Česko plní závazky vůči NATO jen z poloviny. Zůna přiznal, že armáda selhává na těžké a střední brigádě

Číslo, které v posledních týdnech rezonuje českou bezpečnostní debatou, nepochází z rozpočtových tabulek. Prezident Petr Pavel veřejně uvedl, že Česko plní slíbené obranné kapacity pro Alianci přibližně z padesáti procent. Ministr obrany Jaromír Zůna pak v sérii rozhovorů přiznal, kde přesně se dluh koncentruje: v těžké brigádě odsunuté o osm let, v nedokončené modernizaci střední brigády a ve zpožděném dělostřelectvu. Problém přitom podle něj není primárně v penězích, rozpočet resortu je historicky nejvyšší. Problém je v tom, že se peníze nedaří dostatečně rychle převést do brigád, houfnic a logistiky, které Česko Alianci samo slíbilo.

Dvě procenta nestačí, když chybí brigády

NATO nehodnotí spojence jen podle toho, kolik utrácejí. V rámci obranného plánovacího procesu (NDPP) přiděluje každému státu konkrétní schopnostní cíle s prioritami a termíny. Přezkum pak zkoumá skutečné síly, techniku, velení, logistiku i finanční plány. Vstupní metrika (kolik procent HDP jde na obranu) a výstupní metrika (co za ty peníze reálně existuje) jsou dvě odlišné věci.

V roce 2025 všechny členské státy NATO poprvé splnily nebo překročily starý cíl dvou procent HDP. Česko je v aliančním přehledu výdajů odhadováno na 2,00 % HDP, tedy na úrovni Slovenska (2,04 %) a Maďarska (2,06 %). V tabulce výdajů nevypadá Praha jako outsider. Jenže tabulka výdajů neukazuje, že těžká brigáda stále nemá klíčovou techniku, střední brigáda čeká na modernizaci a dělostřelectvo se zpožďuje. Právě tady se rozevírají nůžky mezi obrazem Česka na papíře a jeho skutečnou vojenskou váhou v Alianci.

Osm let zpoždění a závazky z roku 2017

Jádro problému popsal sám Zůna v rozhovoru pro e15: těžká brigáda byla naplánovaná v době, kdy obranný rozpočet činil asi 80 miliard korun. Rozpočet od té doby výrazně narostl, ale realizace brigády se proti původním plánům posunula o osm let. Závazky přijaté vůči NATO už v roce 2017 nejsou dodnes splněné. Ministr přitom zdůrazňuje, že příčina není v objemu financí, nýbrž v koncepci a prioritách, které se měnily s každou vládou a každým vedením resortu.

Konkrétní časová osa klíčových akvizic ukazuje, proč se dluh kumuluje:

• CV90 (bojová vozidla pěchoty): Vláda schválila pořízení 246 kusů až v květnu 2023. První vozidla mají dorazit v roce 2026. Od rozhodnutí vozidla pořizovat po jejich zavedení uplyne devět let.
• CAESAR (samohybné houfnice): Původní harmonogram počítal s první tranší v dubnu 2026 a dokončením dodávek do srpna 2027. V květnu 2026 ministr přiznal, že není jasné, kdy budou děla převzata, nebyly odstraněny všechny nedostatky a vojskové zkoušky ještě nezačaly. Zůna tvrdí, že zpoždění není na české straně.
• Střední brigáda: Resort veřejně deklaruje, že pro kolektivní obranu musí Česko dodat dvě plnohodnotné pozemní brigády. Vedle rozestavěné těžké brigády je třeba kompletně modernizovat i brigádu střední. Tato druhá velká pozemní schopnost ale zatím není dotažena do stejné konkrétnosti jako projekt těžké brigády.

Těžká brigáda má v cílové podobě zahrnovat tři mechanizované prapory, tankový prapor, dělostřelecký oddíl, ženijní a logistickou podporu. Bez CV90, bez houfnic CAESAR a bez dokončené logistiky existuje jen na papíře.

Co armáda umí už dnes

Obraz není černobílý. V prosinci 2025 7. mechanizovaná brigáda úspěšně završila certifikační cvičení AMBER LIONHEART 25 a potvrdila připravenost působit v rámci Mnohonárodní divize severovýchod a plnit úkoly kolektivní obrany NATO. Česká armáda má reálně použitelné a certifikované uskupení. Problém není v tom, že by neexistovala žádná bojeschopná jednotka, problém je v tom, že cílová podoba obou brigád se všemi klíčovými systémy zůstává nedokončená.

Zůna v květnu 2026 také upozornil, že rok 2026 ještě není aliančně finálně vyhodnocen a že se stále dobíhá starší plánovací cyklus. Připravuje se nový výhled obrany do roku 2040 i zvláštní útvar pro efektivnější čerpání finančních nástrojů NATO a EU. Podle ředitele sekce obranné politiky Jana Jireše by hlavní závazky měla Praha splnit do roku 2032. Koncepce výstavby armády pak běží do roku 2035.

Proč veřejné přiznání a co z něj plyne

Přesné alianční „vysvědčení“ jednotlivých států není celé veřejné. NATO provádí podrobné přezkumy schopností, ale nezveřejňuje jednoduchou ligovou tabulku, kde by stálo, kolik procent schopnostních cílů která země splnila. Automatický sankční mechanismus (pokuta nebo pozastavení členství) v otevřených dokumentech Aliance neexistuje. Dopad neplnění je reputační, plánovací a vojenský: slabší vyjednávací pozice, menší vliv na alianční rozhodování, nižší důvěryhodnost při plánování společné obrany.

Právě proto je Zůnova otevřenost strategická. Ministr soustavně přesouvá veřejnou debatu od samotného čísla HDP ke schopnostem. Říká tím dvě věci najednou: rozpočet je historicky nejvyšší, ale předchozí vlády nezvládly peníze včas převést do reálné techniky a struktur. A zároveň nastavuje očekávání, že dotažení klíčových projektů potrvá roky, ne měsíce.

Nejdřívější obhajitelný horizont, kdy by Česko mohlo mít většinu klíčových závazků splněnou, jsou první roky po roce 2030. Do té doby bude Aliance vidět zemi, která rozpočtově splnila, co měla, ale na cvičišti a v plánovacích tabulkách stále dluží brigády, děla a logistiku, které sama slíbila před téměř deseti lety.