Ukrajinci naklonovali ruský S-400 a překonali ho, jeho výrobu si navíc z většiny lokalizovali. Střely jsou lehčí, rychlejší a lépe manévrují

Denys Štilerman, šéf Fire Pointu, v polovině května 2026 zveřejnil na síti X prezentaci interceptorové střely FP-7.x a systému, který kolem ní staví. Tvrdí, že raketa je lehčí, rychlejší a manévrovatelnější než její ruský předobraz, střela 48N6 používaná v kompletu S-400. Kompozitní tělo z uhlíkových materiálů, rychlost 1 500 až 2 000 metrů za sekundu, délka 7,25 metru a téměř kompletní výroba na Ukrajině. Čísla zní ambiciózně. Jenže první ostrý zásah balistického cíle firma plánuje až na konec roku 2027. Mezi prezentací a funkčním protibalistickým štítem leží ještě hodně práce, a právě v tom prostoru se odehrává skutečný příběh projektu Freya.

Východní raketa, západní mozek

Označení „klon S-400″ je zkratka, která sedí jen napůl. Fire Point nepřevzal celý ruský komplet, radary, velení, datové spoje. Převzal konstrukční logiku samotné střely. Základ FP-7.x stojí na sovětsko-ruské rodině 48N6, tedy na raketě, jejíž aerodynamický koncept je v postsovětském prostoru dobře známý a technicky dostupný. Všechno ostatní je jiné.

Radary mají být evropské, v prezentaci se objevují Saab Giraffe 8A, Thales Ground Master 400, Hensoldt TRML-4D, Leonardo KRONOS Land nebo dánský Weibel GFTR-2100. Velitelské centrum stojí na norském Kongsberg FDC, integrace běží přes Link-16 a formát ASTERIX. Výsledkem je hybridní architektura: ukrajinský efektor zasazený do NATO-kompatibilního ekosystému. Právě tohle odlišuje Freyu od pouhého reverzního inženýrství.

Co je ověřené a co zatím jen slib

Fire Point veřejně sdělil několik parametrů FP-7.x: rychlost, délku, materiál těla a dosah kolem 300 kilometrů. Štilerman v rozhovoru pro Defense News zároveň uvedl cíl srazit cenu jednoho interceptu pod milion dolarů, zlomek toho, co stojí americký PAC-3 MSE.

Co veřejně doložené není:

• Přesná hmotnost střely a číselné srovnání manévrovacího přetížení s ruskou 48N6.
• Reálná obálka zásahu ověřená nezávislým testem.
• Jakýkoli ostrý zásah balistického cíle.

V podcastu s Janinou Sokolovou z 18. května 2026 Štilerman řekl, že FP-7.x má „plný výrobní cyklus kromě jednoho detailu“. Ten jediný importovaný díl firma nejmenuje, neznáme ani jeho povahu, ani zemi původu. Zároveň ale Fire Point otevřeně přiznává, že v radarech, naváděcích hlavicích a komunikačních systémech expertizu nemá a hledá evropské partnery. Téměř plná lokalizace se tedy týká samotné rakety, nikoli celého systému Freya.

Proč Ukrajina staví vlastní štít

Odpověď je prostá: Patriotů je málo a jsou drahé. Ukrajinský vicepremiér Mychajlo Fedorov v únoru 2026 vyzval evropské partnery ke společným protibalistickým projektům. Argument zní logicky: Evropa sama nemá dostatek kapacit proti balistickým hrozbám typu Iskander-M a americké systémy nejsou škálovatelné v potřebném objemu.

Fire Point do tohoto rámce zapadá. V dubnu 2026 při návštěvě Německa podepsala firma technologickou dohodu s německým Diehlem, jednu ze dvou, které oficiálně potvrdila Kancelář prezidenta Ukrajiny. Freya tak přestala být startupovým nápadem a posunula se na úroveň státem podporovaného průmyslového projektu. Francie podle květnového jednání Zelenského s Macronem rovněž deklarovala ochotu pracovat na protibalistických schopnostech, i když přímé napojení na Freyu veřejné zdroje nepotvrzují.

Co to znamená pro Evropu a pro Česko

Freya míří do kategorie, kterou Evropa zoufale potřebuje: škálovatelná protibalistická vrstva za přijatelnou cenu. Pokud Fire Point splní vlastní harmonogram a na konci roku 2027 předvede funkční intercept, vznikne produkt, který by mohl doplnit existující systémy SAMP/T nebo Patriot tam, kde jich není dost.

Česká stopa v projektu se zatím ve veřejných zdrojích neobjevuje. Doložení partneři jsou z Německa, Norska a Francie a od firem jako Saab, Thales či Hensoldt. Česko nicméně samo označuje protivzdušnou obranu za modernizační prioritu a Ukrajině už dodávalo systémy kratšího dosahu, například prostředek Viktor od Excalibur Army. Ten ale operuje v úplně jiné vrstvě. Viktor je systém protivzdušné obrany krátkého dosahu (SHORAD) proti dronům a letadlům. FP-7.x míří na balistické střely letící rychlostí přes Mach 4. Jsou to komplementární, nikoli konkurenční systémy.

Ambice versus realita: horizont 2027

Největší síla projektu Freya nespočívá v tom, že Ukrajina „zkopírovala Rusko“. Spočívá v modelu: vzít známý raketový základ, obalit ho evropskými senzory a velením a vyrobit z toho exportovatelný protibalistický produkt za zlomek ceny amerických řešení. Největší slabina je symetrická: zatím jde o architekturu na slidech a raketu bez veřejně doloženého ostrého testu.

Štilerman sám říká konec roku 2027. Do té doby je FP-7.x příslib, ne zbraň. Ale příslib, za kterým už stojí státní dohody, evropští partneři a válkou vynucená motivace, jakou žádný západní zbrojní startup nemá.