Petr Pavel přitvrdil vůči Rusku, aby to pochopilo. Navrhuje sestřelovat letadla, která naruší vzdušný prostor NATO

Tři dny poté, co rumunské F-16 nad Estonskem sestřelily neidentifikovaný bezpilotní prostředek, seděl Petr Pavel v Praze před reportérem britského deníku The Guardian a posouval debatu o kus dál. Nemluvil už jen o dronech. Mluvil o tom, že NATO by mělo být připraveno sestřelit „buď bezpilotní, nebo pilotované letadlo“, pokud Rusko nepřestane testovat vzdušný prostor Aliance. K tomu přidal seznam „asymetrických“ kroků, které nezabíjejí lidi, ale podle něj bolí víc než stovky diplomatických protestů: vypnutí internetu, satelitů, odříznutí ruských bank od globálních finančních systémů. Rozhovor vyšel 22. května 2026 a jeho načasování není náhodné. Do červencového summitu NATO v Ankaře zbývají týdny, ministři zahraničí právě zasedali v Helsingborgu a na východním křídle Aliance se incidenty vrší rychleji, než stačí vznikat tiskové zprávy.

Proč zachytávání už nestačí

Standardní odpověď NATO na ruské provokace ve vzduchu vypadá roky stejně: scramble, intercept, escort. Stíhačky vzlétnou, doletí k narušiteli, doprovázejí ho pryč. Jen v roce 2023 to Aliance udělala víc než třistakrát. Když v září 2025 ruský vojenský letoun porušil estonský vzdušný prostor, Severoatlantická rada reagovala prohlášením o „rychlé a rozhodné“ odpovědi, která ale opět spočívala ve vyvedení stroje z prostoru.

Pavel říká, že přesně tohle Moskva pochopila. V rozhovoru popisuje, jak při jednáních s ruskými vojenskými představiteli slýchal na otázku, proč dělají provokativní přelety a manévry u lodí, jedinou odpověď: „Protože můžeme.“ Podle něj se Rusko nejpozději od anexe Krymu v roce 2014 naučilo operovat těsně pod prahem článku 5 Washingtonské smlouvy, tedy v zóně, kde Aliance reaguje, ale netrestá. A právě tady chce bývalý předseda Vojenského výboru NATO změnit pravidla hry.

Vzkaz dovnitř i ven

Pavlova slova míří dvěma směry současně. Navenek jsou signálem Moskvě, že „rozumí jazyku síly“, jak sám říká. Dovnitř Aliance jsou tlakem na spojence, aby z pasivního zachytávání přešli k věrohodnější hrozbě.

V diagnóze přitom není osamocen. Společná deklarace zemí Bukurešťského formátu a severských spojenců ze 13. května 2026 výslovně zmiňuje opakovaná porušení vzdušného prostoru na východním křídle a volá po posílení protivzdušné a protiraketové obrany. Pavel se summitu v Bukurešti osobně zúčastnil. Jenže společný text mluví o „posilování“, zatímco český prezident o sestřelování. To je kvalitativní skok, a právě v něm je osamocenější.

Stojí za zmínku, že ani bukurešťská deklarace nebyla bez trhlin. Maďarsko k aktuálnímu znění textu oznámilo takzvanou „konstruktivní abstenci“. Úplná jednota východního křídla je tedy spíš aspirace než fakt.

Dvojí hlas Česka

Pavlova rétorika kontrastuje s tónem současné české vlády. Ministr zahraničí Petr Macinka v rozhovoru pro Frankfurter Allgemeine Zeitung z 11. května 2026 řekl, že věří v NATO, ale nechce bezpečnost „zbytečně zatěžovat emotivní rétorikou“. Vláda Andreje Babiše přitom drží proalianční kurz: 11. května zřídila funkci vládního zmocněnce pro plnění závazků vůči NATO a jmenovala do ní Jakuba Landovského, bývalého velvyslance při Alianci.

Rozdíl tedy neleží v cíli, ale v prostředcích a hlasitosti. Pavel jde ještě dál, než kam zašel v dubnu, kdy na debatě na Právnické fakultě UK prohlásil, že Trump udělal pro snížení důvěryhodnosti NATO víc než Putin za mnoho let. Ministerstvo zahraničí se od těch slov veřejně distancovalo. V Guardianu už ale Pavel přímou kritiku Washingtonu vypustil a uvedl, že si nemyslí, že by „přímá kritika USA v této chvíli pomohla“. Místo toho soustředil veškerou energii na Rusko. Taktika se změnila, diagnóza zůstala.

Co znamenají „asymetrické reakce“ v praxi

Pavel nehovoří jen o sestřelování. Zmiňuje kroky, které „nezabíjejí lidi, ale jsou dost citlivé“: vypnutí internetu nebo satelitů, odříznutí bank od globálních finančních systémů. Část z toho už existuje. Evropská unie v rámci sankčních balíčků odpojila vybrané ruské banky od systému SWIFT a Evropská komise popisuje tyto kroky jako zásah do schopnosti Ruska rychle a efektivně provádět mezinárodní finanční operace.

Pro Česko by případné další zpřísnění mělo menší přímý dopad než na začátku války. Energetická dovozní závislost na Rusku klesla z téměř 24 % v roce 2022 na necelých 13 % o rok později a ruská ropa tvořila v roce 2025 už jen asi 8 % celkového dovozu do ČR. Reálné riziko pro české domácnosti by šlo spíš přes sekundární kanály: nervozitu na trzích, tlak na ceny energií a komplikace pro firmy s reziduálními vazbami na Rusko.

Sestřel jako politický nástroj, ne válečný akt

Klíčové je, co Pavel neříká. Neříká, že chce vyhlásit válku. Říká, že chce zvýšit cenu provokací, které Moskva dlouhodobě dávkuje pod prahem kolektivní obrany. Článek 5 Washingtonské smlouvy totiž není automatické tlačítko: NATO samo uvádí, že vyžaduje politické a právní vyhodnocení, zda šlo o ozbrojený útok, a souhlas napadeného spojence. Právě proto jsou krátká narušení vzdušného prostoru, hybridní akce a přesměrované drony tak účinným nástrojem testování. Sestřel narušitele by byl zásadní kvalitativní posun, ale ne automatický vstup do války.

Ve veřejných zdrojích zatím není signál, že by Aliance chystala změnu pravidel angažovanosti. Pavel je v tuto chvíli hlas, který chce posunout politickou debatu před summitem v Ankaře. Ale je to hlas bývalého nejvyššího vojáka NATO, a ten v aliančních kuloárech váží víc než běžný prezidentský komentář.

Oficiální ruská reakce na rozhovor zatím nebyla veřejně dohledatelná. Ale odpověď, kterou Pavel slyšel od ruských velitelů, „protože můžeme“, visí ve vzduchu dál. Celý jeho rozhovor je pokus tu větu zneplatnit.