Nejsilnější námořní mocnosti světa podle tonáže: Rusko je naleštěná bída, Amerika má více než celá první pětka

Když analytický portál Global Firepower zveřejnil tonážní žebříček námořních sil pro rok 2026, čísla vypadala jako překlep. Spojené státy s celkovou tonáží 8 265 799 tun překonávají součet druhé až páté příčky o více než dva miliony tun. Přesněji o 2 216 798 tun. Jinými slovy: i kdybyste spojili flotily Číny, Ruska, Japonska a Indie do jednoho obřího loďstva, pořád by se na americké námořnictvo nedívaly ani zdola. A pak je tu Rusko, země, která se považuje za námořní velmoc, ale jejíž tonáž odpovídá zhruba šestině toho, co mají Američané.

Pět jmen, propastné rozdíly

Žebříček Global Firepower měří celkovou tonáž flotily jako ukazatel schopnosti promítat sílu přes oceány. Ke stavu v lednu 2026 vypadá první pětka takto:

Součet míst 2–5 činí 6 049 001 tun. Americká flotila je nad nimi o 36,7 %. Důležitá poznámka: formulace „více než celá první pětka“ platí, pokud z ní vyřadíte samotné USA. Započítat Ameriku do skupiny, kterou má překonat, by byl aritmetický nesmysl, ale i bez toho je převaha drtivá.

Čína na druhém místě drží 39 % americké tonáže. Pentagon ji přitom ve výroční zprávě o čínské vojenské síle označuje za největší námořnictvo světa podle počtu hlavních bojových platforem, přes 370, s projekcí růstu na 435 do roku 2030. Čísla tedy záleží na tom, co měříte. V tonáži vede Amerika. V počtu trupů Čína.

Rusko: hodně lodí, málo váhy

Ruské námořnictvo vypadá na papíře impozantně. Global Firepower mu připisuje 747 námořních aktiv, o 282 víc než Spojeným státům. Jenže v tonáži je to jen 1 426 539 tun, tedy sotva třetina čínské flotily a šestina americké. Jak je to možné?

Odpověď leží ve složení flotily. Rusko po studené válce upřednostňovalo ponorky a menší raketové korvety před velkými hladinovými loděmi. Má 66 ponorek, hustou síť korvet a relativně málo velkých eskortních a výsadkových plavidel, která táhnou tonáž nahoru. Sovětské dědictví stárne, opravárenská kapacita nestačí a sankce zpomalují přísun komponentů.

A pak přišla válka. Podle analýzy Carnegie Endowment z dubna 2026 vlna ukrajinských útoků mezi srpnem 2023 a březnem 2024 donutila většinu černomořské flotily stáhnout se do přístavu Novorossijsk. Ruská kapacita pro dálkové údery střelami s plochou dráhou letu klesla o čtvrtinu, protilodní kapacita téměř o 40 %. Ukrajinské ministerstvo obrany eviduje ztráty a poškození klíčových plavidel včetně ponorky Rostov na Donu nebo raketového člunu Cyklon.

Přesto by bylo chybou Rusko odepsat. Analytici z RUSI upozorňují, že i omezená černomořská flotila si drží významný raketový potenciál, schopnost minování a kontrolu regionálních průlivů. Pod hladinou zůstává Rusko nebezpečné. Na hladině je ale naleštěná bída, symboly velmoci bez odpovídající nosnosti.

Proč tonáž není celý příběh

Tonáž měří velikost, ne smrtonosnost. Americký Naval Institute to říká přímo: tonáž nemůže plně definovat bojeschopnost flotily. Záleží na střelách, senzorech, propojení systémů, připravenosti posádek a ceně za dosažený efekt.

Alternativní žebříček portálu WDMMW, který hodnotí i modernizaci, logistiku, mix sil a bojovou zkušenost, mění první pětku na USA, Čínu, Rusko, Indonésii a Jižní Koreu. Japonsko a Indie vypadnou, objeví se státy s menší tonáží, ale vyváženější strukturou.

Přesto je tonáž nejlepším hrubým ukazatelem jedné konkrétní věci: schopnosti promítat sílu na dlouhou vzdálenost. Velké letadlové lodě, výsadkové platformy, zásobovací a eskortní lodě, to všechno váží. A právě tato kategorie rozhoduje o tom, kdo dokáže operovat tisíce kilometrů od domovského přístavu. Americká 7. flotila udržuje nepřetržitou předsunutou přítomnost v Indo-Pacifiku. 5. flotila hlídá Hormuzský průliv, Suezský průplav a Báb al-Mandab. Žádná jiná země nic takového nedokáže.

Co to znamená pro svět a pro Česko

Přes 80 % objemu světového obchodu se podle UNCTAD přepravuje po moři. Geopolitické krize prodlužují trasy a zvyšují náklady, ale nezastaví tok zboží, pokud někdo hlídá klíčové úžiny. Tím někým jsou dnes Spojené státy.

Pro Českou republiku, zemi bez přístupu k moři, to zní jako vzdálené téma. Není. Námořní strategie NATO z října 2025 výslovně spojuje kontrolu moří s ochranou transatlantických posil, zásobovacích tras a podmořské infrastruktury. Pokud by Aliance ztratila průchodnost námořních koridorů, nedorazí posily, munice ani energie. Bezmořský stát je na námořní dominanci svých spojenců závislý víc, než si většina jeho obyvatel uvědomuje.

Námořní supervelmoc roku 2026 není ten, kdo má nejvíc trupů. Je to ten, kdo unese nejvíc oceánské síly na druhý konec planety a dokáže ji tam držet. Podle tonáže i podle praxe je to stále Amerika. A propast se zatím nezmenšuje.