Čínská J-20 letí rychlostí Mach 2,0 a americká F-35 ji nemá šanci dohnat. Prý to nevadí, ale čísla mluví jinak

Když se dva bojové letouny páté generace potkají v situaci, kde jeden uniká a druhý pronásleduje, rozhoduje prostá aritmetika: pomalejší letoun rozestup nezmenší. F-35A Lightning II od Lockheed Martin má podle fact sheetu amerického letectva maximální rychlost Mach 1,6, a to při plné interní výzbroji, tedy v reálné bojové konfiguraci. Chengdu J-20 je v neklasifikovaném přehledu DIA vedena jako Mach 2 class; analytický tracker Mitchell Institute uvádí totéž číslo. V čisté honičce, bez taktické poziční výhody, F-35 čínský stroj nedožene. To je fakt. Otázka zní, jestli na tom záleží tolik, jak se zdá.

Dvě filozofie, jedno nebe

F-35 nebyla navržena jako nejrychlejší letoun na obloze. Byla navržena jako něco jiného, víceúčelová platforma, která má nahradit celou řadu starších typů od F-16 po AV-8B, a přitom zůstat neviditelná, propojená a schopná zasáhnout cíl dřív, než protivník vůbec zjistí, že je v boji. Program od počátku mluví o vyváženém přístupu mezi přežitelností, smrtonosností, konektivitou a provozními náklady. U jedné z variant rodiny musel konstruktér vyřešit i krátký vzlet a vertikální přistání pro námořní pěchotu. Nižší maximální rychlost není chyba. Je to cena za šíři zadání.

J-20 vstoupila do služby s jinou ambicí. Podle výroční zprávy amerického ministerstva obrany z prosince 2024 jde o operačně zavedený typ, žádný prototyp, s plánovanými upgrady včetně motorů WS-15, které by mohly přinést schopnost supercruise, tedy nadzvukový let bez přídavného spalování. Větší drak, delší dosah, vyšší rychlost. Mitchell Institute odhaduje bojový dosah J-20 na přibližně 2 000 km (1 080 námořních mil) a maximální dolet na přibližně 6 000 km (3 240 námořních mil). F-35A má oficiálně přes 1 090 km (590 námořních mil) bojového radiusu a přes 2 220 km (1 200 námořních mil) doletu na interní palivo. J-20 je zkrátka větší a kinematicky „delší“ platforma.

Kde rychlost rozhoduje, a kde ne

Moderní vzdušný boj se odehrává převážně za hranicí vizuálního kontaktu. Rakety dlouhého dosahu, elektronický boj, fúze dat z radaru, infračervených senzorů, systému DAS a externích zdrojů, to vše posouvá rozhodující okamžik daleko před chvíli, kdy by se dva letouny honily v přímce. Technická dokumentace Lockheed Martin popisuje systém fúze dat F-35 jako řešení, které skládá taktický obraz z desítek zdrojů do jediného displeje. Pilot nemusí interpretovat surová data. Vidí odpovědi.

Studie CASI při americké Air University z července 2025 přitom výslovně varuje před zjednodušením, že větší radar J-20 automaticky znamená lepší letoun. Delší detekční vzdálenost neznamená vzdušnou nadvládu, pokud ji nedoprovází odpovídající stealth, elektronická ochrana a taktika.

Jenže existují scénáře, kde rychlost stále mluví hlasitě. Přepad, únik po odpalu, vynucení výhodné geometrie pro vlastní střelu, práce s energií v závěrečné fázi souboje. Čím víc se střet blíží klasickému zachycení a pronásledování, tím víc je deficit 0,4 Machu hmatatelný. Čím víc jde o síťovou válku vedenou na dálku, tím méně rozhoduje samotné maximum.

Co to znamená nad Tchaj-wanským průlivem

Blízko čínského pobřeží hraje J-20 do karet geografie. CASI naznačuje, že letoun může být optimalizován pro vytvoření jakési ochranné stěny s dlouhým čelním dosahem radaru, tedy pro obranu vlastního prostoru, ne nutně pro expedici přes oceán. Dál od pobřeží, bez tankerů, se dosahová výhoda zmenšuje.

Výsledek případného střetu by neurčovalo „Mach 2 versus Mach 1,6″. Rozhodoval by celý kill chain: kdo koho uvidí první, kdo má lepší elektronický boj, kdo přežije ztrátu tankerů a letounů včasného varování, kdo má víc dlouhodosahových střel a kdo je lépe síťově propojený. F-35 v tomto řetězci hraje roli „mozku“, informačního uzlu, který vidí, třídí a řídí. J-20 má papírově silnější „nohy“.

Český rozměr: 24 letounů a co dál

Česká republika podepsala nákup 24 kusů F-35A s prvním příletem v roce 2031. Do té doby zůstávají v provozu pronajímané Gripeny, jejichž smlouva byla prodloužena do roku 2035. Bezpečnost českého nebe ale nestojí na jednom typu letounu. NATO Air Policing je součástí širší architektury integrované protivzdušné a protiraketové obrany, s řídicími centry, pozemními radary a letouny několika spojeneckých zemí. Britské RAF otevřeně popisuje, jak F-35B operuje bok po boku s Eurofighterem Typhoon. Smíšené flotily jsou norma, ne výjimka.

Pro Česko z rychlostní mezery neplyne závěr, že F-35 je špatná volba. Plyne z ní ale připomínka, že žádný jednotlivý parametr jednoho letounu nenahrazuje systém.

Rozdíl 0,4 Machu existuje a žádné marketingové rámování ho nesmaže. Americká sázka na to, že informační převaha vyváží kinematický deficit, je promyšlená, ale zůstává sázkou. Ověřit ji může až skutečný boj, a ten si nikdo nepřeje.