímž se otevírají mezery jinde.

Tento trend má praktický přesah i pro Česko. Ministerstvo obrany v rámci cvičení Federated Cloud 2026 klade rostoucí důraz právě na protidronovou obranu jako rychle se vyvíjející hrozbu. Útoky typu Jeysk ukazují proč: i chráněný vojenský objekt s dedikovanou PVO může být prolomen, pokud útočník zná slabiny a naplánuje trasu.

Jeysk po zásahu téměř jistě dostane silnější lokální krytí. Jenže každý Pancir přesunutý sem bude chybět někde jinde, a právě v tom spočívá skutečný efekt nočních dronů nad Azovem.