Zalužnyj napsal Evropě tvrdý vzkaz: „Spíte, a Putin počítá dny.“ Starý svět už podle něj neexistuje

Valerij Zalužnyj má za sebou velení v největší evropské válce od roku 1945. Teď sedí v diplomatickém křesle v Londýně a 22. května 2026 ráno publikoval text, který nečte jako diplomatická nóta, ale jako polní hlášení adresované celému kontinentu. Jeho ústřední teze je prostá a tvrdá: Evropa prochází fázemi, které Ukrajina už má za sebou, nejdřív si namlouvá, že se jí problém netýká, pak ho přehodí na armádu, a teprve když armádě dojdou síly, přichází krutá celostátní mobilizace. Jenže v tu chvíli už se platí krví za čas, který se promrhal v první a druhé fázi. Titulková formulace o „spánku“ a „počítání dnů“ není doslovný Zalužného citát, je to redakční zkratka jeho argumentu o evropských iluzích a ceně odkladu. Samotný argument je ale ostřejší, než by jakýkoli titulek unesl.

Tři fáze probuzení, které Evropa nechce slyšet

Zalužnyj ve svém autorském textu pro NV.ua popisuje schéma, jímž podle něj prochází každý stát konfrontovaný s bezpečnostní hrozbou. V první fázi si vláda namlouvá, že se jí problém netýká, nebo ho odkládá „do dalšího volebního cyklu“. Ve druhé fázi je hrozba už viditelná, ale reakce zůstává alibistická: politici slibují kontrakty, objednávají techniku a přehazují odpovědnost na armádu. Teprve třetí fáze přináší skutečné celostátní vystřízlivění: stát pochopí, že válka není jen věcí vojáků, ale infrastruktury, ekonomiky, informačního prostoru i společnosti jako celku.

Problém je v ceně přechodu mezi fázemi. Každý měsíc strávený v první nebo druhé fázi znamená ztráty, které se ve třetí fázi nedají dohnat levně. Zalužnyj to neformuluje jako apokalyptickou vizi. Formuluje to jako zkušenost velitele, který viděl, co stojí pozdní probuzení.

Starý řád skončil, nový ještě nemá jméno

Už v dubnu na svém telegramovém kanálu Zalužnyj napsal, že „starý světový pořádek založený na pravidlech a síle, která je udržovala“ skončil. Za klíčový motor nového uspořádání označil technologickou revoluci spojenou s umělou inteligencí. V březnovém blogu pro NV šel ještě dál: válka proti Ukrajině podle něj rozložila mezinárodní právo de iure i de facto a hrozí řetězení lokálních konfliktů směrem k válce blížící se světové.

V květnovém textu tyto motivy spojuje do jednoho rámce. Doktrína NATO postavená na „superdrahých vysoce přesných zbraních“, tedy na zázračné zbrani 20. století, podle něj naráží na realitu bojiště, kde levné masové drony a „zbraně opotřebení“ vyčerpávají drahé systémy rychleji, než je průmysl stíhá vyrábět. Čísla mu dávají za pravdu: ukrajinský prezident Zelenskyj v lednu 2026 uvedl, že více než 80 % nepřátelských cílů už ničí drony, a ministerstvo obrany hlásilo dodávky přes 1 500 interceptorových dronů denně, tedy prostředků, které šetří zásoby drahých protiletadlových střel. Evropská komise na to v únoru 2026 reagovala vlastním akčním plánem proti dronovým hrozbám. Zalužného varování tedy už proniklo do evropské bezpečnostní agendy. Otázka je, jestli dostatečně rychle.

Nárazníkové zóny jako předstupeň další války

Zvlášť ostrý je Zalužnyj v pasáži o šedých a nárazníkových zónách. Jeho klíčová věta: když souhlasíte s nárazníkovou zónou, čekejte válku, ta už k vám jde, nejdřív skrytě. Za tím stojí konkrétní ukrajinská zkušenost s dlouhou hybridní fází konfliktu před plnou invazí v únoru 2022. Kompromis v existenční válce je podle něj falešná cesta a přijetí „neutrálních“ území vede jen k tomu, že se dříve nebo později stanou prostorem cizích zájmů.

Současně ale říká něco, co se v debatách o válce ztrácí: demokratická země má v obranné válce pokušení převzít totalitní metody nepřítele. Nesmí se tomu poddat. Musí udržet demokracii i během konfliktu, a zároveň čelit vnucené strategii ve vojenství, politice i ekonomice. Není to snadný balanc. Ale podle Zalužného je to jediný, který stojí za to bránit.

Kde je v tom schématu Česko

Zalužnyj Českou republiku výslovně nejmenuje. Naše redakční dedukce nad oficiálními daty ale naznačuje, že se země nachází spíš ve druhé fázi jeho schématu než v první. Bezpečnostní problém je pojmenovaný, rozpočet ministerstva obrany na rok 2026 činí 184,7 miliardy korun (zhruba 2,1 % HDP), modernizace běží a na úrovni NATO se řeší protidronové iniciativy.

Jenže náčelník generálního štábu Karel Řehka na velitelském shromáždění pro rok 2026 použil nápadně podobný jazyk jako Zalužnyj: armádě i společnosti chybí skutečný pocit naléhavosti, je nutné „zrychlit, zjednodušit a přestat čekat“. Tempo rozhodování neodpovídá době.

A pak je tu energetická infrastruktura, Achillova pata, o které Zalužnyj píše jako o klíčovém cíli moderní hybridní války. Mezinárodní energetická agentura v přezkumu z prosince 2025 ocenila český posun, ale zároveň výslovně doporučila zavést přísné minimální kyberstandardy v celém energetickém sektoru a zajistit reakční plány pro provozovatele významné infrastruktury. NÚKIB v prosinci 2025 varoval před proruskými skupinami, které už aktivně útočí na kritickou infrastrukturu včetně průmyslových řídicích systémů. Odolnost se posiluje. Hotová není.

Co Zalužnyj nabízí výměnou, a proč by Evropa měla poslouchat

Nejpozoruhodnější pasáž Zalužného textu není varování. Je to nabídka. Ukrajina chce svůj krvavě zaplacený know-how, od dronového boje přes kyberodolnost po celostátní mobilizaci, směnit za politickou podporu, investice a technologie. Není to prosba. Je to obchodní nabídka státu, který má něco, co Evropa teprve potřebuje vybudovat.

Estonská rozvědka ve své výroční zprávě z února 2026 konstatuje, že Rusko v příštím roce nemá v úmyslu vojensky zaútočit na stát NATO. Zároveň ale dodává, že Moskva masivně přestavuje armádu pro budoucí konflikty a sází na bezpilotní systémy. NATO mluví o nejnebezpečnějším bezpečnostním prostředí od konce studené války. Bezprostřední velká válka ne, ale hybridní konflikt v Evropě už běží.

Zalužného text není proroctví zkázy. Je to manuál od někoho, kdo třetí fází prošel a ví, kolik stojí. Prostor pro levné otálení se zavírá, a hodiny neběží podle evropského kalendáře volebních cyklů, ale podle tempa, které diktuje bojiště.